Nechal jsem jí chvíli čas - pokud nezdrhla úplně - a pak se vydal za ní k autu. Překvapivě tam pořád byla, seděla v trávě opřená o kolo mého auta. Upřímně mě to překvapilo, protože jsem si myslel, že se mnou nebude nikdy chtít mluvit, natož sedět ke mně blíže jak tři metry.
"Lee-" oslovil jsem ji opatrně s připravenou omluvou na jazyku, ale zastavila mě.
"Nic neříkej a odvez mě domů." zůstala na mě zírat a já na ni "prosím.." přidala.
Oba jsme na sebe hleděli. Cítil jsem se trapně.
"Fajn." srovnal jsem rty do úzké linky a nasedl za volant. Vyjeli jsme na silnici.
Zvedl jsem ruku do vzduchu, ale zase jí vrátil na volant. Byl jsem nervózní. "Můžu-" nedořekl jsem pomalu ani slovo.
"Ne!" odsekla, aniž by věděla co jsem chtěl říct.
"Fajn." nadechl jsem se.
Oba jsme sledovali tmavou silnici, kterou lemovaly zelené keře, stromy a na zemi popadané listí a šišky.
Zastavil jsem před jejím domem.
Otočil jsem se na ní a naše pohledy se střetly.
"Co jsi mi teda chtěl říct?" našpulila rty a promnula si prsty.
"Jestli tě můžu svést zítra domů." řekl jsem poraženecky.
Prstami se chytla za kořen nosu, jakoby zapomněla na co jsem se jí zeptal "To si ještě rozmyslím." řekla nakonec.
"Fakt?" narostla ve mně nová naděje.
"ne."
ČTEŠ
Green Forest ✔
Short StoryOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...
