Mládí

Báseň

Za okny pršelo a krajem se nesla mlha, zkrátka počasí pod psa. Mladík si sedl ke svému stolu a z posledního šuplíku vylovil fotoalbum. Rukou z něj setřel vrstvu prachu. Už je to nějaký čas, co si ho prohlížel. Ale dneska ho nevytáhl kvůli fotkám. Otevřel ho na poslední straně a z průsvitné fólie vytáhl pomačkaný papír. Byl nažloutlý a voněl po cigaretách. Byla na něm báseň. Báseň, kterou mu kdysi napsala Juliet.

Láska to je když se ráno probudím
střapatá jak vrabec, pihy na tváři
a ve tvým triku si to ploužím pokojem.
Ty se na mě rozespale díváš a křičíš,
že ze mě jdeš do kolen.

Je to střetnutí dvou pohledu,
splynutí dvou životů,
kůže na kůži a nekonečný tření.

Je přímá, náhlá – jako facka tvýho táty,
když tě poprvé načapal s cigaretou.
Lepkavá chuť krve na rozbitém rtu,
kterou se snažíš spláchnout vodou.
A po chvíli se vrátil, poplácal tě po rameni a podal ti pivo...

Stejně to v tobě žilo dál, vyčetla jsem to z tvých očí,
touha zahnat bolest jiskřičkou lži.

Jako tenkrát, když si utekl od mámy ke mně
čerstvých devatenáct – sladké slzy a vzdor na tváři.

Má mnoho podob.
Pro mě to je šálek kávy, který jsi mi uvařil,
aby mi dal energii na to přežít další den.
Pro mě to jsi ty, ve svých užmoulaných converskách,
s jiskrou v očích a křivým úsměvem. 

---

Doufám, že se vám tento malý dáreček líbil. Všem bych vám chtěl moc poděkovat za váš čas, který jste si našli na čtení tohoto díla.

A nebojte, nové příběhy se už „vaří".

S pozdravem

JakubKo