Stranger

24. Školní ples

"Jděte na před, já se přece jenom půjdu trošku očistit na záchody" řekla jsem když jsme si odkládali věci v šatně.
"Půjdu se tebou" nabídla se Emily.
"Ne" řekla jsem rychle. Potřebuju být sama. "Zvládnu to" řekla jsem a usmála se na ni. Emily starostlivě přikývla.
"Nepotřebuješ určitě něco?" zeptal se ještě Aaron a já kývla jako ne. Nelíbí se mi ta pozornost. Mají si užít ples ne se..zabývat mnou.
Podívala jsem se na Michaela kterej ze mně nespustil oči. Bude lepší když půjdu na ty záchody.
"Doženu vás" řekla jsem a pořád v teniskách jsem se rozešla k záchodům.

Naštěstí tam nikdo nebyl. Rychle jsem umyla ruce, lokty a kolena. Sundala jsem si tu náplast co směšně vysela na mé bradě. Měla jsem to cise odřený, ale s tou náplastí to vypadalo ještě hloupěji.
Náplasti jsem si sundala i na kolenou.
Ještě jednou jsem se na sebe podívala do zrdcadla a povzdechla si. Mám zkaženej ples a to teprve začal..

Došla jsem zpátky k šatnám a z batohu si vytáhla svoje lodičky. Sedla jsem si na lavičku a sundala tenisky.
Nebyla jsem připravená tam jít. Vím že tam bude šero, ale pořád se bojím že se libi budou moc ptát..Nebudu se moct teď bavit.

Dívala jsem se tak na svoje lodičky. Já a podpatky. To nezvládnu, ještě se tam někde rozsekám. Skvělý.

Už nějakou dobu jsem tam jen seděla prohlížela si je a pořád nebyla schopná dát si je na nohy.

Když najednou do šatny přišel Michael a mlčky si přisedl za mnou. Nepodívala jsem se na něho. Pořád jsem držela v rukou lodičky a pozorovala je.
Micheal nepromluvil.
Mrkem oka jsem se na něho podívala, ani se na mně nedíval.
Najednou jsem se začala cítit špatně. Srdce se mi rozbušilo a nohy rozklepaly. Nemám proč. Nic jsem neudělala. To oni mě napadli. Tak co se semnou děje.

Ale nemůžu tam jít. Nemůžu dopustit aby mě takhle lidi viděli. Nechci aby si pak každej myslel jak slabá jsem..

"Nic neřekneš" zašeptala jsem k Michaelovi. Mlčel. Dělá to ještě horším. Nemám se ráda ještě víc.
Nadechla jsem se poprvé.

"Ty..nic neřekneš" zopakovala jsem ještě tišeji.
První slza. Ne, ne, ne. Nebreč. Nesmím brečet.
Druhá slza. Nebudu je stírat, ještě víc to celý skazím.

Teď už studené slzy zdobili můj obličej. Tolik facek si potřebuju dát. Pojedu domů, tohle nemůžu zvládnout.

A pak Amberline a Annabel najednou vlezly do šatny. Rychla jsem se zvedla a došla ke skříňce kterou jsem hned otevřela a strčila do ní hlavu. Nevím co si teď o mně Michael bude myslet ale já prostě svoje slzy musím schovat. Hlavně před těmahle.

Začala jsem něco jakože hledat ve skřínce a panikařila jsem když jsem slyšela jak ke mně klapou podpatky.
"Co to děláš Eleanoro" řekla jedna z těch pusklavým hlasem a ja stiskla rty k sobě. Ještě na mně začněte mluvit tyjo, to mi tak zbývalo.

"Jen něco hledám" řekla jsem a snažila se přitom neznít ubrečeně.
Ticho.
Další kroky.
"Jděte zpátky do tělocvičný dámy" nechal se slyšet Michael.
Nadechla jsem se a snažila jsem se co nejrychleji utřít slzy, zatímco na ně mluvil.
Amberline a Annabel se začaly smát otrávným smíchem a pak odklopýtaly pryč.

Jsem tak blbá. Měla jsem chuť se rozesmát přes celou šatnu a vytrhat si všechny vlasy. Brečím kvůli sobě. Nikoli kvuli Michaelovi. Nebo Felisovi. Nebo Amberline a Annabel. Jsem naštvaná na sebe.

Pomalu jsem "vytáhla" hlavu ze skřínky a zavřela ji. Stála jsem zády k Michaelovi a bála se pohnout. Na ten ples nevkročím. Půjdu domů, tohle nemá cenu.
Ale domů jít nemůžu. Řekla jsem, že půjdu přespat k Emily a hlavně takhle zmlácená jít stejně nemůžu..
Zmlácená
Zmlácená
Zmlácená...

Najednou jsem ucítila teplou ruku v té mojí. Podívala jsem se na Michaela a ten si lhostejně prohlížel naše spojené ruce. Za celou tu dobu mi neřekl ani slovo. Jakoby mně ignoroval. Jakoby mu bylo úplně jedno co se semnou děje.

"Půjdeme ke mně" oznámil mi a rozešel se s moji rukou ke dveřím.
Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila co se děje, ale pak jsem se táhla za ním. Bosá.
"Michaele nech mě dát si aspoň boty" řekla jsem rychle a on mně
pustil. Obula jsem se do tenisek a podpatky vzala v ruce. Přistoupila jsem rozhodně k němu, ale začala jsem zase váhat. Ani jsem tolik nepřemýšlela na Banrim, Emily a Aaronem, musí si užívat ples i přes to co se stalo. Ale vážně mám chodit k Michaelovi domů?

Než jsem se ale stačila jakkoli rozhodnout, Michael otráveně protočil očima a chytl mně za ruku. Táhl mně k východu a já se nakonec
poddala.

"Půjdeme přes jednu takovou čtvrť kam občas chodím..jen si tam něco vyřídím, na nikoho se nedívej a s nikým nemluv" řekl vážně a já se potichu zasmála. Znělo to vtipně, jakoby byl
Michael nějaký kriminálník.
Na můj smích nic neřekl. Jen mi
pustil ruku a šli jsme dál.

Ocitli jsme se v rušné tmavé londýnské čtvrti kde bylo spoustu restaurací a kavárniček. Přesto že tato čtvrť zněla jako obyčejná městská ulice, vypadalo to tu jinak. Spoustu obchodů bylo rozpadlých a kavárny byly tmavé a bez života. Světla rozbitě blikala a neznámá auta na tebe jen tak troubila.
Moje krátký šaty.
"Michaele" promluvila jsem, když jsem se dívala na partu kluků co mně začali očumovat.
"Hm?" zeptal se jen a nezastavil.

Bylo tady spoustu mladých lidí. Poznávala jsem nějaké čtvrťáky a lidi z jiných škol. Spousta z nich kouřilo a chlastalo, ale někteří tu jen seděli.
Sem Michael chodí..pomyslela jsem a najednou si vzpomněla na Jessicu a na zelenou pohovku ke který Michael prý chodí.

"Chtěla si něco" vyrušil mně Michael z mých myšlenek když se zastavil a starostlivě se na mně podíval. To je za dnešek poprvý co nemá svůj ignorantský výraz. Tedy..poprvé ne..bylo to ještě dneska když jsme spolu nafukovali ty balonky. Tolik se toho událo.
"Máš hlad? Nebo žízeň?" zeptal se a pak se začal rozhlížet po nějaké slušné večerce. Myslím že marně, všechny večerky byly malinké a vypadaly hodně strašidelně.
Původně jsem ho chtěla upozornit na moje krátký šaty a aby si pohnul.
Nějak jsem si to ale rozmyslela a podívala se na zem.
"Půjdu si koupit nějakou vodu.." oznámila jsem a Michael hned zavrtěl hlavou.
"Dám ti doma. Zachvíli tam budem jen se někam stavím" řekl a zase jsme šli.

Byla jsem přesvědčena o tom že půjdeme k té pohovce a já poznám na vlastní kůži s kým se Michael baví.