"Zase brečíš?" přisedl jsem si k ní na schody před školou. Chtěl jsem jí obejmout, ale bál jsem se, že tím bych její stav ještě více zhoršil. Utřela si oči rukávem od šedé mikiny a pootočila hlavou ke mně. Čekal jsem na její odpověd, ale místo toho aby něco řekla se zvedla a odcházela rychlým krokem pryč.
Zase utíkala. Zůstal jsem sedět na schodech sám. Moje oči zůstaly přimrznuté na jejích pohupujícíh se vlasech na zádech.
Budu pak litovat, že jsem ji nechal uplakanou odsud odejít? Ano budu, odpověděl jsem si sám. Proto jsem nasedl do svého auta, které celý den stálo před školou na parkovišti a zamířil k vzdálené hnědovlasé dívce.
"Nechceš svést?" zeptal jsem se jí na tu samou otázku, kterou jsem jí položil už včera. Zastavila se a pohled přesunula na cestu, která vedla pěkný kus cesty k autobusové zastávce a k domu ještě větší. Pak sklopila pohled ke mně.
"Ne, díky." odsekla a dala se znovu do chůze.
"Proč ne?" vyzvídal jsem.
"Protože nemam chuť na kafe." žmoulala v prstech popruh od černého batohu.
"A co když ti řeknu, že tě nevezmu do kavárny?" usmál jsem se.
"Tak by se o tom možná dalo přemýšlet..." zadívala se do dálky a zamračila se. Právě jí totiž ujel autobus.
"A navíc ten autobus ti právě ujel." oznámil jsem jí jako kdyby to ona sama právě nesledovala. Zdrceně si povzdechla, otevřela dveře u spolujezdce a nasedla.
Samolibě jsem se usmál.
ČTEŠ
Green Forest ✔
PovídkyOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...
