Mládí

Náhoda

Skupinka lidí spolu s mladíkem vešla do velké místnosti, která jim jakožto umělcům sloužila jako ateliér. Zhruba uprostřed místnosti bylo malé oválné pódium, na kterém často pózoval nějaký model, ale dnes na něm stál stůl, na kterém byla mísa s ovocem. Dokola pódia stálo 6 malířských stojanů a u dvou už malovali nějací lidé. Tenhle ateliér nebyl nijak soukromý, prostě kdokoliv kdo chtěl malovat a dostat cenné rady zde přišel a mohl se věnovat svému umění. Nalevo od kruhu stojanů bylo pár stolů, u kterých ještě nikdo neseděl a tak k nim zamířila skupina kamarádů našeho mladíka. Na druhé straně, tedy napravo od stojanů a pódia, bylo pár menších stolečků, které sloužili k sochařství. Kousek od nich stály 2 sochy a taky spoustu pytlů s materiálem. Po stěnách místnosti bylo pověšeno několik vskutku pěkných obrazů, z nichž jeden patřil i mladíkovi. 

Mladík si spolu s ostatními odložil věci v rohu místnosti a přemýšlel, do čeho se pustí dneska. Zatímco 3 z jeho přátel si začali připravovat věci k malování na stojanech, holka, která vešla jako poslední, šla spolu se svojí kamarádkou k sochám. U stolu už zůstal jenom on a Michael. Podíval se na něj a když zpozoroval, že ani on neví na čem bude pracovat, řekl:

"Hele napadlo mě, že by se mi hodil do pokoje nějaký obraz, mám tam sice jeden, ale ten už je starý a chci ho vyměnit za něco nového."

"To není špatný nápad, taky bych si mohl něco nakreslit do pokoje. Počkej tu, donesu náčrtníky," řekl Michael a vydal se směrem k velké skříni, kde byl všechno, co potřebovali.

"A nevíš v kolik přijde K.?" zeptal se mladík.

K. byl jejich "mistr", aspoň mu teda tak říkali. Občas tu chodil a pomáhal mladým. Byl sice už starý, ale malovat uměl skvěle a své životní zkušenosti rád předával dál.

"Měl by tu být za chvíli," zakřičel Michael při cestě ke skříni.

Mladík si sedl na židli a rukou poklepával po desce stolu. U toho mu hlavou létaly nápady, co by mohl namalovat. Vtom do místnosti vešel K.

---

Dívka došla do školy a spěchala na 1. hodinu, která ji začínala už za 5 minut. Došla do přednáškového sálu č. 4, kde už byla většina míst obsazená a jelikož tam ještě nebyl profesor, nesl se učebnou značný šum hovořících studentů. Uviděla svou kamarádku ve 3. řadě, jak na ní mává a ukazuje ji volné místo, vedle ní. Když k ní došla, Margaret - tak se jmenovala její kamarádka, spustila

"No že jdeš. Co ti to dneska tak dlouho trvalo?"

"Ále, Jessica mi vzala baterky z budíku a tak jsem zaspala a musela jet vlakem. A ještě k tomu jsem svými novinami sundala nějakýho mladíka na nádraží." řekla a ze svého batohu si vytáhla sešit a propisku.

Margaret se šibalsky pousmála, naklonila se k ní a řekla: "A byl aspoň pěkný, ten tvůj mladík?"

Chystala se Margaret nějak odbýt, ale než stihla něco říct, vešel profesor do sálu.

---

Mladík už měl připravený náčrt a chystal se na svůj obraz nenést 1. vrstvu. Rozhodl se, že nakreslí noční město s obrovským osvíceným bilboardem na paneláku, na kterém bude hlava ženy upřeně koukat na všechny lidi, kteří si kdy budou tento obraz prohlížet.

Michael už něco patlal na svůj obraz a mistr zrovna odložil své noviny, sundal si brýle z očí a pustil rádio, které bylo na stole. Po chvíli šumění a ladění začala z rádia konečně vycházet příjemná melodie.

"Chlapci jaké jste měli ráno?" otázal se jich K.

Mladík počkal než Michael vylíčí svoje ráno a pak jim povyprávěl o tom, jak ho dneska náhodou srazili noviny nějaké dívky. 

"Myslíš, že to byla náhoda?" řekl K., podíval se na mladíka a poposedl na své židli. 

"No a co jiného by to bylo?"

"Inu..." řekl mistr a zakašlal "za svůj život, jsem viděl a zažil už hodně náhod, díky kterým se mi staly věci, které mě hodně ovlivnily. Život si můžeš do jisté míry naplánovat, ale někdy stačí jedna obyčejná náhoda a může se všechno změnit. Nenazval bych to osud, protože na něj nevěřím, ale spíš něco jako pošťouchnutí od života. Náznak, že možná obyčejná náhoda, není zas tak obyčejná, ale může ti něco dát."

Znovu si odkašlal a mrkl na mladíka. Ten od svého obrazu ani nevzhlédl a s nádechem sarkasmu odpověděl.

"Ano ty noviny v obličeji mi otevřely oči a život už nikdy nebude jako předtím." uchechtl se a dořekl "A nebo to je prostě jen náhoda a život bude stejný jako doteď."

"Samozřejmě tady mladý pán ví všechno nejlíp." řekl K. a chtěl se pustit znovu do čtení, ale rádio ohlásilo 10:00 a s tím i zprávy.

---

Sálem se rozeznělo zvonění, které ohlašovalo konec hodiny. Někteří studenti začali pomalu odcházet, zatímco jiní seděli a povídali si. Dívka už stačila s Margaret prodiskutovat celé své ráno, dokonce se už zmínila i o to, jak ji naštvala Jessica a spolu s Margaret hodnotily kluka Jessiky, který ji ráno tak vyděsil v obýváku. 

"Byl i celkem pěkný, líbily se mi ty jiskry v jeho očích když mě viděl v pyžamu." řekla.

Bavili se o něm ještě chvíli, dokud znovu nezazvonilo a pro dívku začala hodina filosofie, kde se dnes čirou náhodou bavili o náhodě. Znovu si díky tomu vzpomněla na mladíka z rána a uvažovala, jestli to je pouhá náhoda a nebo jestli to, že zaspala, jela vlakem a uletěly ji noviny, mělo nějaký hlubší význam...

---

"To je opravdu dobrá historka." řekl mladík mistrovi, který právě dovyprávěl příhodu o tom, jak s bratrem jako malé děti kradli třešně. 

"Jo stará, ale stále dobrá." řekl K.

Mladík se spokojeně podíval na svůj obraz a řekl: "No musím říct, že se povedl."

Mistr si neodpustil popichovačnou poznámku "Musím říct, že to že se ti povedl, je doopravdy jen obyčejná náhoda." a širokým úsměvem se usmál na mladíka.

Konec 4. kapitoly.