Mládí

Klub

Mladík rychle napsal sms Michaelovi, aby s ním večer počítal a vypravil se do města. Stavil se do ateliéru, kde prohodil pár slov s K., který se ho zeptal, jak šlo včerejší rande a pak si to zamířil k obchodu s uměním.

Zvonek u dveří, který se rozezněl kdykoliv, když do obchodu někdo vešel, uvítal mladíka. Za kasou byl jeho kamarád Jack.

„Ahoj Jacku, rád tě vidím." pozdravil ho s úsměvem mladík.

„I já tebe." odvětil mu Jack. „Michael tu pro tebe nechal obraz. Musím říct, že se ti fakt povedl."

„Nepovídej." pronesl mladík ironicky.

„Už jsem k němu našel i vhodný rám, co na to říkáš?" zeptal se ho a ukázal na jeho obraz.

„Perfektní. Myslíš, že bys ho mohl hodit ke mně domů, až tu dneska skončíš?"

„Hele a pověsit ho na stěnu bys taky nechtěl...? Ale tak dobrá, stejně mám cestu kolem tebe."

„Fajn. Nejspíš nebudu doma, takže tady máš náhradní klíč. Nech ten obraz někde u dveří i s klíčem."

"Za to si z tvojí ledničky vezmu pivo!" řekl vítězně Jack.

„Jasná věc" zakýval mladík.

Zlatý Jack, co bych bez lidí, jako je on dělal?

---

O pár hodin později.

Pinki byl jejich dobrý kamarád už od školy. Vždycky to měl blíž spíš k street kultuře, než ke škole, ale zároveň nebyl jeden z těch ztracených povalečů. Odjakživa měl jasnou vizi – chtěl mít svůj klub. A světě div se, opravdu se mu to povedlo. Zařídil si opravdu netypický klub, který byl však pro něho a jeho přátelé něco jako druhý domov. I zcela náhodný pozorovatel, by byl určitě uchvácen autentickým designem klubu. Bylo tu vše, co měl Pinki rád.

Klub měl tvar čtverce. Když člověk přišel, uviděl napravo i nalevo podél zdí pár stolů, kde se většinou popíjelo a živě diskutovalo. Po pár krocích narazíte na několik schodů, a když po nich vyjdete, objevíte se najednou v hlavní části klubu. Napravo i nalevo je jeden podstavec spolu s tyčí, u které se mihotají těla krásných striptérek. Kolem těchto podstavců je samozřejmě i pár stolečků, pro zvědavé oči příchozích. Když ale vyjdete po schodech a nezajímají vás striptérky po stranách, stačí jen udělat pár kroků a octnete se na tanečním parketu. Můžete vidět, jak celému klubu vyhrává Pinki u svého Dj pultu anebo ho můžete vidět, jak stojí za barem a míchá drinky pro své oblíbené hosty. Bar spolu s Dj pultem jsou jeho chlouba. Bar vypadá jako obrácená U-rampa a stolní deska, na kterou se dává pití, je vyrobená z prken skateboardů. S výzdobou klubu pomáhal Pinkimu i mladík. Zdi jsou plné různých street-artů, přes grafity až po moderní vyobrazení skate-parku.

---

Michael s mladík došli ke klubu. Hudba zevnitř doléhala až k nim na ulici. Vešli a rychle zmapovali situaci v klubu. Byl všední den, a proto tu nebylo moc lidí. Pár jich sedělo u stolů v dolní části, tři se bavili zastrkáváním svých posledních peněz za kalhotky striptérky, přes všední den tu byla jenom jedna, nemělo smysl plnit obě tyče, a malá skupinka lidí tančila na parketu. Zamířili si to k baru, kde jim už vysmátý Pinki připravoval nějaký z jeho speciálních drinků. 

Pinki svým vzhledem do klubu perfektně pasoval. Ostré rysy ve tváři, pronikavé, modré oči, piercing nad usmívajícími se rty a černé vlasy, nagelované nahoru. Černou košili, která mu ladila s vlasy, měl vykasanou v rukávech a na pravém předloktí měl vytetovaného hrůzu nahánějícího čínského draka.

„Zdravím fellaz, tak jak to dneska šlape?" pozdravil je a poslal k nim jejich pití.

Přehodil si přes rameno utěrku a rukama se opřel o bar. Michael a mladík se posadili k baru a usrkli ze svých drinků.

„To je výborné." pochválil ho Michael.

„Dneska parádní den. A jak se daří tady našemu barmanovi?"

„Ale však to znáš; drogy, d*vky, peníze." zažertoval Pinki, hned nato už ale odpověděl vážně. „Nemůžu si stěžovat, daří se mi skvěle."

V tom se k baru domotal nějaký opilec a rozlil mladíkovi pití.

„Děláš si srandu? Právě mi ho Pinki nalil." okřikl ho mladík a když se nadechoval k vlně nadávek, zarazil ho náhle Pinki.

„Hele klid hoši, tady mladej nemá dneska svůj den." vysvětlil mladíkovi.

„Pinki, pořád na to musím myslet, nalij mi ještě panáka." ozval se opilec.

„Vo co go?" přidal se do konverzace Michael, který až doposud jen mlčky přihlížel.

„Jeho kámoš David to včera spolu se svojí holkou vpálil do stromu, teď leží v nemocnici." řekl Pinki a podal opilci dalšího panáka. Ten ho do sebe v sekundě kopnul a začal bědovat.

„Jessica, ta jeho přítelkyně je mrtvá."

Najednou si mladík vzpomněl, jak mu včera Amy vyprávěla o své spolubydlící a jejím příteli Davidovi. Otočil se k opilci a chytl ho za ramena.

„Neměla náhodou ta Jessica spolubydlící Amy?"

„Jo měla, Amy, Amy, jak se vlastně jmenuje dál?"

Mladík ho pustil. Došlo mu, proč Amy ráno brečela.

„Co, ty ji znáš?" zeptal se Pinki.

Mladík mu v rychlosti vylíčil všechno, co se včera stalo.

„Tak to není dobrý." poznamenal a nalil dalšího panáka, tentokrát však pro sebe. „Co budeš dělat?" zeptal se.

„Zavolám ji." řekl a už šahal po mobilu, když ho Michael zastavil.

„Zavoláš? A co ji jako chceš říct? Však ji sotva znáš."

Mladík se zamyslel. Michael měl pravdu. Ale on ji chtěl nějak pomoct. I když ji sotva znal, stejně cítil, že by něco udělat měl.

„Máš pravdu. Ale stejně chci něco udělat."

---

Zbytek večera si už mladík moc neužil. Seděl u baru, vedle opilce, který před malou chvíli i přes všudy přítomný rachot usnul. Michael spolu s pár známými tančil, ale on na to neměl náladu.

„Ta Amy, nebo jak se vlastně jmenuje, ti asi pěkně zatočila hlavu, co?" zeptal se Pinki, který měl teď na baru chvíli čas.

„Chtěl bych ji nějak pomoct... Podle mě není náhoda, že jsem se s ní zrovna včera, když se to stalo, poznal."

Podíval se na dno poloprázdné sklenky, kterou měl v ruce a vzdychl.

„Hele napadlo mě, že tady mladej, co si právě dává voraz, Jessicu i Davida znal. Možná by tě mohl vzít na její pohřeb, kde bys s Amy mohl mluvit. Sice to zrovna není to nejlepší, co moje hlava, kdy vyplodila, ale tak lepší než nic, co?"

Mladík chvíli přemýšlel. Pinki měl aspoň v jednom pravdu, vážně to nebylo to nejlepší, co ho kdy napadlo. Ale na druhou stranu jeho nic lepšího nenapadlo.

„Za pokus to stojí. Díky Pinki."

„Pohoda. Víš jak, klidně bych šel i s tebou, ale..." chvíli zaváhal, než dořekl větu „...nechce se mi." řekl Pinki a zasmál se.

Konec 12. kapitoly.