Mládí

Lepší zítřky

Mladík přišel do místnosti elegantní chůzi s rukama zdviženýma nad hlavou a hodil na stůl obálku nacpanou penězi. Poté napřáhl ruku před sebe a řekl: „Mám vizi. Vidím podnik jako žádný jiný. Davy lidí tlačící se u vchodu a nás pánové vidím, jak stojíme uprostřed toho všeho. Prosím plány na zeď, připravený 3D model, nákresy, smlouvy s dodavateli, jídlo a pití, drahé doutníky a roj nápadů."

Jack, Michael a Pinky se na něho pár sekund nechápavě dívali a pak propukli v smích. „Vidím, že ses do toho vopravdu obul," řekl Michael. Pinky vyskočil na nejbližší židli, napřáhl ruku jak před chvíli mladík a hrubým hlasem začal parodovat jeho monolog: „Mám vizi..." „Nemáš ani poloviční zápal, jaký jsem měl já," řekl mladík a uculil se.

Poté se všichni posadili podél malého stolu, který stál uprostřed místnosti a Michael se ujal slova.

„Pánové, dovolte mi, abych slavnostně započal náš projekt Renesance."

---

Amy se dívala na tabletku v její ruce se zamyšleným pohledem. Párkrát ji přetočila v prstech a pak ji rychle strčila do pusy.

---

„Jak všichni víte," pokračoval dál Michael, „před lety, kdy si Pinki zřídil svůj klub, přišel tady Jack s myšlenkou, že bychom mohli vybudovat společný podnik. Téhle myšlenky jsme se ujali a rozvedli ji dál."

Mladík drkl loktem do Pinkiho a pošeptal směrem k němu: „Koukni na něj, hotovej řečník."

Michael si poznámky nevšímal a pokračoval dál. „Jelikož jsem my všichni umělci, shodli jsme se, že bychom mohli vybudovat něco jako „přístav" pro všechny umělecké duše. Místo, kde můžou přijít lidé s talentem a předvést ho anebo prostě jen posedět nad dobrým čajem v příjemné atmosféře. Každý z nás přispěl něčím a dohromady z toho vznikl náš projekt Renesance (Renesance představovala v dějinách návrat k antice, pro ně to ale tento projekt znamenal jistý návrat k umění). Náš projekt ale dlouho vázl na mrtvém bodě, protože jsme nemohli najít vhodný prostor pro jeho uskutečnění. A proto jsem vás tu dneska všechny svolal. Našel jsem místo pro Renesanci."

---

Sotva co Amy pocítila chuť tabletky na jazyku, zkřivil se jí obličej a vyplivla ji na koberec pod sebou. Tabletka pálila jako pepř. Hned jí bylo jasné, že to nejspíš nebude žádná extáze, a že jde jen o hloupý žert. Nechápala sice, proč je měla Jessica tak schované ve svojí krabičce spolu s fotkami a deníkem, ale to teď bylo vedlejší. Nešlo ani tolik o to, jestli to je nebo není skutečná droga. Šlo o to, že ve chvíli, kdy si myslela, že to droga je, ji chtěla použít.

„Co to děláš Amy?" pokřikla sama po sobě.

Hodila krabičku na dno, teď už prázdné, skříně, sedla si na postel a začala vést vnitřní monolog.

„Musím to překonat. Jessica tu není a to bolí, ale nesmím se v té bolesti dál utápět. Kdo ví kam až by to vedlo. Dala bych si klidně i extázi, aby ta bolest pominula. A tohle nejsem já. Musím se s tím prostě smířit."

Ještě chvíli seděla na posteli a přemýšlela. Poté vstala, slíbila sama sobě, že to překoná a podívala se na kupu oblečení, které patřilo Jessice. Rychle ho probrala, některé kusy hodila na svou postel a jiné naházela do velké krabice, která už byla z poloviny plná. Poté krabici zavřela a odnesla ji na chodbu, kde ji nebude zavázet. Rodiče Jessicy slíbili, že se pro zbytek jejich věcí co nevidět zastaví.

---

Mladík, Michael, Pinky a Jack se ten den ještě dlouho bavili, debatovali, kreslili náčrty, vymýšleli nápady a dávali dohromady svůj projekt. Bylo to geniální. „V jednom rohu bude mini pódium pro nějakou kapelu, která bude hrát pro zákazníky," řekl nadšeně mladík. „To by nemusel být problém, znám jednu začátečnickou rockovou kapelu, která by to jako práci, určitě vzala."

Dále se dohodli, že uprostřed jejich podniku bude půlkruhový bar, kde se bude připravovat káva, čaj, zákusky, prostě cokoliv. Před pódiem budou stoly ve dvou řadách, kde si budou moct návštěvníci užít své objednávky a zaposlouchat se do hudby. Na druhé straně od pódia bude prostor pro umění. Pár stojanů na malování, sochařské podstavce a místo pro pořádání mini výstav.

Chtěli spojit umělecký život se zábavou a pohodlím a to vše v jejich podniku, kde by mohli pracovat a zároveň dělat to co je baví. Mělo to jen jeden háček. Prostor, který si pro svůj projekt chtěli pronajmout, měl dva patra. Samozřejmě dům, ve kterém byl, měl pater daleko více. Byl to jeden z těch dlouhých domů, které můžete vidět na náměstí, ve kterém je někdy i tucet podniků a obchodů. Jenže člověk, který tento prostor nabízel k pronajmutí, nabízel dolní patro pro jejich podnik, ale s ním i byt nad ním a nechtěl je pronajímat odděleně. „Řekl mi, že buď vezmeme oba prostory, jak v prvním, tak v druhém patře anebo nic," řekl Michael. „Takže musíme vymyslet co s tím bytem."

---

O 3 dny později.

Bylo půl jedenácté večer a Amy seděla za stolem. Její život se začínal pomalu vracet do normálu. I když, to není asi to správné slovo, které by Amy použila. Její život byl bez Jessicy o dost jiný a „normálem" by se určitě nazvat nedal. Začala chodit znovu do školy, pár krát u ní byla Margaret, domluvila se s mladíkem na schůzce a dokonce už byla i jednou v práci. Teď ale seděla za stolem a snažila se vyznat ve spoustě účtů, které měla před sebou. Jedno ji ale bylo jasné. Nájem bytu, kde bydlela s Jessicou sama nedokáže zaplatit. Ještě chvíli počítala výdaje a odepisovala částky z účtů, ale na situaci to nic nezměnilo. Buď se bude muset přestěhovat anebo si najít nové, levnější bydlení.

Konec 15. kapitoly.