Stranger

3. Červenovlasý kluk a profesor literatury

Další den
Druhou přestávku jsem zase seděla na okně. Prohlížela jsem si celý školní dvůr. Přemýšlela jsem nad blbostma a to takovýma jestli mám dodělaný úkol do seminárky nebo ne. Už mně z toho tvrdýho parapetu bolela záda tak jsem se nadechla a se zatlýma pěstma jsem šla zase do třídy. Nějak jsem zaznamenala že už na mně spolužáci nevrhají ty divné pohledy pokaždé když se z chodby vracím. Vím že první dny co jsem vždycky vcházela na mně vyseli všechny oči.
Aaron naštvaně seděl v lavici a já si za ním mlčky sedla.
"Eleanor" promluvil a já na něho zvedla svůj pohled.
"Za a." začal a já měla chuť protočit očima ale byla jsem hodná.
"Přestaň se na mně dívat tak chladně, nic jsem ti neudělal" teď už jsem to ale nevydržela a očima jsem protočila.
"Jo a taky furt neprotáčej očima, jednou ti vypadnou" řekl a to už jsem se na něho nedívala a chystala si věci.
"Aarone jdi k věci" prmluvila jsem a on se na mně šokovaně podíval.
"Tak ty znáš moje jméno!" zakřičel a já otráveně vydechla.
"Eleanor chci si povídat" řekl zoufale a praštil sebou o stůl.
"Mám s tebou sedět do konce roku a ty vůbec nemluvíš" zamumlal a já se podívala nahoru.
"Kdyby si neměl tak otravný řeči, možná si s tebou aj povídám" pronesla jsem a on se na mně uraženě podíval. Nadechl se jakože chce něco říct a pak jen zůstal uraženě sedět.

Předposlední hodinu jsme měli volnou. Všichni šli někam ven, nebo byli ve třídách spolu. Já jsem zase šla na to okno. Popravdě jsem neměla moc na výběr. Sedla jsem si tam a dívala se na spolužáky jak ve skupinách spolu někam chlodí.

"Slečno Roosveltová" slyšela jsem za sebou hlas svého profesora na literárku a otočila se.
"Dobrý den profesore" pronesla jsem a on se ke mně přiblížil.
"Co tu děláte tak sama" řekl a já spustila otráveně víčka a mlčela.
"Slečno Roosveltová, mám o vás strach. Jste tu již skoro pátým měsícem a pořád nevidím, že by jste se nějak zapojovala." řekla a já ho jen pozorovala. To není možný. Ať se o mně nestará.
"Jste velmi šikovná žačka, aspoň v mých hodinách. Vaše slohové práce jsou geniální. Nerad bych abyste nějak přestoupila kvůli tomu že nemáte kamarády." Dokončil svůj výklad a stál na proti mně čekal jak odpovím. Nadechla jsem se a otráveně začala:
"Profesore nemusíte se o mně bát, všechno to zvládám." řekla jsem a
pokusila se o úsměv, který vypadal hodně nevěrihodně. Mladý profesor se na mně ještě chvíli díval a pak přikývl a odešel. Protočila jsem očima a seskočila z parapetu. Opřela jsem se o zeď a ruce založila. Nemá se o mně co bát. Nikdo. Zapojovat se. Blbost. S takovýma spolužákama nemám co dělat. Ale přestupovat taky nebudu..jedině zpátky do Brightonu.

"Jsi jeho oblíbená" slyšela jsem klučičí hlas zatímco jsem zkoumala podlahu. Zvedla jsem zrak a zahlídka kluka v roztrhaných džínech a kostkované košili. Měl nějaké percingy a vlasy měl červené. Ruce v kapsách. Nemám páru kdo to je.
"Cože?" zeptala jsem se a ruce spustila podél těla.
"Slyšíš dobře. Profesor Miroty nám dal přečíst aspoň pět tvých prací s tím že si máme brát příklad" řekl a opřel se o zeď vedle mně.
"Jsou povedený" dodal.
Nic jsem neříkala tak jsme tam stáli vedle sebe mlčky.
"Proč jsi tu tak sama? Je volná hodina, můžeš kamkoli" řekl a já hned na to otráveně povzdechla a protočila očima. "Co se všichni zajmáte. Nejsem sama."
vyjela jsem a on stále klidný zůstal opřený o zeď.
"Není to vaše věc. Už bude zvonit, půjdu" řekla jsem naštvaná a odkráčela do třídy. Když jsem se podívala ten kluk ještě chvíli zůstal opřený a pak taky odešel.
Přestaňte sakra všichni stím jak moc znáte lidi.

Wouwh tak došli jste až jsem? Skvělý, upřímně jsem se bála s publikováním mýho psaní. Ale snad se libí. Zatím je to slabý ale ono se to rozjede nebojtee!
love, Ell.