"Je tu nádherně." utrousila potichu Lee.
"Jo." připustil jsem a pohled upíral na horizonty zalesněných kopců.
"Proč jsi mě sem vzal?" podívala se na mě svýma zelenýma očima.
"Protože jsem chtěl."
"Nechtěl."
"A jak ty můžeš vědět, co já chci a nechci?" zakroutil jsem hlavou.
"A proč jsi mě vzal právě do lesa sakra?"
"Protože je tu hezky a taky jsem tě nevzal do lesa." zvedl jsem obočí s úsměvem na rtech.
"Ty seš fakt divnej." zašeptala.
"Možná." přitakal jsem.
"Tak mi řekni proč sem..." zašeptala.
"Jen tak." utahoval jsem si z ní.
"Tak když jsi mě sem vzal, tak to tu musíš znát a tím pádem jsi tu musel být," odmlčela se, "už někdy." vyšla z jejích úst ta snad nejdelší věta, co jsem kdy slyšel.
"Vlastně sem chodím docela často..." pokrčil jsem rameny.
"Proč?"
"Výborné místo na přemýšlení..." usmál jsem se.
"A o čem mám přemýšlet já?"
"Nemusíš přemýšlet, můžeme tvůj výslech změnit na zábavnější konverzaci." sledoval jsem ji.
"A o čem se chceš bavit? Vždyť my se vůbec neznáme!" vykulila oči.
"Co není může být."
"Nemůže."
ČTEŠ
Green Forest ✔
Storie breviOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...