Hokejové (ne)štěstí

22.

Ihned, jak jsem ho zpozorovala, tak jsem Matta od sebe odstrčila. Podíval se na mě překvapeným pohledem. Odstrčila jsem ho trochu na stranu, abych měla výhled na Ondru, třeba se mi jen zdálo, že to byl on.

Ne, bohužel nezdálo. Stále tam stojí a orlím zrakem mě pozoruje.

To už ale i Matt zjistil, proč jsem ho od sebe odstrčila a zadíval se dlouze na Ondru. Poté na něj hodil pohled nějak ve stylu: "To čumíš, co?" a odešel si vzít kufr.

Pořád mě sjíždí pohledem, to je až strašidelný, rozhodla jsem se jít za ním. Jenže, jak jsem se začala přibližovat, Ondra couval k východu. „Ne! Počkej, prosím!" Vykřikla jsem, ale marně. Ondra odešel.

Přikryla jsem si dlaněmi obličej a zhluboka se nadechla. Tak tohle jsem podělala, říkala jsem si na jednu stranu. Jenže zase na tu druhou, my dva spolu nechodíme, ne?

Matt za mnou přišel s mým kufrem a položil ho přede mě. Podívala jsem se na něj. „Proč si to udělal?" Pípla jsem. „Protože..." Zasekl se. „Já vlastně ani nevím, prostě v ten moment mi to přišlo správný." Matt sklopil oči. Povzdechla jsem si. „Víš, že mám ráda Ondru." Zašeptala jsem. „Vážně?" Podíval se mi do očí. „Tak proč si mě neodstrčila hned, ale naopak to opětovala, Jade?" Čekal na mou odpověď, ale ta nepřišla, jen jsem sklopila hlavu. „Rozmysli se, co vlastně chceš, nemůžeš mít všechno." Zašeptal jenom a odešel.

Má pravdu, já vím, že má. Musím se rozhodnout, jenže ke komu chovám větší city? Matt nebo Ondra?

Venku před letištěm na mě mával táta. „Kde jsi nechala, Matta?" Podivil se, když Matt nenastoupil se mnou. „Trochu jsme se pohádali, to je jedno. Jel se připravovat na zítřejší zápas." Řekla jsem jenom, protože zrovna s tátou jsem se fakt o tomhle bavit nehodlala.

Doma jsem se hned zavřela do pokoje a vytočila Ondrovo číslo. Nezvedl, přesně jak jsem čekala. Musím si ho odchytit alespoň zítra před zápasem.

Ráno mě táta vzbudil brzo, jelikož odjíždíme. Další zápas playoff odehraje Winnipeg jako hostující tým v New Jersey.

Když táta u autobusu počítal hráče, vyhlížela jsem nenápadně Ondru. Uviděla jsem ho, jak se baví s pár spoluhráči a nastupuje do autobusu. Chtěla jsem jít za ním, ale táta mě zarazil. „Ty sedíš vepředu stejně jako já." Povzdechla jsem si. No, to bude zase opruz cesta.

A měla jsem pravdu. Po celou dobu cesty se táta díval jen do těch jeho papírů se strategiemi, proto jsem si nasadila sluchátka a vžila se aspoň na celou cestu do hudby.

Když autobus zastavil, pronesl táta povzbuzující řeč pro hráče, ozval se týmový pokřik a hráči začali po jednom vystupovat s taškama z autobusu. Když kolem mě procházel Ondra, usmála jsem se, ale ani se neotočil. Zkontrolovala jsem autobus, jestli někdo nezapomněl nějaký věci, vylezla jsem taky a následovala tým do arény.

Do šatny logicky nechodím, proto jsem číhala za rohem před šatnama, až vyjde Ondra, jelikož vím, že se chodívá vždy před zápasem protáhnout.

My o vlku a vlk za dveřmi! Ondra právě vychází, tak jdeme na věc.

„Ondro?" Oslovila jsem ho opatrně. Ohlédl se, ale ihned otočil hlavu zpátky. „Co potřebuješ?" Řekl ledovým hlasem, který jsem vůbec nepoznávala. „Co se to s tebou stalo?" Zeptala jsem se a dlaň mu položila na rameno. Ucukl a poodstoupil. „Prostě mi ten pohled na něj a na tebe nedělal dobře, ale dělej, jak myslíš." A chtěl odejít. Zastavila jsem ho. „Mám ráda tebe! Jenom tebe!" Pomalu se mi začínaly drát slzy do očí. „Na to si měla myslet trochu dřív." Zašeptal Ondra a odešel se do šatny obléknout do výstroje.

Já jsem to všechno tak pokazila. Proč si prostě nedokážu říct, ke komu cítím něco víc? No, v tom je právě ten problém, začínám si totiž uvědomovat, že nejspíš chovám city k oběma.

Tenhle celý zápas se mi nějak nechce líbit, pomyslela jsem si na střídačce, když začalo menší rozbruslení. Z přemýšlení mě ale rušilo bučení zdejších fanoušků, když hráči Winnipegu vyjeli na led. Každopádně, snad je to jen blbý pocit.

Jenže se vyplnilo to nejhorší. Hned první střela soupeře skončila v brance. A to během nějakých 10 vteřin. Všichni jsme zírali s údivem na Ondru, jak nemohl chytit viditelnou střelu od modré čáry.

No, musíme se z toho oklepat a hrát dál. Winnipeg rozjel útok. Bohužel ale o puk kvůli špatné přihrávce přišli a soupeř má výhodu útoku 2 na jednoho. Náš obránce se ale natáhl přímo do střely, takže Ondra nemusel zasahovat. Zůstal ale ležet na ledě.

Lékaři týmu pro něj dojeli na led a s jejich pomocí se obránce doploužil do kabiny.

Skvělý, to nám to hezky začíná.

První třetina ale už žádné větší drama nepřinesla, mimochodem naši hráči ani jednou nevystřelili na bránu, a prohráváme 0:1.

Začala druhá třetina. Musím říct, že tenhle zápas vážně nepřináší nějak zajímavý hokej. Hm, paráda... a prohráváme 0:2. Panebože, co se to s týmem děje?

Sice jsme na bránu tuhle třetinu párkrát vystřelili, ale kde nic tu nic. A to ještě prohráváme už trochu debaklem 0:4.

Na začátku třetiny třetí, byl táta úplně nervózní. 0:5. Povzdechla jsem si. „Tak a jde ven z brány!" Vykřikl táta a ukázal rozhodčím, že si bere timeout. Ondra přijel se sklopenou hlavou, vyslechl si přednášku a poslušně se usadil na lavičku.

To je dneska ale den debil, to snad není možný. Připadám si jak v nějakým špatným vtipu.

Po Ondrově opuštění brány se náš tým trochu vzchopil a vstřelil gól, kde si Matt zapsal nádhernou asistenci. Usmála jsem se, aspoň něco je na dnešním zápase pozitivní.

Půlka třetí třetiny je za námi a my dostali další gól. 6:1. No úžasný, může to být ještě horší? Myslím, že ne.

Ale to jsem se opět šeredně spletla. Jeden z našich hráčů přihrál puk Mattovi a ten se chtěl prosmýknout mezi dvěma hráči, jenomže dostal tvrdý hit, zásah hokejkou do obličeje, a aby to nebylo málo, tak ho protihráč narazil na hrazení. Soupeř si vzal puk a hra chvíli pokračovala dál, než rozhodčí ležícího Matta zaregistroval.

Hra byla přerušena a Matt se drží za tvář. Mezitím, co se led trochu barvil do červena, jelikož ten zásah byl fakt příšerný, vybruslil opět doktor na led. Chvíli na Matta mluvil, nejspíše zjišťoval, co může a nemůže dělat. Nakonec s podepřením spoluhráčů, Matt také odjel ke střídačce a zamířil do kabiny rovnou.

Zbytek zápasu jsme sice odehráli v přesilové hře, ale to nic nemění na výsledku. Winnipeg si odváží debakl 6:1. No to bude mít táta zase radost.

Stav série: 2:1.

********************

Ahoj, je tu další kapitolka!:) Teď když Ondra nemám formu a Matt dostal tvrdý hit, bude série ještě zajímavá:/ Co bude dál? Nechte se překvapit!:)

Děkuji za podporu, vote a komentáře! Jste skvělý!:)