Mládí

Restaurace

Byla to malá restaurace na rohu ulice. Při vstupu dovnitř návštěvníka hned udeří do nosu zvláštní vůně dýmu, který se vznáší všude okolo. Jako další zaznamenají návštěvníkovy smysly jemnou melodii v pozadí celého dění v restauraci. Hudba je ostatně jako celá restaurace laděná do stylu 80. let. Hned vedle dveří je u stěny starý hrací automat, na kterém ještě občas někdo ztratí svých pár korun. Nalevo od něj je kulečník, u kterého běžně hrává skupinka mladíků. Zhruba uprostřed restaurace stojí bar s výčepem a nad ním je krásný neonový nápis "Old restaurant". V celé restauraci je jen pár stolů, které jsou ale zvláště v poledních hodinách vždy zaplněné. Na konci místnosti je jukebox, který již po několik desetiletí plní restauraci nádhernou melodií. Za barem rovná sklínky majitel této restaurace, postarší milý pán, který své hosty vítá se širokým úsměvem na tváři. A přesně v této malé restauraci, která není ničím zajímavá, se dneska odehraje střetnutí dvou světů. 

---

Dívka vešla do restaurace, přivítala se jako vždy s usměvavým Frankem - majitelem restaurace a šla si do malé místnůstky pro personál odložit své věci. Přišla k umyvadlu, omyla si obličej vodou a podívala se na sebe do zrcadla. "Jsi milá servírka, která má ráda své zákazníky." řekla sama sobě. Poté nahodila svůj tradiční nacvičený úsměv a šla obsluhovat. Její hlavou procházela spousta myšlenek. Všimla si obvyklé návštěvy tří hochů u kulečníku, poté staršího pána, který tady chodívá každý den na kávu. Dál už tu byly jen dva obsazené stoly. Aspoň, že tu dnes není tolik lidí jako jindy, pomyslela si. Vydala se za nimi a když si zapsala jejich objednávku, donesla jim pití a do kuchyně vzkázala jaké jídlo mají připravit, sedla si spokojeně na jednu barovou stoličku a podívala se na Franka. Ten ji do skleničky nalil trochu limonády, přihodil do ní malý citrónek i s paraplíčkem a podal ji takto vyzdobenou skleničku. Franka měla doopravdy ráda, nedokázala si představit hodnějšího šéfa. Dělala svou práci, ale když už nebylo koho obsluhovat, co uklidit ani co dovézt, tak si vždy mohla sednout k baru a povídat si s ním. 

"Jaký jsi měla dneska den?" zeptal se Frank. 

"Ale jo šlo to. A jak se dneska daří tobě? Jací jsou dneska hosté?" odpověděla a pomalými doušky upila ze sklenice.

"Hladoví, jako obvykle." řekl a natočil si pivo sám pro sebe.

Utřel utěrkou, kterou nosil přehozenou přes rameno, mokré skvrny od orosených limonád, které před chvíli dívka odnesla zákazníkům, opřel se lokty o bar, naklonil se k dívce a začal ji vyprávět historku z dnešního rána v restauraci. Po chvilce se u dveří rozezněl zvonek, který ohlašoval nově příchozí a když se otočila, aby se podívala na nové zákazníky, málem ji vypadla sklenice z ruky. Do restaurace právě přišel nějaký starší muž v doprovodu dvou mladších, z nichž jeden byl onen mladík, kterého potkala ráno. Mladík ji taky zpozoroval a usmál se na ní. 

"No, čekají tě tu další zákazníci." mrkl na ní Frank.

Váhavým krokem se vydala k nim. "Vítejte v Old restaurant." řekla a očima přejížděla z jednoho na druhého. Mladík se na ní upřeně díval a stále se ještě usmíval. Podal jim jídelní lístky a vytratila se zpátky k baru. 

---

Mladík, Michael a K. se blížili k restauraci. Mladík přemýšlel o všem, co ho dnes potkalo a taky o tom, co dobrého si objedná v restauraci. Vešli dovnitř a hned u vchodu je uvítal zvonek svým zazvoněním. Porozhlédl se po restauraci, když v tom jeho zrak utkvěl na dívce sedící u baru. Seděla na barové stoličce, opřená o bar a v ruce držela sklenici. Měla na sobě sukni, černé triko a přes něj přehozenou bílou zástěru. Vedla právě živou diskuzi s mužem, který stál za barem.Když si všimla jejich přítomnosti, otočila se k nim. V tom se mladík usmál. Usmál se nad celou tou ironií osudu a náhody. Byla to ta dívka, kterou ráno potkal. Zpozoroval, že když si ho všimla, jemně to s ní cuklo. Asi to je pro ní stejné překvapení jako pro něho. Nervozně k nim přišla a dala jim jídelní lístky. Když si vybrali a dívka si to všechno zapsala, čekali u stolu. Michael se o něčem bavil s K., ale mladík nemohl z dívky spustit oči. Ta teď stála u baru a už potřetí za sebou utírala tu samou skvrnu. Snažila se předstírat, že něco dělá aby tím zakryla svou nervozitu. Mladík se na její počínání ještě chvíli pobaveně díval a pak se rozhodl konat. Vzal svou skleničku a naráz vypil všechen její obsah. Vstal a se skleničkou zamířil k dívce.

---

Dívka si všimla, že mladík vstal a jde směrem k ní a projela jí panika. Přišel až k ní a zeptal se:

"Můžu prosím dostat ještě limonádu?" přičemž k ní natáhl ruku s prázdnou skleničkou.

"Samozřejmě." řekla, vzala skleničku a obešla bar.

"Ráno byl opravdu silný vítr, co?" řekl mladík a sedl si na barovou stoličku.

Dívka se začervenala, podívala se na něj a vrátila mu sarkastickou poznámku: "To ano a vy jste se osvědčil, jako skvělý chytač novin." usmála se a pokračovala: "I když příště bych pro jejich chycení použila spíš ruku, než vlastní obličej."

Mladík se pousmál. I přes to, že dívka byla zjevně nervozní, dokázala mu vrátit to, jak si do ní rýpl. To se mu líbilo. "Ponaučení pro příště až se zase rozhodnete pouštět noviny" odmlčel se a mrkl na ní.

Dívka mu mezitím podala už plnou sklenici a podívala se na něj očekávaje pokračování rozhovoru. Ale mladík udělal něco zcela jiného. "Děkuji za tu limonádu." řekl, otočil se a vrátil se zpět ke stolu.

V dívce, která byla teď celá rozechvělá z uplynulého rozhovoru, to zanechalo smíšené pocity. Taková sladko-hořká pachuť. Začal zábavnou poznámkou a když už čekala, že se konverzace začne dál vyvíjet, prostě odešel. Škoda... Mohli jsme se aspoň seznámit, pomyslela si a upřeně se podívala mladíkovým směrem.

Mladík si spokojeně sedl ke stolu. Věděl, že dosáhl toho, co chtěl. Stačila krátká konverzace a byl si jist, že teď ho ta dívka nedostane z hlavy. Jakoby obrazně zasel jedno malé semínko, které začne klíčit v její mysli. 

Konec 6. kapitoly.