Mládí

Portrét

Mladík seděl pohodlně zabořený ve vypolstrované židli, měl nohu přes nohu a v ruce držel svůj črtací blok. V druhé ruce svíral tužku, se kterou kmital mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Svůj pohled upřel na servírku, se kterou před malou chvíli mluvil. Snažil se nastudovat její rysy a vtisknout si její obraz do paměti. Mezitím, co se na ní takto díval už jeho ruka s tužkou jezdila po papíře a kreslila to, co viděl. Občas k papíru sklonil zrak, aby poupravil detaily, ale o zlomek vteřiny později už jeho zrak patřil opět jenom ji. K. s Michaelem už spokojeně jedli, zatímco jemu už stydly palačinky, které si objednal. 

"Je to ta dívka z rána, viď?" zeptal se K. s takovým přesvědčením v hlase, jako by mu to spíš oznamoval. 

"Jak to víte?" zeptal se mladík a udiveně se na starce podíval. 

"Máš v očích stejnou jiskru, jako jsi měl ráno, když si o ní povídal."

Michael dloubl loktem do mladíka a řekl: "Kdyby jen jiskru, tady pán přímo hoří touhou." načež vyjekl, protože ho mladík kopl pod stolem.

Mladík dokreslil posledních pár detailů, rychle pod obraz něco napsal a vytrhl stránku ze svého bloku. Položil ji na stůl, kresbou směrem dolů, podržel na ní ruku a podíval se na K. i Michaela pohledem, který jasně sděloval, aby se toho papíru ani nedotkli. Poté si vzal do ruky příbor a s chutí se pustil do již studených palačinek. 

---

Odešli... Dívka se ještě jednou koukla smutně směrem k východu a pak vzala tác na špinavé nádobí a zamířila ke stolu, kde seděli. Když začala sbírat talíře, všimla si náhle papíru, který ležel kousek od mladíkovy sklenice. Vzala ho do ruky a začala si ho prohlížet. Usmála se. Na papíře byl rychlý, zato ale docela přesný, portrét. Jej portrét. A pod ním bylo napsáno: "Dnes večer v 8:00, kavárna naproti." a dole malý podpis "Chytač novin". Docela originální a zcela nečekaný způsob, jak ji někam pozvat, pomyslela si. Práce ji dneska končí v 8 hodin, ale jistě se ji podaří přemluvit Franka, aby mohla jít o něco dřív.

Rychle dosbírala zbytek talířů a odnesla je do kuchyně. Papír si složila do kapsy a s novou dávkou nadšení, energie a zvědavosti v žilách, šla obsluhovat další hosty. Obsloužila další tři stoly zákazníků a odnesla nádobí od těch, kteří už odešli a když zase měla chvíli čas, postavila se za bar. Frank zrovna bavil své přátele u jednoho stolu a tak byla u baru sama. Vyndala z kapsy papír s portrétem. Držela ho před sebou a opět si ho prohlížela s úsměvem. Byla z něj nadšená, jak by to snad byl výherní los.

---

Mladík, Michael a K. šli ulicí a jelikož měli ještě všichni tři čas, rozhodli se, že se zajdou podívat na nedalekou výstavu jednoho malíře.

Galérie nesla název "Řecké motivy dnes". Malíř maloval starořecké motivy s prvky moderní civilizace. Například torzo. Antická socha většinou ženského trupu spolu s rameny a vrchní částí paží a stehen. Jako prvek modernizmu ji autor namaloval na bok tetování - velkého čínského draka. Na dalším obrazu byla Afrodita - opět socha, tentokrát ale s ženskou hlavou a rameny. Všiml si, že obraz byl namalován dvěma vrstvami. První vrstvu tvořily akrylové barvy a na ně byla nanesená druhá vrstva olejových barev. A pak tu byly, přímo do očí bijící, dvě věci nakreslené černou tuží. Piercing v nose a velké sluchátka na uších. Tento obraz ho vskutku pobavil. Následovaly další obrazy, motiv řeckého boha s telefonem v ruce, řecký chrám s komíny a mnohé další. Zhruba uprostřed sálu bylo pár stolů s pohoštěním, dobrým vínem a také s autorovým vyjádřením k celé výstavě. Úvodní řeč kurátora bohužel nestihli a tak si mladík přečetl aspoň onu autorovu vizi. Všiml si také starého gramofonu, který byl připojený k reproduktoru a vydával uklidňující melodii, která výstavě přidala na atmosféře. Další spojení historie s modernizací, pomyslel si. 

---

Dívka se podívala na hodiny. Bylo již 7 hodin. Už jenom hodinu... pomyslela si. Pomalu začínal klesat nával hostů, kteří zde zamířili na večeři a někteří již pomalu odcházeli. Dívka se podívala na ulici. Venku se začínalo pomalu smrákat a výlohy obchodů, kaváren, barů a restaurací začaly zářit na šerou ulici. Dokonce se už rozsvítily i pouliční lampy.Všimla si i větru, který sebou nesl listí z nedalekého parku. "Vypadá to na pěkný večer." řekla si sama pro sebe, zatímco utírala stůl u okna.

---

Bylo 7:58 a mladík už seděl v kavárně. Četl si zrovna nabídku nápojů, když si jeho zrak, který právě zabloudil na ulici, něčeho všiml. Z protější restaurace vyšla dívka a zamířila si to ke kavárně. Mladík poposedl. Byla to ona. 

Konec 7. kapitoly.