"Ahoj." připlížil jsem se k její skříňce o kterou se opírala a se smutným výrazem zkoumala kolemjdoucí lidi. S leknutím ke mně otočila, pak si mě přeměřila pohledem odzhora dolů. Stále nic neříkala a jen na mě němě koukala s jejím neustále stejným výrazem. "Nepozdravíš mě Lee?" zvedl jsem obočí. Odpověděla mi jen nechápavým výrazem.
"Proč bych měla?" přivřela oči tak, že nebylo poznat jak jsou zelené.
"Protože jsme kámarádi a je to slušnost?" odpověděl jsem jí otázkou. Stále jsem nespouštěl pohled z jejích zelených očí.
"A myslíš si, že když jednou spolu vyjdeme ven, na kafe, tak že jsme hned kamarádi?" už se nedívala na mě, ale znovu sledovala kolemjdoucí studenty.
"Já myslel, že jsme kamarádi." pořád se vyhýbala mému pohledu, který jsem na ni netrpělivě upíral, když jsem čekal její 'zázračnou' odpověd'.
"Tak to jsi myslel špatně." uchechtla se a na její tváři se objevil malý úsměv. Pak zdrhla.
Opravdu se mi právě vysmála?
ČTEŠ
Green Forest ✔
Short StoryOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...
