Long way up 3 |book 3|

Chapter 1

Even

Bylo to jenom pouhé nedorozumění při kterém jsme oba udělali chybu. Přeci se nemůžeme rozdělit, a už vůbec ne takhle. Potřebuji jí vše vysvětlit, potřebuju aby to pochopila.

Mezitím co ona byla někde neznámo kde, já si pronajal vlastní byt v Londýně, který sdílím společně s Mikem. Stále pátrám o tom, kde by tak Kelly mohla být. Je to asi tak měsíc , co se snažím zjistit jakoukoliv informaci. Telefon nebere, na zprávy neodpovídá, na e-maily také ne.. Copak nechápe že mám o ní strach? Mohli jsme si o tom všem promluvit, ale ne, já jsem byl debil, že jsem s ní nebyl víc doma a byl jsem víc s Ruby. Dlouho jsem jí neviděl, chtěl jsem si s ní pokecat o tom jak se má, jak se jí daří, jestli má nějakou práci a nebo jestli stále studuje.. Byl jsem tím tak strašně zaslepen, že jsem Kelly pomalu přehlížel a co víc.. V tu chvíli pro mě byla na druhém místě a to mě trápilo nejvíc. Říká se, že když někoho milujeme, milujeme ho jen na 80% a vždy nám u toho člověka něco chybí. Potom potkáme někoho, kdo má těch zbylých 20%. Tedy to co hledáme. Bohužel si ale neuvědomíme, že jsme právě vyměnily 80% za 20%. A tak to bylo i s Kelly..

Kelly

Začala jsem si zvykat na to, že s Evenem už je konec a považovala náš vztah za ukončený, protože někteří lidé se ve vašem životě jen tak objeví a odejdou stejně rychle, jako přišli. Nemyslím si, že přesně takový byl i Even, ale něco na tom bylo.

Seděla jsem na louce u Pillgrimova výběhu a hladila Luckyho po srsti. Četla jsem si knížku "Kam jsi odešla?", která přesně vystihovala mojí situaci. Teda z části.. Mia je skvělá cellistka(což já nejsem) a kvůli své škole, kam má nastoupit, se musí odloučit od svého přítele Adama, který je mimochodem výborný kytarista. Vztah Adama a Mii téměř zanikl a Adam má novou přítelkyni, ale co když stále miluje Miu, která je na opačné straně státu? A co když se potkají? Co když se dají zpět dohromady?

Doufám, že ta druhá část se už nestane.. Je čas abych já šla svou vlastní cestou bez doprovodu Evena. Je to pro nás oba lepší. S mamkou se nám tady začalo dařit a byla tu i možnost se sem přestěhovat. Mamka ji přijala a já neměla nejmenší důvod protestovat. Po nějaké době jsem sem začala chodit na školu a mám tu několik dobrých kamarádů. Nikdo neví o mojí minulosti, nikdo mi neubližuje. Je to fajn pocit procházet po chodbě s tím, že do tebe nikdo nenarazí naschvál, nikdo tě nenatlačí na skřínku a nikdo ti nevlepí facky a nedá ti kopance, do jakékoliv části těla. Už jsem zase šťastná a zase mám důvod se usmívat.

Od doby co jsem si pořídila nový mobil-tamten mi asi někde zapadl ve starém baráku-jsem v novém telefonu neměla žádné kontakty na kohokoliv s kým jsem se bavila. Na Evena, na Amber, na Lukase, na Ruby, na Mikea.. Nevadilo mi to. Tedy u Amber ano, ale kdyby mě potřebovala nebo něco chtěla, tak se určitě obrátí na Lukase, který může jednoduše zavolat mojí mamce. Ale nikdo jí nevolal, tak asi nic nepotřebuje. Určitě oba dva mají spoustu věcí na práci. Škola, práce, učení, různé zkoušky.. Já to chápu. I já si za několik týdnů tímhle budu muset projít. Upřímně řečeno, moc velkou radost z toho nemám..

Ahoj všichni,

konečně přišel onen den kdy jsem se rozhodla,

že zasednu k počítači a začnu psát. (Potlesk prosím :DD )

Pillgrim0605