Stranger

5. Červenovlasý

Další den
Bez chuti jsem šla do školy. Ale nesla jsem si jednu z knížek co jsem dostala a to bylo skvělý. První hodina proběhla hladce. Aaron byl u zubaře takže mně neměl kdo otravovat. Hned jsem šla zase na chodbu a nemyslela na profesora ani na toho kluka co tu byli včera. Šla jsem tam prostě s klidem.

Ale asi jsem to zakřikla.

Přišel ten červenovlasý kluk chvíli po tom co jsem otevřela knížku. Opřel se o zeď vedle okna a ruce si dal do kapes.
"Sedíš tady každej den" promluvil, ale já se ho snažila co nejvíc ignorovat. Četla jsem dál. Slyšela jsem jak se vedle mně pohl a už stál naproti mně.
"Měla by si něco dělat" nepřestával s otravnými poznámkami a já zakoulela očima do knížky.
"A co ty" řekla jsem nemile a podívala se na něho. On na sobě ale pořád držel neutrální výraz.
"Neměl by si jít lamat srdce holkám" řekla jsem ironicky a on se usmál.
"Nevím proč si myslí, že mají šanci" pronesl a opřel se o parapet. Zavřela jsem knížku a znuděně se na něho podívala.
"Nezajmá mně to." řekla jsem a vytočeně se vrátila do třídy. Dneska k tomu oknu asi už nepolezu.

Později
Konečně zazvonil poslední zvonek a my mohli odejít. Šla jsem rychleji než ostatní a taky jiným směrem. Směřovala jsem k altánku a tam si sedla na bílou lavičku která byla naproti. Vytáhla jsem skice. začala altánek načrtávat jako vždycky. Dělala jsem ho tmavší než ho kreslím obvykle. Víc jsem tlačila na tužku ani nevím proč. Byla jsem nějak vytočená. Asi tím klukem. Pokračovala jsem v kresbě když se zamnou nechal slyšet hlas.
"Pěkný" řekl a já se rychle otočila ale on už si stihl sednout na lavičku vedle mně. Trošku jsem se odsunula a podívala se na něho. Zase on. Červenovlasý. Zakoulela jsem očima a pokračovala v kresbě.
"Nemáš kamarády?" zeptal se nezdvořile a já uraženě zabručela.
"Mám kamarády." odsekla jsem a on se na mně podíval.
"Nevypadáš na to. Furt seš na tom okně" řekl a já pokračovala ve čmáráni abych se rozptýlila.
"Já mám kamarády" zopakovala jsem "Jen to nejsou moji spolužáci" dodala jsem a nenápadně jsem se podívala kam se dívá. Díval se na altánek.
"hmm" vydal ze sebe zamyšleně a já přestala kreslit.
"Proč nekreslíš?" otočil se na mně a já se nadechla.
"Otravuješ mně" řekla jsem a on se usmál.
"Rozptyluju tě?" zeptal se úchylácky a já protočila očima.
"O-tra-vu-ješ" vyhláskovala jsem a podívala se na něho. Chvíli jsme se a sebe dívali a já pak uhla.
"Proč seš tak hnusná ke všem" pronesl a zase se zadíval na altánek.
"Nejsem" řekla jsem na svoji obranu "Proč ty si tak otravnej" dodala jsem.
"Dobře nejsi. Ale jsi hodně chladná. A až moc upřímná." řekl a já se na něho otočila.
"Nic o mně nevíš" řekla jsem rychle a on jen pokrčil rameny.
"Znám se s tím Aaronem a poslouchám drby" řekl a já vzdychla.
"Nezajmá mně Aaron a nějaký drby taky ne" řekla jsem a on podivně usmál.
"Coje?" zeptala jsem se rychle a pak zavrtěla hlavou "Víš co, to je jedno, jdu domů" vzala jsem si tašku a rychlím krokem šla směrem k domu.
Kdo to je, proč na mně mluví, proč se zajmá a ještě jednou kdo to je.
Teda já vím kdo to je. Je to ten do kterého jsou zblázněné uplně všechny. Miliony nabídek na chození. Milostné zprávičky. Ale on odmítá. To je všechno co vím. To je jeho pověst.
Ještě jednou kdo to je a proč se mi začal míchat do života.