Mládí

V objetí

Amy se radostně usmála, když ji mladík objal. Potom špitla do mikrofonu sladké „Děkuji" a chtěla si jít spolu s mladíkem zpátky sednout. V tu chvíli se ale znovu ozval Michael ve svém dj mikrofonu: „Ještě jednu Amy! Ještě jednu! Ještě jednu!", nato se přidal i Jack a mladík Amy věnoval krátký prosebný pohled.

„No dobře, vy paka," řekla Amy pobaveně.

„Můžeš tam dát mojí oblíbenou, kterou si často pobrukuju. Je to Lukas Graham – 7 years."

Tentokrát už nebyla nervózní a dokonce se začala u prvních tónů jemně pohupovat do melodie. Zazpívala refrén a poté se zadívala na mladíka.

„It was a big big world, but we thought we were bigger."

Jakoby ty verše psal někdo o něm, pomyslela si.

Zpívala dál, mladíkovi přišlo, že v jejím zpěvu jde slyšet jemný přízvuk, podobný zpěvu Rihanny. Když se zase dostala k refrénu, ironicky se ušklíbla.

„Once I was 11 years old my daddy told me..."

A začala mimikou svého obličeje vytvářet úžasné herecké grimasy, které dodávaly refrénu trochu na humoru.

Při verši „I only see my goals, I don't believe in failure" se opět podívala na mladíka a v jeho očích uviděla malé jiskřičky.

Když se dostala naposledy k refrénu, zpívali spolu s ní už i Michael, Jack i mladík.

Amy dozpívala a její tří členné obecenstvo propuklo v jásot. Mladík s Jackem tleskali jak o život a Michael se opět chopil mikrofonu.

„Nádherné, nádherné, nádherné Amy. Opravdu nevím co jiného k tomu dodat."

Amy předvedla mírnou úklonu a posadila se vedle mladíka.

Mladík se na ní nechápavě podíval. „A teď mi prosím vysvětli, proč se zpívání nevěnuješ? Však zpíváš opravdu nádherně, máš proto nadání a baví tě to."

Amy sklopila oči. „Říkala jsem ti proč. Někdy si prostě tolik nevěříš, nebo nemáš tolik času a proto svoje sny odsuneš a radši děláš něco, u čeho máš větší jistotu, třeba školu."

„A chtěla bys teda zkusit zpívat tady v našem podniku, až ho otevřeme?"

„No potřebuju ještě hodně trénovat a nevím, jak to budu stíhat se školou a s prací... Ale určitě bych to ráda zkusila."

„O práci nemusíš mít obavy, samozřejmě že bys za zpívání tady dostávala zaplaceno."

Michael pustil do pozadí potichu hudbu a přisedl k ostatním.

„Odkud se vy tři vůbec znáte?" zeptala se Amy.

Michael se jako vždy ujal jako první slova: „No tak tady s Jackem se známe, protože má obchod s uměním. Chodili jsme k němu často nakupovat a časem, když už jsme se stali stálými zákazníky, jsme u něho občas i prodali něco svého. A vyklubal se z něho náš kamarád. No a my dva", řekl a pokynul k mladíkovi „se známe už hodně dlouho. Seznámili jsme se v prváku na střední. Na umělce."

„A jak že jste se vůbec seznámili vy dva, Amy? Nějak jsem tu historku přeslechl." zeptal se Jack.

„No to se vlastně seběhlo úplnou náhodou."

---

Amy, Jack, Michael a mladík seděli v budoucí Renesanci ještě asi hodinu a povídali si. Snažili se přemluvit Amy ještě k jedné písničce, ale tentokrát se jim to už nepovedlo, ale slíbila jim, že příště zase zazpívá.

Amy se koukla na své hodinky a ospale oznámila: „Jsem už unavená, takže už půjdu domů." Mladík se nabídl, že půjde s ní a tak se rozloučili s Michaelem a Jackem a znovu vyrazili do nočního města.

Sotva vyšli, chytla Amy mladíka za ruku.

„Děkuju, že jsi mě tady vzal. Vážím si toho."

„Není zač, jsem rád, pokud ti to pomohlo a udělalo ti to radost."

„To jo. A Michael a Jack jsou super."

„Jo to jsou. Ještě musíš někdy poznat Pinkiho. Kde vlastně bydlíš?"

„Je to jen kousek odsuď."

Šli spoře osvětlenou ulicí. Mladík pocítil, že se Amy asi trochu bojí, protože mu teď stiskla ruku trochu pevněji a přidala jemně do kroku.

„Víš, tak mě napadlo..." začala Amy „jestli by ses ke mně nechtěl ještě na chvíli stavit."

„Tak když na tom tak trváš," řekl mladík a šibalsky se usmál.

„Mám doma dobrý film, který mi doporučila kamarádka a láhev vína."

---

Přišli k Amy do obýváku a mladík se trochu rozpačitě posadil na gauč.

„Počkáš chvilku?"

„Jasně, dej si na čas."

Amy se šla rychle převléct do svého pokojíku a pak přeběhla do kuchyně. Vrátila se, se dvěma sklenkami červeného vína, s rozpuštěnými vlasy a v bílém pyžamovém triku a teplácích. Mladík ji věnoval obdivný pohled.

„Na co si připijeme?"

„Na sny a cíle. A na náhodu."

Cinkli si a upili ze svých pohárů. Podívali se na sebe a nastal mezi nimi ten vzácný magický okamžik, který se občas objeví na počátku vztahů. Magický okamžik, těsně před polibkem. Jejich pulz se zrychlil. Mladík ji vložil svou ruku jemně do vlasů a uhladil jí je za ucho, stejně jako to udělal u jejich prvního rande. Trochu se pousmál, načež ona jemně zkousla svůj spodní ret. Pak se jejich rty setkaly. Ona chutnala trpce po víně, on po kávě, kterou si dal v Renesanci. Levou rukou ji objal. Oddávali se spolu vášni v okouzlení zamilovanosti. Poté sjel svou rukou k jejímu pravému ňadru. Lehce povzdechla, když ho stiskl. To přidalo ještě více ohně do jejich vášně. Takto se v objetí líbali ještě pár minut. Poté se od sebe pomalinku odrhli.

Mladík se usmál a Amy mu úsměv opětovala. Poté vzala Amy ovladač do ruky a pustila film. Položila si svou hlavu na jeho rameno a jejich prsty se propletly. Po patnácti minutách se mladík Amy zeptal, jestli ještě nechce dolít víno. Místo odpovědi mu ale přišlo jen tiché, spokojené oddychování. Usnula. Dal ji letmou pusu na tvář a poté ji vzal do náruče a přenesl ji do její postele. Potichu zašeptal „Dobrou noc Amy" a věnoval ji ještě jeden dlouhý zamilovaný pohled. Poté se vrátil do obýváku a vypnul film.

„Tak to tak vypadá, že dneska budu spát na gauči," řekl si sám pro sebe a lehl si.

Konec 18. kapitoly.