Pokaždé, když okolo projelo auto se můj pokoj rozsvítil a zase zhasl. Kapky deště dopadaly na okenní parapet v pravidelném rytmu. Uklidňovalo mě to dokonce lépe než hudba, kterou jsem si v těchto 'přemýšlecích' chvílích o životě pouštěl.
Měl bych sice přemýšlet o čem napíšu debilní referát do školy, ale místo toho myslím na ni. Na tebe. Na zítřek. Na její oči. Na to, až ji zítra uvidím.
A taky na to, proč se se mnou pořád odmítá bavit a nebo proč jsem jí vlastně ještě nepochopil.
Trhl jsem sebou, protože tentokrát nerozsvítilo můj pokoj projíždějící auto, ale blesk doprovázený hromem... Když v tom mě něco napadlo...
ČTEŠ
Green Forest ✔
Short StoryOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...
