Mládí

Sen 2

Stál uprostřed cesty. Rozhlédl se kolem sebe. Byl klidný podvečer a jemný vítr ho vřele hladil po tváři. Odněkud z dálky slyšel tiché tóny. Počkat, pomyslel si, tohle místo znám! To je přece Paříž. Popošel o pár kroků dopředu a jeho zrak oslnily neonové nápisy Moulin Rouge. Bylo to jasné, byl v pařížské umělecké čtvrti Montmartre. Šel dál jednou z bočních uliček, až se dostal k mlýnu Moulin de la Galette. Nemohl uvěřit tomu, kde se nachází. Kolem něj proudili davy nadšených turistů, občas některý z nich zavadil o mladíka, který postával a kochal se tou nádherou. Po chvíli se vydal uličkou dál, až došel k malé kavárně. Uslyšel pár tónů staré hitovky „Send me an angel"od skupiny Scorpions. Chtěl se zastavit a na chvíli posedět, ale něco v hlavě mu říkalo, aby šel dál. Stoupal tedy uličkou dál. Zastavil se až na vrcholku kopce u baziliky Sacré-Cœur. Otočil se směrem k městu a naskytl se mu impozantní pohled na teď již noční Paříž. Miliony malých světýlek a miliony malých lidí. Najednou jako by se čas zastavil a on si v davu před ním všiml jedné osoby. Stála tam otočená zády k němu. Žluté vlasy a černý kabátek. AMY! Rozběhl se směrem k ní a chytl ji za ruku. Otočila se na něj. Uviděl její řasenku rozetřenou všude kolem očí. „Amy co se stalo?" Amy ale jen mlčela a dívala se na něho. „Amy! Co se děje?" Najednou někdo přišel a objal mladíka. Koukl se na tu osobu a ztuhl. Byla to Juliet a právě ho políbila. „Ahoj zlato, tak jdeme?" Mladík její ruku setřásl a ustoupil o dva kroky dozadu od obou dívek. „Počkat, co se to děje?"

---

Otevřel oči. Události posledních několika hodin se mu najednou rozházeli v hlavě na malé dílky, jako puzzle, které bylo třeba složit. Posadil se na posteli. Byl to naštěstí jen sen, pomyslel si. Už jsem si fakt myslel, že jsem v Paříži. Jeho hlavou najednou projela prudká bolest. Oběma rukama si ji chytl a sykl bolestí. Myšlenkami se vrátil zpátky na začátek. Jo už to mám, pomyslel si. Šli jsme s Amy ke mně domů a potkali jsme Juliet. Tím to všechno začalo. Posunul se o kousek dál. Pozval ji dovnitř, kde mu ona řekla, proč se vlastně vrátila. „Přišla jsem, protože chci, abys jel se mnou!" Ano to je ta chvíle, kdy přestal mít nad věcmi kontrolu...

---

Juliet se na něj s nadšením a s očekáváním v očích podívala a zopakovala to, co řekla před pár vteřinami. „Přišla jsem, protože chci, abys jel se mnou!"

„COŽE?! Tobě asi úplně přeskočilo. Objevíš se po roce a chceš, abych všeho nechal a odjel s tebou do Francie?" „Ne, já přece nechci, abys všeho nechal a odjel se mnou do Francie, chci, aby sis sedl, promyslel to, a pak se mnou odjel do Francie." „Ty jsi šílená." „Možná, ale vím, že někde v hloubi duše to chceš." Juliet si poposedla blíž k mladíkovi, chytla ho za ruku, zadívala se mu do očí a řekla jemným hlasem: „Chápu, že to celé vypadá šíleně..." „Vypadá? Je to šílené!" „Hele uklidni se a nech mě domluvit" okřikla ho Juliet. „Nemám v úmyslu se uklidnit." Juliet zcela ignorovala jeho poznámku a ujala se zase slova. „Však co tě tady drží? Vždycky si chtěl být někde jinde?" „Drží mě tu přátelé, Amy a teď už i Renesance." „Cože? Povedlo se vám postavit Renesanci?" „Ještě není hotová, ale je jen otázka pár týdnů, možná dnů, než bude." „Stejně o tom popřemýšlej. Máme čas na rozmyšlenou do konce měsíce." Vzala ze stolu fix a papír a naškrábala mu své číslo. „Tady je moje číslo, bydlím v hotelu ve městě, až se rozmyslíš, tak se mi ozvi." „Není se o čem rozmýšlet, nejedu s tebou." „No uvidíme." řekla a zvedla se k odchodu. U dveří se ještě zastavila a otočila se na mladíka a s mrknutím oka řekla: „A kdybys chtěl, tak se klidně stav."

Mladík ještě chvíli seděl a přemýšlel. Hlavou mu běžela spousta otázek. Proč se to muselo stát a proč zrovna teď a takhle? Nemohla přijít o pár týdnů dřív? Nebo nechodit vůbec? Proč přišla zrovna ve chvíli, kdy se mu začal rýsovat po dlouhé době vztah a kdy začali rozjíždět Renesanci. Proč se to muselo stát ve chvíli, kdy tu bylo až moc věcí, na kterých mu záleželo? Naštvaně se zvedl a došel k malé špajzce, kterou měl vedle ledničky. Vylovil z ní lahev dobré staré whisky a otevřel ji. Ani se nezdržoval s tím, aby si tekutinu nalil do sklenice, místo toho pil přímo z lahve. Znovu se posadil a vytočil číslo od Amy. Dvakrát to zazvonilo a pak mu to položila. Znovu si mocně přihnul z flašky.

Juliet měla pravdu, byl to jejich sen po celou dobu, co spolu chodili. Pak se najednou ze dne na den sbalila a odešla a v něm to zanechalo prázdné místo, které nešlo dlouho ničím zaplnit. Po čase se ale vzpamatoval a zase začal normálně žít a zase začal snít. A teď tu byla Amy a Renesance. Ale přesto ho představa Paříže lákala. A taky se dostaly na povrch stalé, dávno zatlačené city. Jakási nostalgie za starým životem s Juliet.

Přešel pokojem ke svému psacímu stolu a z dolního šuplíku vytáhl fotoalbum. Položil ho na stůl před sebou a začal si prohlížet fotku po fotce. Všechny byly foceny jeho starým polaroidem. Na první byl on s Juliet asi měsíc potom, co se poznali. Fotil je Pinki a bylo to v jeho klubu. Ještě spolu nebyli, ale už mezi nimi byla znatelná jiskra. V Julietiných skelných očích se zračila touha a alkohol. Na další fotce byli spolu na oslavě Michaelových narozenin. Tehdy už byli spolu. Další fotka byla z halloweenu. Byli oblečeni za pohádkové bytosti, on za Aladina a ona za Jasmínu. Trpce se pousmál a znovu se napil. Otočil stránku. Jeho pohled padl na fotku, kde spolu malovali. Oba byli v malířských pláštích a měli před sebou svá díla. Juliet, vážně si musela odejít? A když už si odešla, musela ses i vracet? Otočil další dvě stránky. Zahleděl se na fotku, kde se k němu Juliet právě nastěhovala. Nevydržel se na tu fotku dívat ani pět vteřin. Zavřel album a hodil ho přes celou místnost. Vstal a vyšel na balkón, kde si zapálil cigaretu. Dvakrát potáhl a pak ji vyhodil. Vrátil se zpět do pokoje a pustil své rádio. Sedl si do postele a pil. To bylo to poslední, co si pamatoval.

Konec 20. kapitoly.