Stranger

12. Nové vztahy

"Dál už jsem se Michaelem Cliffordem nechtěla zabývat" tohle mi vydrželo celý den, dokud nenastala volná hodina. Venku už nebyla taková zima. Bylo na mikinu a džíny. Bylo by.. my měli uniformy. Sbalila jsem se tedy a vyrazila do dvoru, kde bylo spoustu lidí. Našla jsem si volnou lavičku, která byla sama u lesíku a tam jsem si sedla a dala sluchátka.
Chtěla jsem vytáhnout knížku a číst si, ale můj pohled pořád směřoval na lidi co tam chodili.

A najednou spočinul na Michaelovi.
Byl opřený o okno u kterýho většinou sedím a díval se kolem. Stáli tam u něho další dva kamarádi co se bavili a Michael se díval zamyšleně okolo.
Chvili jsem na něho civěla a když jsem si uvědomila, že na něho nechci tolik koukat, sklopila jsem pohled.
Přitáhla jsem kolena na lavičku a objala je rukama. Zamyšleně jsem pozorovala okolí a snažila se abych zase necivěla na Michaela.

Když si ke mně zrovna přisedl Aaron.

Sedla jsem si zase normálně a vytáhla sluchátka z uší. Ale nic jsem neříkala.
Aaron se opřel a ruce si dal za hlavu. Vzal si nějaký černý řetězy a k té červené uniformě to vypadalo zvlášně. Vzal si k tomu ale černý sluneční brýle a ty mu slušely. To ostatní si ho pořád prohlíželi.

"Je pěkně" prohlásil a rozhlížel se okolo.
Potichu jsem přikývla. Upřímně jsem se s Aaronem chtěla začít pořádně bavit a ne pořád ho ignorovat. Možná už byl čas na kamaráda. Ale teď jsem měla problém ten, že jsem nevěděla jak to mám udělat. Co mám říkat, jak odpovídat, jak vypadat v pohodě.
Aaron se na mně podíval a drcl do mně.
"Noták, Eleanoor" začal a udělal na mně psí oči. Usmála jsem se a on se rozzářil. Myslím že mít za kamaráda zrovna Aarona je výhra.
Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem dala nohy na lavičku a otočila se na něho celým tělem. Chtěla jsem si sním povídat a musela jsem nějak začít.
"Aarone" začala jsem a jeho oči se snad o tři čísla zvětšili.
"Líbí se ti někdo?" zeptala jsem se na téma co mně napadlo jako první.
Aaron se zamyšleně podíval po lidech co kolem nás chodili a pak pokrčil rameny.
"Amberline je celkem kočka" řekl a já se začala divit výrazu "kočka". Aaron bude možná trošku jiný když se takhle vybavuje s lidma.
Pak jsem si ale uvědomila, že myslí Amberline ze třídy a hned se mi chtělo zvracet.
"Tak to ne Aarone" řekla jsem a zasmála jsem se. On se zasmál taky.
"Má dobrej zadek" prohlásil já se začala smát hodně. Tohle bylo hodně příjemný. Smát se na lavičce se svým emo kamarádem. Aaron měl hrozně vtipný smích. Ještě se do něho snažil něco povídat a to už jsem úplně umírala.

Ohlédla jsem se po Michaelovi a ten nás zaujatě pozoroval. Chtěla jsem si toho nevšímat tak jsem se zase otočila na Aarona a začali jsme se bavit uplně o všem.
Ne proto aby Michael žárlil.
Proto, že Aaron si tu pozornost zaslouží.

Po škole
Seděla jsem na lavičce u altánku a v ruce držela zase skicák. Nic jsem na něho dobrých 15 minut nenakreslila. Byli teprve 3 hodiny odpoledne a stalo se toho tolik. Jessica. Aaron. Možná jsem si právě udělala kamaráda. A už nemusím tuhle chladnou masku udržovat i u něho. Jsem vážně ráda, ale zároveň si dělám starosti. Budu teď taková pořád? Ne, Aaron je vyjímka. Nepotřebuju se bavit se všema. Nemám to za potřebí. Nepotřebuju nikoho. Hlavně ne ty idioty ze třídy. Když pomyslím na to, o čem se holky před náma neustále baví..

A pak se vynořil Michael a směřoval k mojí lavičce.
Otráveně jsem vydechla a začala tužkou jezdit po papíře. Celej den jsem vydržela (až na volnou hodinu) se na něho nesoustředit.

"Měla sis udělat kamarádky, jako holky, ne jednoho kamaráda kluka" prohlásil když si sedl vedle mně. To je všechno co mi řekne? Podívala jsem se na něho neutrálním výrazem ale on se díval zase do země.
"Co je špatnýho na tom že mám konečně kamaráda" řekla jsem a dál se věnovala kresbě. 
"Nic" pokrčil rameny Michael "vlastně to, že je to kluk".
Kam tím míří? Je to problém? Žárli? Bože, ským se to vybavuju.
"Michaele" oslovila jsem ho otráveně.
"Eleanor" napodobil mně a podíval se na mně.

Chvíli jsme oba jen mlčeli.

"Co Jessica" nadhodila jsem nenápadně téma. Myslím, že jsem nezněla nějak zaujatě. Ikdyž jsem zaujatá byla. Dost.

Michael mlčel a jen pokrčil rameny. 
"Husa" řekl jen a já se zasmála. Michael se na mně podíval a usmál se.
"Co se culíš" odsekla jsem a on natáhl ruku a rozcuchal mně. Nesnáším když to dělá, není mi pět.
"Roztomile se směješ, proč to neděláš častěji?" řekl a já protočila očima. Ačkoli mně hrozně potěšila jeho slova, někde hodně vnitřně, pořád jsem si myslela, že si ze mně jen utahuje.
"Bude ples Eleanor a já tě o víkendu neviděl na zkoušce" promluvil zase po chvíli.
"Na jaké?" zeptala jsem se a přitom civěla do skicáku. 
"V tělocvičně se teď každý víkend učí valčík a tak" řekl a já jen přikývla.

"Jdeš vůbec na ten ples?" zeptal se já se na něho podívala.
"Samozřejmě, proč bych nešla?"
"No..nevypadáš na někoho, kdo by chodil na školní ples." hned jak to dořekl protočila jsem očima a pak se zasmála. Ikdyž by mě to mělo urazit, přišlo mi to až ironicky vtipný.
"Proč? Osamělý lidé bez kamarádů by neměli chodit na ples?" řekla jsem výsměšným tónem a on zakoulel očima.  Vlastně to znělo dost smutně.
"Tak jsem to nemyslel." Obhájil se.
"Myslel jsem, že takový akce nebudou pro tebe." dořekl a já pokrčila rameny.
"Proč by nebyli. Může to být asi fajn." řekla jsem tiše, protože jsem si vzpomněla na svůj ples na základce. Byl to skvělej ples. Ale to proto, že tam pustili moje kamarády, jinak bych tam asi neměla co dělat.

Michael vydechl a naklonil se tak, aby mi viděl do skicáku. Hned jak jsem tohle gesto zaregistrovala, přitáhla jsem si skicák k tělu, aby nekoukal.
"Co děláš" vyjela jsem a on si zase sedl zpátky.
"Pokaždý, když tu s tebou jsem, kreslíš ten nudnej altánek" promluvil a já se na něho koutkem oka podívala. 
"Jo" řekla jsem prostě a on mi na to sebral skicák a tužku. Začala jsem na něho křičet a on se smál.
"Počej, počej, pššš" říkal a já si sedla a založila ruce. Co chce.
"Taky něco nakreslím" řekl a pak se otočil směrem ke mně. Chce snad kreslit mně? Sklopila jsem pohled a proti své vůli se začala příšerně červenat.
Michael se natáhl a zadělal mi vlasy, co mi lezly do obličeje, za ucho. Nadechla jsem se a pak se narovnala.

"Fajn. Fajn, jo, sakra tak si mně nakresli. Jsem zvědavá. Dej si záležet jo? Chci aby to bylo pěkný a nakresli mi dobře nos a taky..-"
"JOO JOO, jooo. Pšš jdu kreslit"
Pokrčila jsem rameny a zadívala jsem se dopředu. Asi na 3 minuty zavládlo ticho. Pak Michael zase promluvil.

"Takže Eleanor" řekl, ale přitom se plně soustředil na kresbu. "Nechceš jít tenhle pátek na tu zkoušku? Nebo valčík umíš" zeptal se a já se na něho opatrně otočila, ale to mi hned nadal ať vydržím.
"No, neumím." přiznala jsem.
Michael roztáhl rty do širokého úsměvu. Ačkoli jsem na něho neviděla, slyšela jsem to když začal mluvit.
"Tákže, půjdeme" řekl rozhodně a já vydechla.
"To mám jako jít protože to řekneš" řekla jsem mu a on jen chvíli mlčel a čmáral.
"Nemáš gumu?" zeptal se a já mu hned na to tu gumu podala.
"Jo a máš jít protože ti řeknu." řekl a já protočila očima. "Eleanor, dělám to pro tvoje dobro. Půjdem tam aby ses na tom plese totálně neztrapnila. Nikdo tam s tebou sice nebude mluvit, ale kdyby náhodou tě někdo vyzval tak..-"
tohle už jsem nevydržela. Vytrhla jsme mu můj skicák z ruky a strčila ho do tašky.
"Sakra. Sakra, proč s tebou ztrácím čas." řekla jsem vytočeně a rychlím krokem došla na zastávku.

Jak to, že je tak milý a pak najednou jakoby přeblikl. Bože. Nemám náladu ani čas na..něho.
Kdybych z něho nebyla tak vedle, vůbec se sním nezahazuju.