Mládí

Jiný svět - 2. část

(Pro lepší atmosféru bych vám doporučil, pustit si písničku, která je nahoře, v momentě, kdy se o ní začne v textu mluvit.)

„Kam to jdeme?" zeptala se Amy.

„To je překvapení," řekl mladík s tajemným výrazem ve tváři.

Od toho momentu, kdy ji mladík popadl za ruku v restauraci a odešli, ji až dosud pořád držel. Mladík propletl svoje prsty mezi jejími a trochu ostýchavě se na ni usmál. Amy se přivinula k jeho paži a dál pokračovali v chůzi.

„Říkalas, že díky mně věříš v to, že i tvoje sny jsou reálné. Tak jaké to jsou?"

Amy zaváhala a pak spustila: „Jako malá jsem chtěla zpívat. Ale nějak na to nikdy nezbyl čas. A tak čím jsem byla starší, tím víc jsem na ten sen zapomínala. Ale kvůli věcem, které se teď dějí v mém životě, nad tím začínám víc přemýšlet. To co se stalo, člověka změní. Začneš uvažovat nad smyslem života, nad smyslem toho všeho tady a říkáš si, jestli náhodou neděláš to, co nechceš. Dlouho jsem hodně věcí odkládala do budoucna. Ale co když na ně nikdy nezbude čas?" Amy domluvila a v jejich rozhovoru nastala krátká chvíle ticha. Jen zahoukání sovy, které se ozvalo odněkud ze stromu, a zvuk projíždějícího auta opodál narušili tuto krátkou pomlku.

„A chtěla bys teda zkusit zpívat?"

„Možná jo. Ale nevím, jak mám začít, kde na to vzít čas a peníze... Občas jsem si prozpěvovala doma, jen tak pro sebe, ale to je tak vše."

„No možná bych měl jeden nápad. Za chvíli ti ho povím, jen co dojdeme tam, kam jdem."

Když vyšli z kavárny, šli chvíli kolem parku a teď zamířili do městské části. Chvíli šli podél ulice a pak když zašli za roh, došli k malému náměstíčku. Amy tu nikdy předtím nebyla a tak se na sekundu zastavila, aby se rozhlídla. Bylo to tu nádherné a teď za tmy, když si světlo a stín hráli svojí hru na schovávanou, působilo toto místo jako z pohádky. Bylo to typické čtvercové náměstí, s kamennou kašnou uprostřed. Kolem ní bylo 8 laviček, vždycky dvě na každou stranu čtverce. V jednom dlouhém baráku, který tvořil jednu stranu onoho čtverce, byla pizzerie, která měla pár stolů i venku, pod velkými slunečníky. Teď tam sedělo jen pár lidí. Z pizzerie se linula vůně pizzy, a když se člověk zaposlouchal, uslyšel i muziku, která z pizzerie vycházela. Dál tu bylo pár, teď již zavřených obchůdků, jedna pekárna a fotograf. V dlouhém domu naproti byly obchůdky jen dva a celý dům lemovalo podloubí. Ale v oknech v přízemí se svítilo. Mladík šel tím směrem, a když Amy dál stála na místě, poohlédl se za ní a křikl do tmy: „Když se nepohneš, tak se ti ztratím." Amy se rozběhla směrem k němu. Mladík otevřel dveře a světlo se rozlilo do tmavé uličky.

---

Michael spolu s Jackem strávili celý den v budoucím podniku „Renesance". Dohodli se, že na přestavbu si nebudou najímat dělníky, ale všechno si udělají sami. Natřeli stěnu, kde se bude nacházet podium a rozvedli v té oblasti dostatek elektrických kabelů. Objednali přes internet stoly, židle, bar a barové vybavení, na kterém se předtím dohodli s celou partou. Z Pinkiho klubu dovezli jeho starou technickou aparaturu: pár mikrofonů, kabelů, 2 velké reprobedny i s podstavci a malý audio mix. Michael tu dotáhl i svůj projektor a notebook a teď na zeď pouštěl hudební klipy a pokřikoval do mikrofonu: „Tady Dj M. a teď si pustíme něco pomalejšího."

Jack seděl opřený o zeď opodál a na svém notebooku hledal vhodné osvětlení pro jejich podnik.

Najednou se otevřely dveře a v nich se objevil mladík a Amy.

„Helemese, kdo se tady taky zastavil," přivítal je Jack.

„Není to náhodou Bonnie a Clyde?" zavtipkoval Michael.

Mladík se obrátil k Amy: „Amy tohle je Michael a ten vzadu je Jack. Pánové, tohle je Amy."

Jack se s námahou zvedl, došel k Amy a potřásl si s ní rukou. „Těší mě."

Michael si opět přiložil mikrofon k ústům a ohlásil do něho: „Dámy a pánové, teď si dáme jednu písničku pro krásku a zvíře."

Mladík popošel k provizornímu stolečku, který stál u zdi, kde se bude nacházet bar a nalil sobě a Amy sodovku.

„Tak tady bude za pár týdnů náš podnik."

„Je to tu pěkné, i když zatím dost prázdné," odpověděla mu.

Sedli si ke zdi kousek od Jacka, který se už opět věnoval svému počítači, a povídali si. Michael jim dál pouštěl písničky. Mladík ukazoval Amy, co kde bude a vysvětloval jí, jak bude podnik v konečné fázi vypadat.

„Víš, jak jsi mluvila o zpěvu, než jsme sem přišli a já řekl, že mám nápad?"

„Nóó?"

„My tu teď máme mikrofony, reprobedny a potřebnou aparaturu, víš?"

„Ne, nebudu zpívat, před vámi. Však ty dva ani neznám," řekla skoro šeptem, ale Jack to slyšel.

„Já to slyšel," ušklíbl se „a jsem všemi deseti pro. Že jo Michaele? Že by nám tady Amy mohla zazpívat?"

„To je výborný nápad. Dámy a pánové připravte se na živé vystoupení," oznámil Michael do mikrofonu, imaginárnímu obecenstvu.

„Dáme si tu menší karaoke party. Amy znáš, co já vím, nějakou starou klasiku, třeba Richard Marx – Right here waiting?"

„Ne kluci, vážně se na to necítím, nezpívala jsem dlouho, a před lidmi naposledy jako malá holka."

„Amy, vážně to nechceš zkusit? Však o nic nejde."

Amy chvíli mlčky seděla a přemýšlela. Pak vstala a řekla: „Tak dobře."

Mladík se na ní usmál a Jack zakřičel: „Jo Amy, do toho!"

Michael promítl na stěnu text, přes svůj projektor, vstal a rozložil Amy stojan na mikrofon. Amy k němu nejistě došla. Kousla se do horního rtu, ruce měla v kapse a nervozně ryla špičkou boty do podlahy. Pak se ale podívala na usmívajícího se mladíka a tréma z ní trochu opadla. Rozezněly se první tóny písničky. Amy chytla jednou rukou mikrofon. Vyčkávala, než přijde správná chvíle a pak začala potichu zpívat. „Oceans apart day after day..." Malinko si odkašlala a vynechala další verš. Další už ale opět zpívala. „I her your voice on the line" a zpívala dál. Nervozita z ní zase trochu opadla. Teď už chytla mikrofon oběma rukama a zpívala hlasitěji než na začátku. A pak přišel refrén. „Wherever you go, whatever you do, I will be right here waiting for you..." Ten už Amy zpívala se zavřenýma očima. Naprosto se do písničky vžila. Vžila se do toho okamžiku. Michael, Jack a mladík seděli s ústy otevřenými dokořán a poslouchali.

Mladík sledoval Amy s pohledem malého kluka, který se právě zamiloval do princezny z pohádky. Díval se na ní a nic jiného pro něj v tu chvíli neexistovalo. Jak tam tak stála a zpívala, držela mikrofon, jednou rukou si uhladila vlasy, které ji teď spadly do čela, pocítil něco, co už dlouho ne - lásku.

Amy právě zažívala po dlouhé době klid. Uvolnění. Radost. Do očí ji vběhlo pár slz a zvlhly ji řasy. Byla šťastná. Otevřela oči a podívala se na mladíka. Dozpívala poslední verš „I will be right here waiting for you, waiting for you" a pustila mikrofon. Všichni teď poslouchali poslední tóny písničky. Když utichla, začali Michael, Jack a mladík tleskat. Mladík se k ní rozeběhl a objal ji. „Bylo to nádherné."

Michael vzal svůj mikrofon a zahlásil imaginárnímu obecenstvu: „No, tak si myslím, že jsme právě našli zpěvačku pro náš podnik. Gratuluji ti Amy, stala ses součástí Renesance."

Konec 17. kapitoly.