Mládí

Ona

Probudil ji jemný tón melodie, který se nesl z kuchyňského rádia. Zívla a rukama si protřela oči. Ještě má čas, pomyslela si, protože její budík ještě nezačal zvonit. Koukla na něj a leknutím poskočila na posteli. Na budíku blikal čas 00:00, jako znamení toho, že si z něj někdo půjčil baterky a když je vracel, nenastavil čas zpátky. "Ach Jessico..." zaúpěla a rychle vylezla z postele.

Otevřela dveře a když se chtěla jít podívat do obýváku, kolik že je těch hodin, do někoho narazila. Leknutím zapištěla a odskočila od neznámého hosta. 
"Kdo jsi a co tu sakra děláš?" řekla. 
"Jenom klid, kotě," odpověděl neznámý, "jsem přece Jessicin přítel." 
Ještě chvíli si ho překvapeně prohlížela a pak ze sebe vykoktala: "Aha." 
Takže fajn, pomyslela si. Ne jen, že si tu Jessica vodí svého přítele na noc, ani ji o tom nic neřekne, ale on se tu dokonce motá po obýváku jenom ve spodním prádlu a co hůř, viděl ji v pyžamu...
"Dobře Jessicin příteli, můžeš mi aspoň říct, kolik je hodin?" otázala se.
"Ale ovšem, je 6:40."
"Cože?!" vyhrkla ze sebe.
V tu dobu už měla být 40 minut vzhůru. V 7 musí vyjít, jak to má asi tak sakra stihnout?! 

Rychlým krokem  došla ke koupelně, ale když ji chtěla otevřít, bylo zamknuto. Z koupelny se ozýval Jessicin zpěv a proud vody.
Kopla do dveří a zařvala: "Jessico, nemůžeš si tam pohnout?"
"Álee ánoo broukuu," ozvalo se Jessicino prozpěvování.
To už bylo na ni trochu moc. Znovu naštvaně kopla do dveří a zamumlala si sama pro sebe: "Jsi hrozná Jessico, víš to?" a odpochodovala ke kuchyni.

Dala rychle vařit vodu na kávu a hledala nějaké jídlo, které si bude moct vzít sebou na cestu. Přemýšlela, proč vlastně vůbec bydlí s Jessicou. Ano je pravda, že byly kamarádky už hodně dlouho, ale obě byly úplně jiné. Chodily spolu do školy, která byla v centru města a neměla internát a proto si museli sehnat byt někde poblíž. Ale zatímco ona brala školu vážně, učila se a byla vzorným studentem, Jessica byla její úplný opak. Vždy radši chodila všude jinde, hlavně ne do školy. Její známky tomu taky odpovídaly. Mohla být ráda, že se tam vůbec udrží. Pravda na druhou stranu to byla právě Jessica, která měla všude plno kamarádů a která ji dohodila místo pomocné servírky v jedné restauraci, aby si mohla něco přivydělat. Ale to, že si tu přivedla kluka je už příliš. Bude si s ní o tom muset později promluvit. 

V tom do kuchyně došla rozesmátá Jessica, která si furt ještě cosi zpívala a u toho rytmicky kroutila boky ze strany na stranu. Měla přes sebe přehozený župan a v ruce ručník, se kterým si sušila vlasy a když spatřila svojí spolubydlící v kuchyni hodila ho s úšklebkem po ní. 
"Zlatíčko..." řekla Jessica, "dneska tu školu asi nestihnu, protože chceme jít s Davidem na vyjížďku vzducholodí." 
Takže její přítel se jmenuje David. Pěkné jméno, ale stále to nic nemění na tom, že by se měl obléct.
"Dobře, ale můžeš mi říct, kdo mi co dělal s budíkem?" řekla a zalila si kávu ve své termosce.
"Jó promiň, potřebovali jsme si půjčit baterky..." řekla Jessica.

Ani se na Jessicu nepodívala a odešla do koupelny. Zrcadlo bylo celé zamlžené a tak ho musela utřít ručníkem, který po ní Jessica hodila, aby vůbec něco viděla. Svoje blonďaté vlasy rozčesala a protože neměla čas je mýt, sepnula je do copku. Dala si rychlou sprchu a když se opět dostala do kuchyně, hodiny ukazoval už 7:01. Zatímco ona měla naspěch, Jessica s Davidem si v poklidu užívali ranní snídaně. 

Změřila si je pohledem a řekla: "Kvůli tobě budu muset jet dneska vlakem do centra a zbytek cesty dojít, protože autobus už nestihnu, spokojená Jessico?"

Jessica se ale na ní pouze podívala, mrkla a usrkla ze svého čaje. Zakroutila hlavou a šla se rychle převléct do svého pokoje. Pak se ještě jednou vrátila do kuchyně pro svojí kávu a svačinu a snídajícímu páru už nevěnovala ani slůvko. Zabouchla za sebou dveře a vydala se na vlak.

Na nástupišti si ještě koupila noviny, protože ráno neslyšela zprávy v rádiu a nasedla do vlaku, který si to pomalu šinu do centra. Četla nějaký ne moc zajímavý článek o výstavbě nového muzea a u toho pojídala svojí snídani. Když v tu chvíli sebou vlak nečekaně škubl a její otevřená termoska s kávou, kterou měla opřenou o vedlejší sedadlo, se rozlila na zem... "Achjo," vzdychla. Dneska to bude hrozný den. 

Když se vlak už konečně dostal do centra, vstala a ještě při četbě novin vylézala z vlaku. V tu chvíli vlak zahoukal a z jeho komínu vyšla pára. Lekla se a na okamžik povolila stisk svých prstů, které drželi noviny. Jenže ty vzal hned vítr a už je unášel po nástupišti. Rozběhla se za nimi, když v tom si všimla, že přistály jednomu mladíkovi v obličeji. 

"Proboha!" utrousila a rozeběhla se směrem k němu...

Konec třetí kapitoly.