Mládí

Jiný svět - 1. část

Mladík seděl na provizorní lavičce, vyrobené ze dvou pneumatik a dřevěného prkna. Spolu s Pinkim byli ve skate-parku, který se nacházel na okraji města. Oba měli toto místo rádi a občas ho spolu navštěvovali. 

Dalo by se říct, že tu Pinki vyrostl. Vůně betonu po dešti, rezavé kovové bedny, kdysi nahnědo natřené rampy, grafity na zdi, která ze dvou stran obíhala tento pouliční chrám, to všechno Pinki znal a miloval. Patřil tu, stejně jako patřil do svého klubu. Jednou, pár let dozadu, tu vzal i mladíka, kterému se tu hned zalíbilo. Toto místo na něj působilo něčím novým, něčím pro něho zcela neznámým. Přes den tu moc lidí nebývalo, ale sotva se začaly stíny domů prodlužovat, začalo toto místo ožívat. A v momentě kdy se rozsvítila první pouliční lampa, už se to tu hemžilo lidmi. Pro mladíka to byl zcela jiný svět. V rohu squatující partička teenagerů pila pivo, na osvětlených rampách pouličními lampami se proháněli skejtři, jiní zase zkoušeli nové triky na kovových bednách nebo na zbroušeném zábradlí. U stěny se občas objevilo pár writerů, se kterými se mladík vždycky rád pobavil. Přece jen byli to taky umělci jako on. Někdy donesl Pinki velké rádio, které svou hudbu dodávalo tomuto místu ještě magičtější atmosféru.

Teď seděli spolu s Pinkim na lavičce ze dřevěného prkna uprostřed živě diskutující skupiny. Mladík se bavil s Lennym, vůdcem partičky writerů a spolu se snažili navrhnout logo jejich nového podniku.

„Takže říkáš, že se to bude jmenovat Renesance, jo?" zeptal se Lenny.

„Jo přesně tak. Prostě nějaký logo co bude na fasádě nad výlohou."

Lenny začal črtat skicu nápisu. „Pinki se zmínil, že prý hledáte nájemce do bytu nad podnikem, už někoho máte?"

„Jo to je pravda, nevíš o někom, kdo by měl zájem? Je to solidní byt, dva pokoje, kuchyň, koupelna. Ale je přímo nad podnikem, takže v něm nebude asi moc klidu."

„No mě by se to celkem šiklo. Dvacítka na krku a mě už fakt nebaví žít u mámy."

Mladík se na Lennyho nevěřícně zadíval a zeptal se: „Vážně? Lenny to by bylo super, potřebujeme nájemce, jako jsi ty. Je to skvělý nápad, bydlet u mámy musí být hrozné."

„Ani nevíš jak moc."

„Co nejdřív dám vědět ostatním a pak ti zavolám, abych ti dal vědět co a jak. Ale určitě s tím počítej," řekl a poplácal Lennyho po rameni.

Pinky šťouchl do mladíka loktem a podal mu hořící marihuanovou cigaretu, která kolovala skupinkou. Mladík zkřivil obličej a hned ji podal Lennymu. Poté z kapsy vylovil krabičku svých cigaret a zapálil si.

Ukázal na Lennyho skicu a s cigaretou v ústech zahuhňal: „Hele kámo už musím, ještě mě dneska čeká rande, ale až budeš mít hotový návrh tak mi ho pošli, prosím tě."

Prohodil ještě pár slov s Pinkim a pak vstal. Prošel kolem zdi, kde dneska byl jen jeden writer, který právě sprejoval nějaký moderní street art proti vládě ve stylu anglické legendy; Banksyho a vyšel ven z areálu. 

Vydal se směrem k nedaleké kavárně, kde měl s Amy rande. Noční vítr mu čechral vlasy a on si pobrukoval jednu z jeho oblíbených písniček. Nemohl se dočkat toho, až ji uvidí, naposledy se s ní viděl v kostele po pohřbu. Potom se mu dokonce sama ozvala a domluvili si tuhle schůzku, takže doufal, že už na tom bude líp.

---

Mladík vešel do kavárny a hned u druhého stolu uviděl Amy. Seděla a zamyšleně míchala kávu. Moc ji to slušelo. Své blonďaté vlasy měla sepnuté do copku, šedé kruhy pod očima, které měla při jejich posledním setkání, zmizely a do tváří se jí vrátilo trochu živé růžové barvy.

„Ahoj, nejdu pozdě?"

„Ne ty jdeš přesně na čas, ale já jsem tu byla trochu dřív, takže jsem si už objednala," řekla a věnovala mu krátký úsměv.

Mladík se posadil a po chvilce rozpačitého ticha se zeptal: „Doufám, že ti nebude vadit, že se na to ptám, ale jak to zvládáš?"

„Nějak to jde... Vrátila jsem se do školy a byla jsem už i v práci, protože potřebuju nějaké peníze na nájem."

„A to teď budeš bydlet sama nebo se k tobě někdo nastěhuje."

„Asi sama, ale bojím se, že nedokážu sama zaplatit celý nájem. Asi si budu muset najít něco menšího a levnějšího."

„A váš byt je jak velký?"

„ Je to 3+1 a ještě k tomu je v celkem drahé čtvrti."

„Možná bych o něčem věděl. S pár kamarády pracuju na jednom projektu, chceme si založit vlastní podnik a součástí prostoru, který si proto chceme pronajmout je i byt. Mohla bys tam bydlet, není to drahé, má to jen 2 pokoje a zatím jsme proto nik," v té chvíli se mladík zasekl a vzpomněl si na Lennyho. „No vlastně tu je jeden zájemce, ale myslím, že by to snad šlo nějak domluvit."

Amy chvíli přemýšlela a pak řekla: „To by bylo fajn, děkuju."

„Dobře, domluvím se s ostatníma a pak se ti ozvu."

„A o jaký projekt jde? Co plánujete?"

Mladík ji začal vyprávět o tom, jak vznikl nápad na „Renesanci", co to pro ně znamená, jak by chtěli, aby jejich podnik vypadal a Amy ho poslouchala. Vzpomněla si na svoje sny, na to jak se jako malá snila o tom, že jednou až vyroste, bude slavnou zpěvačkou a zpěv ji bude živit, ale nakonec to nikdy nezkusila. A teď před ní seděl někdo, kdo se svých snů nevzdal, někdo kdo je proměnil ve skutečnost. Přišlo ji, jako by mladík žil v úplně jiném světě. Jakoby pro něj bylo všechno možné.

„Jak to děláš?"

„Co jak dělám?"

„Jak děláš to, že své sny proměňuješ v realitu? Víš, většina lidí má své sny, ale jsou to jen sny, věci, které by rádi měli, ale tím to hasne."

„Vlastně sis nato odpověděla sama. Prostě proto něco dělám. A i když to trvá déle, nevzdávám to. Mám sen a jsem i ochotný proto něco udělat, aby ten sen nebyl jen v mojí hlavě. Ale zas to neviď tak růžově, taky se mi nesplnil každý sen. Ale nikdy jsem si nenechal namluvit, že něco nejde."

„Jsi snílek, víš to? Ale zůstaň takový, protože díky tobě věřím, že i moje sny se můžou stát realitou."

Mladík se na ní uculil.

„Pojď, něco ti ukážu," řekl a chytl ji za ruku.

Konec 16. kapitoly.