Mládí

Útočiště

Mladík se ještě stále kochal svým obrazem, K. si něco usilovně psal do svého malého deníku, který nosil vždy u sebe a Michael už na svém obrazu dodělával poslední detaily. 

Mladík svůj obraz spokojeně odložil, sedl si do židle a porozhlédl se po místnosti. Dvě holky už byly zhruba v polovině práce na svých sochách, jeho tři přátelé u stojanů, kreslící ovoce, vedli spokojený rozhovor a jejich malby pomalu začali nabírat na kráse. Měl to tady doopravdy rád... Ten klid, inspiraci a přátelskou atmosféru. To všechno tohle místo vyzařovalo a mladík si vždycky uvědomil, jak moc může být rád zato, že něco takového našel v tak neklidném a uspěchaném světě. 

Podíval se na K. , který se na něho usmál, zatímco plnil svou dýmku tabákem. V ateliéru se kouřit nesmělo a tak K. vstal a vydal se směrem ke dveřím. Po chvilce váhání se mladík zvedl a následoval ho. Vyšli ven před budovu, kde si K. konečně zapálil dýmku a mladík si vytáhl cigaretu. Chvilku oba mlčky kouřili a pak mladík řekl:
"Mám to tady rád. Je to pro mě místo, kde si můžu odpočinout, načerpat inspiraci a taky něco krásného vytvořit."

"V tom máš pravdu." řekl K. a potáhl ze své dýmky. Zamyšleně se podíval před sebe a dým z jeho úst mu jemně stoupal po obličeji a rozplýval se ve vzduchu. "Taky tady rád chodívám. Myslím, že všichni máme nějaké místo, kam utíkáme před světem. Takové útočiště. Místo, které je blízko našemu srdci. Když je člověk ještě dítě, utíká se před světem, plného bubáků, schovat k mamince. Když je ale člověk starší, musí si sám najít činnost, člověka nebo místo, kde se občas může schovat před bubáky toho světa dospělých."

"Pro mě to je umění, tenhle ateliér a můj byt." řekl mladík.

"Taky mám jedno místo. Ukážu ti ho..."

---

Dívce skončila dvouhodinovka filosofie a spolu s Margaret si šli sednout ven na schody před školu a dát si svačinu.

"Dneska to byla úmorně nudná hodina." povzdechla si Margaret když si rozbalovala svůj sandwich. 

"Mě se to líbilo. Přemýšlet o náhodě, jako záměru a o tom, co všechno se kvůli ní může nebo naopak nemusí stát. Jasně je to relativní a dost teoretické, ale stejně to stojí za přemýšlení."

"A heleme se, tak slečna jednou jede náhodou vlakem a praští svými novinami náhodného kolemjdoucího a už se z ní stává ženský Aristoteles."

"Hele nech si to." řekl dívka s úsměvem na rtech a dloubla do ní loktem. 

"Ale já proti tomu přece nic nemám. Třeba se z tebe stane druhý Buddha a já vždycky chtěla znát někoho slavnýho." řekl Margaret a sama se tomu dlouze zasmála.

---

Mladík spolu s Michaelem šli za K. Dneska se jim povedlo svá díla namalovat dříve než obvykle. A jelikož měli ještě čas, rozhodli se přijmout nabídku od K. Nabídl se totiž, že ji mi ukáže své tajné místo inspirace. 

Blížili se ke starší vysoké průmyslové budově. Její omítka už byla celkem chatrná a na některých místech praskala a opadávala ze zdi. Na její střeše byl obrovský reklamní bilboard, který se snažil propagovat tabákové výrobky. Bočním vchodem vešli do budovy a dostali se ke starému výtahu. Vstoupili do něj a nechali se vyvést téměř až na vrchol budovy. Poté vylezli žebříkem do posledního patra, kde už nevedly žádné schody ani výtah. K. došel ke dveřím, které tam byly jako jediné a odemkl je. Vedly do malé místnosti, kde byl stůl, zaprášené rádio, židle, barvy a spousta obrazů. S obdivem si je začali prohlížet. 

"Ty jsou vaše?" zeptal se Michael.

"Jo, všechny jsou moje. To koukáte, co? Tohle je moje místo, kde já utíkám před světem."

"Ty obrazy jsou vážně pěkné." řekl Michael.

"Jak jste na tohle místo vůbec přišel?" zeptal se mladík.

"Kdysi jsem v téhle budově pracoval a ve volných chvílích jsem tu chodil malovat a na střechu kouřit."

Otevřel dveře, které byly na druhém konci místnosti a vešel na střechu. Mladík s Michaelem ho následovali. Před nimi se najednou objevil nepopsatelný výhled na celé město. Stáli tam s pusou dokořán a K., který už zase bafal ze své dýmky, je pobaveně pozoroval. Město se odsuď zdálo malé, ale i velké zároveň. Velké proto, že si ho mohli celé prohlédnout a vidět jeho majestátnost a malé proto, že v dáli viděli krajinu za městem. Viděli hory, cesty, řeku, která protékala městem a mladík viděl i svůj paneláček s bytem v dáli. Obloha byla jemně sinavá a plulo po ní pár mraků. Viděli vzducholoď, která se pomalu vracela ke svému místu na přistání. Byl to opravdu dechberoucí výhled. 

"Tak tady kreslím, maluji a přemýšlím o životě kluci. Tady chodím, když nevím jak dál a potřebuji si srovnat myšlenky. "

---

Dívka už měla za sebou všechny své dnešní hodiny a když se rozloučila s Margaret a slíbila ji, že zítra přijde včas, odešla ze školy a loudavým krokem šla do restaurace, kde dělala servírku. Dneska se ji tam ale nechtělo. Měla plnou hlavu myšlenek a ze všeho nejradši by teď byla někde doma a odpočívala. Ale peníze potřebovala a za práci, kterou ji dohodila Jessica, byla vděčná. A tak šla k restauraci, vstříc dalším náhodám a řadám zákazníků. 

---  

Mladík s Michaelem seděli na betonové střeše a opírali se o bilboard. K. seděl kousek od nich na židli, kterou si donesl ze své místnosti, prý proto aby od toho studeného betonu nenastydnul. Michael se teď o něčem bavil s K. a mladík si do svého "črtacího" bloku zakresloval výhled ze střechy. Když už dokreslil, co chtěl, zeptal se K.:

"Mám už celkem hlad, není tu poblíž nějaká restaurace?" 

"Znám jednu moc dobrou kousek odsuď." řekl K. 

Vstali, K. odnesl svou židli a vydali se přes místnost zpět k výtahu, zpět na zem.

Konec 5. kapitoly.