"Tady bydlím." promluvila po chvíli a začala se připravovat k odchodu. Sice jsem trochu přibrzdil, ale nezastavil úplně.
"Zastavíš?" podívala se na mě pohledem, jako bych byl úplnej magor. Zase.
Usmál jsem se na ni a odpověděl: "Ne.". Pak jsem trochu zrychlil. Měl jsem totiž v plánu úplně něco jiného, než opustit ji před barákem a jen tak odjet, když se mi ji jednou pro vždy podařilo přemluvit, aby se mnou strávila víc jak pět minut dobrovolně - možná nedobrovolně.
"Kam jedeme?" odtrhla pohled od výhledu z okna a podívala se na mě. Zkoumala každý centimetr mé tváře. Poznal jsem to, i když jsem se na ni přímo nepodíval.
"K tvému domu ne..." napínal jsem ji.
"Já ale potřebuji domů." začala se rozčilovat. S pohledem upřeným na mé tváři. Neodpověděl jsem jí dokud jsme nezastavili před místním nákupním centem v téhle ulici.
"Jdeme na kafe." vytáhl jsem klíčky ze zapalování a odepl si pás.
"Nikam nejdu." založila si ruce na prsou a nasadila provokativní výraz jako malé dítě.
"Ale notak Lee," odmlčel jsem se, když zvedla pohled z palubní desky ke mně, "nemůžeš se furt schovávat."
"A co když chci?"
"Pak půjdeš tak, či tak." mile, ale ironicky jsem se usmál.
Nadechla se a pak zase vydechla. "Fajn, půjdu s tebou." obrátila oči v sloup a konečně vystoupila z auta.
ČTEŠ
Green Forest ✔
Short StoryOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...