Hokejové (ne)štěstí

21.

Hodina před odletem a Matt stále nikde. Začínám být trochu nervózní, Matt bývá i na trénincích dochvilný, chodívá jako první.

Táta se podíval na hodinky. „Mám mu zavolat?" Řekla jsem dříve, než se stačil zeptat on. Jen přikývl. Vytočila jsem Mattovo číslo a čekala jsem a čekala a stále čekala. Naštvaně jsem mobil položila a pokrčila rameny. „Nezvedá to." Ale to už mi někdo zezadu zakryl oči. „Matte!" Vykřikla jsem a otočila se. Chtěla jsem ho obejmout, ale byla jsem naštvaná, že mi nezvedl telefon. „To je dost, že si ten zadek taky zvednul a přišel, víš kolik je hodin?" Vyjel na Matta táta. Matt se trochu zarazil. „Však tři hodiny před odletem, ne?" Podíval se na hodinky. Koukla jsem mu přes rameno. „Jdou ti špatně ty blbečku!" To oslovení mi trochu ujelo. „Ups." Řekl jenom Matt. „Ale stíhám všechno." Zazubil se. Oba jsme s tátou protočili oči.

Rozloučila jsem s tátou a s Mattem jsme vyrazili k našemu gatu. Byly nám zkontrolovány letenky a potom jsme pokračovali dál do letadla na naše určená místa.

„Tohle bude dlouhej let." Odfrkl si Matt, když letadlo právě vzlétávalo. „Víš co je blbý? Že přiletíme a hned ta debilní písemka, takže nevím jak ty, ale já se jdu učit." A vzala jsem si materiály od Chloe. Matt mě chvíli pozoroval, ale poté usnul. Typický.

Jenže ani já se dlouho nevydržela dívat do papírů a zbytek cesty jsme já i Matt strávili v říši snů.

Když letadlo přistálo, nemohla jsem se dočkat, až uvidím Chloe. Vzala jsem jí z Winnipegu různý věcičky, tak doufám, že se budou líbit.

Když jsme vylezli z letadla a našli kufry, hledala jsem pohledem Chloe. Támhle je! Rozeběhla jsem se ke své nejlepší kamarádce a pořádně ji objala. „Chloe! Tak si mi chyběla!" Stiskla jsem jí ještě pevněji. „Jade! Ty mně taky, kde máš Matta?" Zeptala se a já se začala rozhlížet. A potom jsem, uviděla chudáka Matta, jak se táhne s mým kufrem a ještě se svými zavazadly. „Ježiš, já tam nechala ten kufr." Zastyděla jsem se. Chloe vyprskla smíchy.

„Tak jsem ti udělal kurýra a můžem už jít, ne?" Odlehčil celou situaci Matt. „Jasně, promiň." Omluvila jsem a čapla svůj kufr.

Táta se tomu sice chvíli bránil, ale nakonec mu nezbyla jiná možnost, než nechat Matta se mnou přespat v mamčiným bytě, jelikož já nesnáším, když jsem sama doma.

„Tak to asi hned zabalíme nebo máš náladu třeba na film?" Zeptala jsem se Matta. Zamyslel se. „Ale jo, proč ne. Nějaký film bych si dal, jenže jaký máš na mysli?" Ušklíbl se. „Žádný slaďárny, neboj, myslela jsem nějakou komedii." Usmála jsem se.

Nakonec jsme si vybrali komedii Pan Popper a jeho tučňáci. To je tak úžasnej film normálně! Oba jsme se u toho s Mattem pobavili a aniž bych si to uvědomila, leželi jsme spolu na gauči pod jednou dekou.

Ježišmarja, pomyslela jsem si, když jsem si uvědomila, jak to vlastně ležím, ještě ruce omotané kolem Matta.

Rychle jsem je sundala pryč a odsunula i deku. Matt se zatvářil překvapeně. „Copak?" Zazubil se na mě sladkým úsměvem. Bože, to byl úsměv. Ne! Ovládej se!

„Jdu spát, dobrou." Řekla jsem jenom a hodila po Mattovi povlečení. „Pokoj pro hosty je vedle koupelny." Dodala jsem a odkráčela k sobě do pokoje.

Ráno jsem se probudila s nepříjemnou bolestí břicha. Nesnáším stres před písemkou.

Popadla jsem svoje malování a hřeben a vydala se do koupelny. Ještě rozespalá jsem otevřela dveře, a co mě tam nečeká. Matt, jak právě vylézá z vany. „Panebože!" Vykřikla jsem a zakryla si oči. Matt se zasmál. „Dobrý, už mám ručník." Dodal stále ještě se smíchem. Odkryla jsem si oči. „Příště třeba klepat, Jade." Usmíval se stále Matt. „Promiň, jsem zvyklá, že máma už je dávno pryč, když já vstávám." Omluvila jsem se. „V pohodě, jinak v kuchyni máš snídani." Řekl Matt a odešel z koupelny.