Stranger

29. Bringhton?

Máma se na mě široce usmála a spojila ruce. Dál jsem se na ni zmateně dívala.

"Máš možnost jet na jarní prázdniny do Brightonu!" oznámila mi vesele a mně se rozbušilo srdce.
"Mami" vydechla jsem šokovaně. Na jarní pŕazdníny jsem úplně zapomněla.  A na svoji partu taky..uplně.
"Mami!" zopakovala jsem tentokrát pisklavým radostným hlasem a začala se hrozně usmívat.
"A-ale jakto? U koho budu? Kdy si to domluvila?" koktala jsem a máma se na mě pořád tak usmívala.
"Budeš bydlet u otce" prohlásila a můj úsměv pohasl. Ani nevím proč. Asi proto že nás můj otec poslal s mámou do Londýna z nějakýho strašně tajnýho důvodu. A pak mi poslal psací stroj ze kterýho jsem sice byla fakt šťastná ale..Já vlastně vůbec nevím co se tu děje. A nechápu jak jsem se o to nemohla zajimat.

Možná to v Brightonu zjistím.
A uvidím kamarády!
..Který mi nebrali telefon..
Nenapsali.
Má vůbec smysl tam jezdit?

Moje nálada šla ze sta k nule během jedné minuty.

"Mami já vlastně nevím jestli tam chci" řekla jsem najednou po mém 3-minutovem nadšení a máma se na mě zamračila.
"Děje se něco?" zeptala se a já zavrtěla hlavou.
"Možná..já vlastně..kamarádky mi ani nezvedaj telefon. A jak mám bydlet u svého otce. Pořád ještě nevím co se mezi váma stalo a bylo by to prostě divný" snažila jsem se vysvětlit a máma se na mě zadívala.
"No pokud si volala Monice nebo Smiley tak ty si zrovna obě dvě rozmlátily telefony na kolejích co jsem slyšela." řekla máma a mě se tolik ulevilo až jsem málem zajásala radostí. Už jsem myslela že na mě vážně zapomněly.
"Proč jim nenapíšeš nějakej email nebo na facebooku?" Zeptala se máma a já pokrčila rameny.
"Moc na facebook a email nechodím, hrozně se to seká" odvětila jsem a máma zavrtěla hlavou.
"Takže? Pojedeš?" zeptala se nakonec a já zaváhala. Můžu jet a vidět svoje kamarády. Můžu jet a zjistit od táty co se stalo protože tady mi to asi nikdo neřekne.
Pojedu.
Za týden pojedu.

***
V pondělí po škole jsme všichni seděli v altánku. Já Michael, Aaron, Banri a Emily. Michael s Aaronem seděli na zemi, já s Banrim jsme si vyšplhli na to zábradlí kolem altánku a Emily stála opřená.
Takhle v altánku jsem nikdy nebyla. Jen ho mám asi stokrát nakreslený.

"Počkej takže mi chceš říct že Emily vyjela po DJejovi a zastavila se hudba?" říkal Michael a u toho se hrozně smál.
"Jo jo" potvrdil Banri kterej se smál s ním. Emily si jen schovala tváře do dlaní ale smála se taky.
"Bylo to tak že všichni tančili jak zběsilí a najednou se to vyplo a my slyšeli jak Emily opilecky křičí na DJeje" popisoval Aaron a taky se rozesmál. Já se smála celou dobu.
"Byla jsem opilá!!" křikla Emily ale my se smáli ještě víc.
"Chudák Banri co ji musel táhnout domů" poznamenala jsem a Banri přikývl.
"No počkej Banri byl taky pěkně na sračky" ozval se zase Aaron a Banri se hrozně rozesmál.
"Nojo taky jsem nebyl uplně střízlivej"
"Ty sis musel dát nějaký korejskej speciální alkohol protože ses opil asi po 2. drinku!" řekla mu Emily a Banri se začervenal.

Nebylo mi líto že jsem na tom plese nebyla. Smála jsem se a byla jsem ráda že si to tak užili. Čtvrťáckej ples si určitě užiju sněma.  A vidím že ani Michaelovi to líto nebylo.

"Co ty Eleanor? A tvoje modřiny, jaks to vysvětlila mámě" zeptal se mě Banri když už jsme se uklidnili od smíchu a všichni se na mě podívali.
Nevím jestli jsem o tom chtěla mluvit, ale jsou to moji kamarádi. Jediní kamarádi.
"Já no měla jsem dlouhý kalhoty a Michael mi půjčil mikinu a modřiny na obličeji jsem zamejkapovala" vysvětlila jsem a oni se lehce zasmáli.
"Dobrý" příkývl Banri ale Emily si mě s podezřením prohlížela.  Došlo mi že ona neví že jsem byla u Michaela. A na chvíli jsem chtěla aby o tom ani nevěděla. Ale i Banri i Aaron to věděli.
"Přespávala jsem u Michaela" objasnila jsem a dál nic neříkala. Bylo to naše malý tajemství.

Emily ale když to slyšela chtěla vědět víc. Když už jsme mířili domů pořád se na něco ptala. Já jí na všechno neodpověděla ani jsem nechtěla. Ale je holka a chtěla vědět každej detail..asi.
"Pořád nechápu že si mi to neřekla" řekla najednou a já se na ní podívala. Začala jsem přemýšlet nad tím proč bych to dělala. Není moje úplně nejlepší kamarádka. Ale je jediná holčičí kamarádka kterou v okolí mám. Ale to přece hned není pravidlo pro to abych ji všechno říkala. Já to moc nechápu. Smiley i Monica byly něco jiného. Těm jsem hned všechno říkala protože jsme mezi sebou měli opravdickej holčičí kamarádskej vztah. Byly jsme vážně nejlepší kamarádky.
Emily byla spíš jen "součástí party".

Když jsem došla na zastávku, objevil se Michael vedle mě s nějakými krabicemi. Podívala jsem se na něho a on se podíval na mě. A usmál se. 
Rychle jsem sklopila obličej protože jsem se hrozně začervenala. 
Tem úsměv..sakra.
"Takže" promluvila jsem po chvilce abych zastínila to trapný ticho "kam neseš ty krabice?" zeptala jsem se a podívala se na něho.
"K bratrovi, teda už to bude můj byt"  vysvětlil a pak jednu krabici jakoby přiložil ke kolenu aby si mohl druhou rukou upravit vlasy.
"Tvůj bratr bydlí v těch bytech který jsou ve stejný čtvrti jak já ne?" řekla jsem a zahleděla se dopředu.
"Jo jsou" odpověděl "můžeme spolu jezdit do školy" dodal a já se usmála, jen tak pro sebe ne na něho.
"Už to jede"