Stranger

6. Michael zachránce

Další den
Vzbudila jsem se zírala do stropu.
Pátek.
Konečně. Tolik jsem si oddychla a pak jsem vylezla z postele. Ráno začalo úplně pohodově. Začala jsem se chystat do školy a pak v klidu vyšla na autobus. Pak to ale bylo. Na zastávce stál ten s tím knírkem co mně zval na ples a s ním ta banda kluků. Protočila jsem očima a podívala jsem se kolik je, že tam tak stojí. Jindy je nepotkávám. Ale dnes jdu výrazněji dřív než normálně. S neutrálním výrazem jsem si šla stoupnout na zastávku, ale ať jsem se snažila jakkoli, všimli si mně.
"Hoši tady je ta naše slečna Drsná" prohodil jeden z party a všichni se na mně otočili. Sakra. Přistoupil ke mně ten knírkem a kšiltovkou a začal si mně úchylně prohlížet se spoda nahoru. Drze jsem odfrkla a chtěla jsem se otočit k odchodu na druhou zastávku, která byla poblíž. Chytl mně ale za zápěstí a pořádně to bolelo. Přitáhl si mně k sobě a já jsem odvracela pohled.
"Ale noták..slečinko kam jdeš" šeptal mi slizkým tónem do ucha. Na místě jsem se málem pozvracela z jeho dechu.
"Nech mně jít" pronesla jsem drze a on zápěstí ještě víc stiskl.
"Proč" sykl a zatímco já se snažila z jeho silnýho sevření vyprostit.
Přitlačoval ještě víc a víc a já už jsem se neudržela a kopla ho mezi nohy. On zakřičel a mně od sebe odstrčil takže jsem teď ležela na zemi. Chytla jsem se svého zápěstí. Bolelo jako čert. Než jsem se stihla zvednout začali se přibližovat jeho kamarádíčci. Tak teď je to v háji. Už jsem se připravovala že vstanu a uteču když se zrovna přede mnou někdo objevil. Červenovlasý. Co tu dělá? Já myslela že bydlí kousek u školy.
Červenovlasý si stoupl přede mně a všichni kluci najednou zastavili a podívali se na něho.
"M-Michaele co tu děláš?" Zaraženě se ptal jeden z party. Červenovlasý- tedy, Michael si strčil ruce do kapes a podíval se na mně. Odvrátila jsem pohled.
"To bych se měl radši ptát já vás." řekl přísným hlasem a ti kluci jen poslouchali. "To, že tě Edwarde odmítla na ples, neznamená, že ji budeš ubližovat" pokračoval a já to celé sledovala ze spoda. Edward, Michael tolik nových jmén.
"Zmizte" dokončil syknutím Michael a ti kluci se naštvaně otočili a přešli na jinou zastávlu, která byla nejblíž.
Vstala jsem a Michael se na mně otočil.
"V pohodě?" řekl svým typickým pohodovým hlasem a vzal mně za to červené zápěstí.
"No to jsou kokoti" řekl když viděl jak silně mi ho tiskl. Dívala jsem se mu do tváře, zatímco on mi prohlížel to zápěstí, když on zrovna zvedl hlavu. Uhnula jsem pohledem a vytrhla jsem se mu z ruky.
"Já..pomohla bych si sama" řekla jsem čelem k silnici a ne k němu.
Michael se posměšně zasmál pak si upravil tašku co má na rameni.
"Nojo" řekl jen a to už přijel autobus.
"Tak jedem jinak přijedeme pozdě" dodal a společně jsme pak nastoupili do autobusu.

"Myslela jsem, že bydlíš u školy, normálně tě v autobuse nepotkávám" prohodila jsem když jsme jeli. Seděli jsme vedle sebe, on u okna já u uličky. Michael se díval z okna ale když mně slyšel mluvit otočil se se zvědavým pohledem na mně a pak se díval dopředu.
"Bydlí tam bratr, spal jsem dnes u něho" řekl jen a já přikývla.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se mně najednou a já se na něho podívala.
Chvíli jsem si ho prohlížela než jsem odpověděla.
"Eleanor" řekla jsem a on se na mně taky podíval a usmál se na mně takovým líným úsměvem.
"Jsem Michael" řekl on a podal mi ruku. Byla to divná situace když jsme si podávali ruce v autobuse ale já jí přijmula a potřásla jí. Byla to divná situace celkově. Vypadalo to jako že jsem se potkali úplně poprvé, ale úplně poprvé jsme se přece nepotkali. Michael. Červenovlasý.

Ve škole jsme se zase rozešli do svých tříd a já hned jak vešla do té své slyšela jsem šeptání holek o tom že jsem dnes jela s tím červenovlasým krasavcem z druháku v autobuse. V duchu jsem protáčela očima jak to jen šlo. Sedla jsem si vedle Aarona a díkybohu začala hodina, takže žádný kecy nemusím poslouchat.
Ani jednu přestávku jsem dnes nebyla u okna. Ne že bych se bála. Jen jsem neměla náladu. Seděla jsem v lavici a čmárala si do sešitu a přitom přemýšlela co se to ráno stalo. Pokud tam takhle budou chodit furt a otravovat mně, určitě zavolám policii.
Přemýšlela jsem nad tím, jak to že maji z Michaela takový respekt. Hned když ho viděli měli zaražené pohledy. Z mého přemýšlení mně vyrušil Aaron když mi vytrhl sešit s mýma kresbičkama a začal si prohlížet.
"Vrať mi to" řekla jsem chladně a on se na mně podíval a vrátil mi ho. Taky umím zařídit aby ze mně lidi měli reskpekt. Ale on to dělal tak přirozeně.
"Ale dobře kreslíš" nechal se slyšet Aaron a já to ignorovala.

Po škole jsem zase seděla u altánku. Vytáhla jsem zase skice a zase začala kreslit to sáme co vždycky.
"Eleanor" řekl někdo zamnou a já leknutím čmrkla. Za lavičkou stál Michael a šel ke mně. Protočila jsem očima a začala gumovat to co jsem přetáhla.
"Co tu děláš" řekla jsem když si zamnou sedl.
"Chodím tudyma"
"Nevídám tě tu. Bývám tu sama" odvětila jsem a on zvedl jeden koutek na náznak ironického úsměvu.
"Já taky" řekl a já přestala jezdit tužkou po papíře.
"To teda ne" řekla jsem rychle a on se na mně podíval.
"Eleanor kde máš kamarády" řekl zničeho nic a já se nadechla.
"Zase jsme u toho" řekla jsem otráveně a on pokrčil rameny.
"Protože mně to zajmá" řekl "prostě nemáš kamarády a to si tu dlouho" dokončil a já pokrčila rameny.
"Já mám kamarády." řekla jsem směle a zase začala kreslit. "To že ty prohlásíš že je nemám nic neznamená" dodala jsem.
"Tak ty máš kamarády" zopakoval to po mně. Je otravný. Je hodně otravný.
"Mám" zopakovala jsem ještě jednou hodne otráveně.
"Chtěl bych je vidět" řekl a jeho pohled směřoval na altánek.
"Neuvidíš" řekla jsem rychle a pokračovala v kreslení. O co mu jde.
"Eleanor, přijdeš mi jako chodící deprese" řekl po malé pauze a já se zarazila a podívala se na něho, on se díval do předu.
"Jak..-"chtěla jsem zeptat ale skočil mi do řeči "Chodíš pochodbách s neurčitým otráveným, ledovým výrazem v obličeji, všichni si o tobě šeptají ale ty prostě jen jdeš a všechno ti je jedno. Vypadáš prostě depresivně"
řekl a pak pokrčil rameny když skončil a já se nadechla že něco řeknu, ale nakonec jsem si jen sbalila a nezaujatě oznámila že jedu domů. Nebudu o tom přemýšlet. Všechno mi skvěle vycházelo a on mně teď začne rozptylovat.
"Eleanor, přijdeš mi jako chodíci deprese"

Juhů, už se to trošku rozjelo. Doufám že se libí! Kdyžtak coment, vote a tak a tak. Víte jak potěšit spisovatele na Wattpadu