"Hmm," svírala tenkými prsty kelímek, "proč tohle děláš?" zeptala a podívala se z obrovského okna kavárny.
"Hmm," začal jsem, stejně jako ona, ale pak jsem se zadrhl. Odtrhl jsem pohled od jejích rukou a zadíval se také z okna. Pršelo.
Sledoval jsem jak kapky deště dopadají na tmavou a tvrdou zem. Momentálně jsem se cítil stejně, jako ta kapka. Dopadám na tvrdou a tmavou zem. Realitu.
Proč to vlastně dělám? Sakra já ani nevím. Možná proto, že tě tolik lituji? Možná, že jsem se do tebe tak trochu *asi* zamiloval? Možná, protože... proč?
"No, proč?" nasměřovala na mě její tmavě zelené oči, skoro jako by mi četla myšlenky.
"Možná..." přemýšlel jsem, "možná, protože jsem tě chtěl rozveselit?" podíval jsem se na ni a zvedl obočí.
"A proč ty?" odvrátila pohled na stůl, "Proč? Když jsem já ta zlá, co všem jenom ubližuje?" nespouštěla oči z šedé desky stolu.
"To není pravda!" vyprskl jsem, "A i kdyby jo, tak na tom přeci nezáleží." odpověděl jsem, ale pak jsem si uvědomil, že jsem jí tím vlastně mohl potvrdit její úsudek, i když si to já sám nemyslím.
"Záleží.." zašeptala, tak abych to neslyšel, ale slyšel jsem to.
ČTEŠ
Green Forest ✔
Short StoryOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...