Stranger

16. Opilý Michael

Byla neděle večer a já zjistila pár důležitejch věcí:
Nemám šaty na ples.
Ples je za tři dny.
Nemám ani boty.
Neumím tančit.
Teda vlastně, tančit umím, ale šlo mi to jen s Michaelem. Když jsem byla v pátek na tý zkoušce s Aaronem, vůbec mi to nešlo. Neustále jsem mu šlapala na nohy a zapomínala kroky. Zítra o volné si to ještě venku projedem, ale nic mu neslibuju. Vůbec mi to nešlo..

Měly jsme jet dnes s mámou na nákupy, ale ona musela být v restauraci, volno ji nevzali. A samotná jsem jet nechtěla, furt jsem si opakovala že mám čas, ale najednou už je neděle večer a za tři dny je ples...
Možná že moje máma nějaký šaty má a jen si je schovávala aby mi je pak mohla dát, kdybychom jiný nesehnaly nebo tak.
S touhle nadějí jsem vlezla do máminy ložnice a podívala se do skříně. Žádný společenský šaty jsem nenašla. Ani boty, ani psaníčka. Moje máma dlouho na žádným plese ani nebyla. Nebo ani v divadle nebo tak..proto ani nic nemá. Nebo to nechala všechno v Brightonu, pokud něco měla.

S povzdechnutím jsem si šla udělat salát do kuchyně. Když mi najednou zazvonil telefon.
Neznámé číslo..
"Haló?" zvedla jsem to a čekala až se někdo ozve.

"Ahooj Eleanor" ozvalo se z druhé strany a já napoprvé nemohla rozeznat známý hlas.

"Um, kdo je tam?" zeptala jsem se opatrně.

"Michael!" řekl Michael nějak vesele.

"Michaele! Kde si vzal moje číslo?"
řekla jsem rozčileně a odložila okurku kterou jsem držela.

"Ten tvůj kamoš s modrejma očima.." Řekl a snažil si vzpomenout na jméno.

"Aaron" připomněla jsem mu.

"Joo ten, jo ten, byl hodnej a dal mi ho"
Řekl a já v duchu proklínala Aarona. Chtěla jsem aby měl Michael popřípadě moje číslo ode mně.

"Ah, no a co chceš?" zeptala jsem se otráveně a opřela jsem se o pult. "Nejseš opilej nebo tak něco? Zníš divně" dodala jsem.

"Jsem s tebou chtěl mluvit Malá Eleanor......., protože teď s tebou.. jsem dlouho.... tak nemluvil jako... osamotě víš.." Trvalo mu milion let tuhle větu složit a motal se mu jazyk. Vlastně to bylo hodně vtipný.

"Michaele, ty seš opilej" řekla jsem jen.

"Eleanoor, a není to přece jedno? Jestli opilej nebo střizlivej.... to víš no, chtěl jsem tě jen slyšet, tebe" Řekl nemotorně a přitom jsem slyšela jak za ním někdo něco křičí. Takže není sám.

Tohle co mi teď říkal mně nějakým zvláštním způsobem těšilo. Byl sice opilý, ale říká se, že opilý lidi dělaj a říkaj spontání věci, na který by normálně neměli odvahu. Začala jsem se tupě usmívat a čekala jsem až zase něco řekne.

Dlouho jsme nic neříkali a on se konečně ozval.
"Eleanor, seš tam? Byl bych rád kdyby si tam byla a-" Mluvil starostlivě a to mi přišlo hrozně roztomilý.

"Jsem tu, jsem tu" ujišťovala jsem ho a hloupý úsměv mi nezmizel.

"Ne, ne, nenenene. Eleanor nejsi tu." Drmolil Michael.

"Ale jsem" zopakovala a jsem a on zase začal mrmlat že ne.

"Nevidím tě tu vedle sebe, Eleanor..Eleanor, tak pěkný jméno..jsi tak pěkný jméno Eleanor. Ale nejsi tu Eleanor. Kde jsi?" Brblal a brblal. Ráda bych to nahrála a pak mu to pustila, aby věděl jaký je pako. Proč se vůbec ožírá v neděli večer? Zítra je škola.
"Eleanor kde siii, měl jsem moc hořkýho pití a můj kámoš má modrý vlasy a svět se točí a..- AU!" Najednou jsem slyšela ránu a já se rozesmála. Zakopl? Opilý Michael je ta nejroztomilejší věc.

"Jsi v pořádku?"Zeptala jsem se pro jistotu, protože Michael mi pořád naříkal do telefonu, a přitom jsem se snažila umírnit smích.

"Au ne, kdo sem dal ten keř.." Řekl a já jen pobaveně kývala hlavou.

"Kdo je tam?" Řekl najednou úplně zmateně a já se zasmála. Bylo to vážně roztomilý, zajmá mě kolik toho vypil.

"Slyším smích Eleanor Roosveltové. Víte, Eleanor je vážně skvělá holka, no moc dlouho se neznáme a.... moc dlouho se neznáme, ale tohle je,.. tohle je , ona je, skvělá a krásná a krásně se směje. A její smích je poklad protože se nesměje vůbec často a já jsem rád když se směje, ale jen když mužu její smích slyšet já. Já vím jsem sobec, nojo....... Eleanor je krásný jméno a taky-" Mluvil a mluvil bez přestávky a mě to tolik hřálo u srdce. A chtěla jsem aby mluvil dál, ale musím mu říct ať jde domů. Vždyť už je pozdě..
"A taky má krásný oči jo, to taky ale to jméno a ne jen jméno a-"

"Michaele" zarazila jsem ho ale on pořád cosi mumlal.
"Michaele!" zkusila jsem to znovu a on konečně ztichl.
"Jdi domů.." řekla jsem a on byl pořád zticha.
"Dobrou noc Michaele."

"Kdo je tam?"

Byla neděle v noci a máma a přišla
potichu domů a pak mě spatřila jak se culím v kuchyni. Jen jsem ji řekla, že jsem viděla vtipný video a že už jdu spát.
Lehla jsem si na postel a vzala skicák, kde byla nalistovaná kresba mně místo obyčejnýho altánku.

Byla neděle v noci a já zjistila dalších pár ještě důležitějších věcí:
Michael Clifford má úžasný talent na kreslení.
Opilý Michael je ta nejroztomilejší věc.
Díky Michaelovi mně střední začala bavit.
Michael Clifford dodal teplo do toho chladu v mém srdci co do teď bylo.

Michael zařídil totálni zvrat v mém plánu.