"Tak co, myslíš že tohle stálo za to?" kývnul jsem hlavou k nekonečnému výhledu rozpínajícímu se před námi.
"Já nevim... Ne." stála blízko u zdi a nehodlala se hnout z místa. Ale na očích jsem jí viděl, že to není zas tak strašné.
"Pojď si sednout." chytil jsem jí za ruku a táhl jí k improvizované 'lavičce'.
"Heh... Nemůžeme radši zůstat sedět tady? U zdi?" a rozpačitě se chichotala. Asi jí z toho začínalo hrabat.
"Ne. Pak z toho výhledu máš jen půlku."
"To mi stačí." zase se chychotala.
"Nestačí" popostrčil jsem jí. Tentokrát se nechala a sedla si na 'lacičku', co stála dva metry od hranice mezi pevnou zemí a volným pádem dolů.
"No tak... je to hezký. A už by jsme mohli jít." zatahala mě za rukáv od kabátu.
"Vždyť jsme teprve přišli." nadzvedl jsem jedno obočí a upřel pohled na ni.
"Cože?" vyjekla. "Vždyť už tu trčíme hodinu!"
"Jo, ale od té doby do teď jsi si nepřestala stěžovat." připomněl jsem jí.
"A když přestanu, půjdeme dolů dřív?"
"Možná." usoudil jsem.
ČTEŠ
Green Forest ✔
Short StoryOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...
