Stranger

4. Narozeniny

Když jsem přišla domů, máma stála u sporáku. Otočila se a usmála se na mně
"Jak bylo dnes ve škole" zeptala se na obvyklou otázku a já ještě pořád vytočená z toho co se stalo u s profesorem a tím..kdoví jakým klukem, jsem odhodila tašku a zabručela že "dobrý".

Máma se na mně starostlivě otočila a vrhla na mně smutný výraz. Odvrátila jsem pohled jakože jsem to neviděla a sedla si ke stolu v kuchyni. Ještě chvíli jsem cítila mámin pohled a pak si sundala zástěru a sedla si za mnou.

"A.." začala a upravovala si culík "Už máš kamarádky?" zoufale jsem se na ní podívala ale po vteřině jsem si to rozmyslela. Povídky mi jdou. Lhát umím. Rozhodla jsem se, že ji prostě řeknu že jsem oblíbená namísto toho abych řekla svoji úvahu o tom že všichni kolem jsou k ničemu a že moji spolužáci jsou všichni hloupí.

Snažila jsem se ji obdařit tím největším úsměvem co jsem dovedla a odstrčila si vlasy na záda.
"Mám mami. Mám spoustu kamarádek a jsem spokojená" usmála jsem se ještě víc a nachvíli zapřemýšlela jestli to neznělo moc ironicky. Když jsem ale viděla mámin pravý úsměv přesvědčila jsem se o opaku.
"To se mi ulevilo" řekla a vstala. Vzala si zase zástěru a připravila se k vaření. Oddychla jsem si a byla jsem připravená vstát a odejít, když máma zase promluvila.
"Myslela jsem že se pořád zlobíš" řekla ale pořád byla otočená k jídlu.
"V Brightonu jsi měla skvělou partu. Ale vždycky si byla taková.. uzavřená. Nenechala jsi nikoho aby na tebe mluvil. Trošku jsem se bála, ale když vidím tvůj úsměv.." odložila vařečku a otočila se na mně "tak jsem mnohem klidnější" dořekla a věnovala mi ten typický maminkovský pohled. Takový ten, který má když dostanete jedničku. Nebo když vyhrajete v nějaké trapné školské olympiádě.

Jen jsem se ještě víc usmála a přikývla. Líbí se mi to takhle. Moje máma si myslí, že jsem populární a já můžu v klidu nenávidět lidi dál.

***

Vzala jsem si odhozenou tašku a vešla do svého pokoje. Na posteli se válela kupa věcí. Ne, ty věci se neváleli. Ty věci byli poskládaný. Moc hezky. Viděla jsem 5 knížek 3 cedéčka, nějaký šminky a..velkou krabici. Přiblížila jsem se k posteli a vzala dopis co tam ležel do ruky.

"VŠECHNO NEJLEPŠÍ ELLE!!!! Sakra už je ti 16 jo? Haha náš nejmladší člen roooste!! Doufáme že se ti v nóbl Londýně líbí. Chybíš nám. Nechala sis tu skate, máme ti ho poslat? Určitě nám někdy zavolej. Postrádáme tě tu. Složili jsme se na pár dárků. Knížky ode mně (píše Chucky pokud si nepoznala rukopis) a od Ambreho, od Monici, Freda a Smiley máš ty cédéčka. Snad se ti líbíí!
Jo a ještě ti Smiley přeje život plný sexu a sex plný života hahahah. Máme tě ráádi!!
Chucky, Fredo, Ambre, Smiley a Monica"

Se slzami jsem položila ten dopis. Sedla jsem si napostel a začala si prohlížet ty věci. Úplně jsem na svoje narozeniny zapomněla. Miluju svoje kamarády. Chybí mi. Teď jsem se rozbrečela úplně a sedla jsem si na zem vedle postele.
Po asi deseti minutách jsem se vschopila a začala jsem si prohlížet ty knížky. Úplně jsem věděla kdo co vybíral.
Byli tu nějaké scifi knížky a taky sbírky poezií. Cédéčka od Monici, Freda a Smiley taky potěšili. Arctic Monkeys, Melanie Martinez a Gorilazz. Usmívala jsem se nad tím jak jsem je v těch dárcích viděla.

Ale..ty šminky a ta velká krabice. Od koho? Vzala jsem krabici a rozbalila ji.
Psací. Stroj. Psací stroj. No páni. Hned jsem se vrhla do skoumání. Nebyl to ten velký zastaralý. Byl o něco menší a modernější. Moc se mi líbil. Asi ho budu nosit do školy..aspoň do altánku. Ale od koho..
Seběhla jsem schody a vrhla se za mámou.
"Mami, mami, ty dárky tam.." začala jsem udýchaně a ona se na mně podívala usmála.
"Ten stroj je od táty a ty šminky od tvého bratra." řekla klidně.
Zarazila jsem se. O tátovi a starším bratrovi jsem vlastně od stěhování neslyšela. Museli jsme se takhle rozdělit. Kvůli práci. Zajásala jsem a utekla do pokoje. Slyšela jsem za sebou ještě mámu tak jsem odložila stroj a šla za ní.
"Ještě já" řekla a já se usmála. Tolik dárku jsem dlouho nedostala.
máma vytáhla dva lísty a podala mi je. Byli to vstupenky na Arctic Monkeys tady v Londýně. Nevěřícně jsem se na ně podívala a pak vedla pohled na mámu, která se usmívala od ucha k uchu. Zasmála jsem a objala ji. Smály jsme se obě. Když jsem se odtáhla podívala se na mně.
"Můžeš vzít nějakou svojí kamarádku. Ty lístky jsou dva" řekla a já se nachvíli zarazila. Nemám ským tam jít. Rychle jsem se jen usmála a utekla do pokoje.
Koncert byl v srpnu a teď je březen. Možná do té doby..ne. Ne. Řeknu mámě ať jde na ten koncert ona.
Schovala jsem lístky a vrátila se k dárkům ze kterých jsem byla tak nehorázně šťastná.
Šťastná z toho, že můžu svoje kamarády cítit tady.

Dobře tak tohle byla docela slabá část. CHCEME MICHAELAA! Heh, bude. Těste see!
love, Ell.