Pomalu jsem autem zajel ke krajnici, kde vedla úzká pěšinka do lesa.
"Sakra proč zastavuješ tady?" vyprskla.
"Nemel a pojď." ušklíbl jsem se a vylezl z auta. Ona tam pořád seděla a nehodlala vylést.
"Půjdeš nebo tady zatím počkáš?" otevřel jsem dveře na její straně.
"Počkam." odsekla naštvaně, bez toho aniž by se na mě podívala koutkem oka.
"Vylez z toho auta a pojď, nebral jsem tě sem proto, abys seděla v autě." rozhodil jsem rukama, ale z místa jsem se nehnul.
"Ne." založila si ruce na hrudi a upřela pohled před sebe. Zabouchl jsem tedy dveře a jí tam nechal, protože jsem věděl, že za chvíli se ke mně sama přidá. A měl jsem pravdu.
"Můžeš mi říct co tady děláme?" ozvala se za mnou.
"Jdeme?" opáčil jsem.
"Doufám, že mě tady nechceš zabít nebo tak." prohodila tiše, načež jsem se uchechtl.
"Ne, ale pokud budeš furt takhle zvědavá tak možná." smál jsem se, ale sám.
"To abych radši začala zdrhat ne?"
"Ne, bude stačit když se chvíli nebudeš na nic ptát." dělal jsem si z ní srandu.
"Ó... takže v tom případě jsi mě sem neměl vůbec brát ne?"
"Hmm" snažil jsem se ukončit naší nic neříkající konverzaci.
"Co hm?" nedala se odbít.
"Hmm" usmál jsem se, protože jsme už došli na místo.
Les se pomalu stáhl za nás a místo čerstvě napadaného jehličí a zeleného mechu jej vystřídal kamenitý povrch.
ČTEŠ
Green Forest ✔
Short StoryOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...