Mládí

Náhodné setkání

Dal si batoh na záda, zamkl za sebou svůj byt a vydal se na zastávku autobusu, který ho doveze do města. Chvíli tam jen tak nečinně stál, ale za moment se již zpoza zatáčky vyřítil starý autobus. Nasedl do něj a pozoroval jak se krajina za jízdy mění. Po pár minutách jízdy se dostali do úplně jiného, městského prostředí. Vjížděli do příměstské části a za oknem viděl chudinskou čtvrť. Houf dětí se hnal přes zablácenou ulici za míčem a skoro tak vběhli přímo pod kola autobusu. Zastavili před levnou nálevnou, aby někteří cestující mohli vystoupit a za chvíli už jeli dál. Bylo až smutné vidět rozdíl mezi chudinskou čtvrtí, kterou teď opouštěli a centrem města, do kterého vjížděli přes železný most. Obrovská majestátnost centra ho vždycky ohromila. Cítil se, jak by vstoupil do úplně jiného světa. Kolem obytné čtvrti se dostali k zajímavé atrakci tohoto města. Před nimi se tyčila obrovská vzducholoď. Každé dvě hodiny tu startoval vyhlídkový let, díky kterému byl,  jak návštěvníkům, tak i obyvatelům města, poskytnut nádherný výhled na celé panorama města, na celé toto lidské koloseum. 

Autobus zastavil kousek od vzducholodi, vedle vlakového nástupiště. Koleje vlaku tu dělily centrum města napůl. Na té, kde se teď mladík nacházel, bylo hodně obytných čtvrtí, hlavní náměstí a park s radnicí a vzducholodí. Ale když se přes koleje podíval na druhou půlku centra, naskytl se mu úplně jiný pohled. Oblaka prachu a dýmu stoupala do komínů továrny, která přinesla tomuto městu již mnoho slávy a zisku. I když svým zjevem připomínala spíš železnou příšeru, do prostředí města pasovala perfektně. V náhodném pozorovateli budila dojem, že tu stojí už odjakživa, což taky naznačovala rez na železných plátech, které po obvodu obíhaly stěny budovy...

Náraz do jeho ramene mu připomněl, že stojí uprostřed ulice plné lidí. Dal se tedy do kroku, prošel kolem trafiky, u které posedával houf bezdomovců, kteří se o něčem zapáleně bavili. Vyběhl po železných schodech na nástupiště, když mu náhle v obličeji přistály něčí noviny. S překvapením je sundal ze svého obličeje a rozhlédl se kolem sebe, od koho, že ty noviny přiletěly. Uviděl jak směrem k němu běží dívka. S omluvnými gesty k němu zadýchaná doběhla. 

"Omlouvám se pane, vystupovala jsem z vlaku, když vtom mi vítr z ničeho nic noviny vyškubl z ruky."
"Nic se neděje," odpověděl mladík a podal dívce noviny. 
"Už je to dlouho, co mi nějaká novinka přeletěla přes nos," zavtipkoval mladík, načež se dívka pousmála.

Ani jeden  nich netušil jaký význam pro ně bude mít toto náhodné ranní setkání. Někdy je až udivující, jak si s námi život zahrává a kolik věcí se stane je díky "bezvýznamné" náhodě...

Šel dál přes nádraží, prošel podchodem na druhou stranu kolejí a zamířil na východ. Důvodem jeho dnešní návštěvy města, byla jeho každotýdenní návštěva uměleckého ateliéru, kde se setkával s ostatními mladými umělci, dostával potřebné rady, jak v oblasti umělecké, tak i v oblastech týkajících se života jako takového, no a v neposlední řadě přece jen musel taky občas vylézt na vzduch. 

Když dorazil k budově kde se nalézal ateliér, viděl již z dálky u vchodu postávat skupinku mladých umělců a mezi nimi viděl i své přátele. Stáli jako obvykle opření o zeď, někteří kouřili, zatímco jiní ještě pojídali své pozdní snídaně. Naproti nim stál Michael a jako vždy bavil ostatní svými vtípky. Když už byl mladík blíž a viděli ho všichni kromě Michaela, naznačil ostatním, přiložením svého ukazováčku k ústům, aby byli ticho a nedali najevo jeho přítomnost. Přiblížil se k Michaelovi a když už byl těsně u něho, pleskl ho rukou po zádech a zařval:

"Zdravím panstvo!"  

Michael se vyděšeně otočil, ale když mu došlo, kdo ho to tak vyděsil, přátelsky se usmál a opětoval mladíkovi pozdrav bouchnutím do ramene. 

"Ty jsi mě ale vylekal... No, ale hlavně žes přišel, čekali jsme na tebe. Tak teď už dovnitř, začíná mi tu být zima," řekl a otevřenými dveřmi vešel dovnitř.

Za ním šel mladík, kterého následovali i ostatní. Poslední holka típla cigaretu a ještě s úšklebkem na rtech vběhla dovnitř.

Konec druhé kapitoly.