Long way up 3 |book 3|

Chapter 3

Vždy usnu s ulepeným obličejem od slz.

Even

Bydlet v tak rušném městě je opravdu super. Zvlášť když bydlíte s takovým ksichtem, jako je můj spolubydlící. Seděl jsem zrovna v obýváku a koukal na televizi, když v tom Mike přeskočil gauč a dopadl přímo na něj hned vedle mě. V ruce držel nenačatou plechovku piva a usmíval se od ucha k uchu. Byl to přesný opak výrazu, co jsem měl já. Já se neusmíval. Měl jsem vážnou tvář a se zájmem jsem ho sledoval. ,,Co je?" Ksichtil se  Mike. Zavrtěl jsem hlavou na náznak 'nic' nebo jakékoliv fráze, která se měla pokusit o to ho zdržet jakýchkoliv dalších otázek o tomto tématu. Vedle mě jsem uslyšel tiché tsss, jak si Mike otevřel plechovku piva. Napil se a potom se bytem ozvalo hlasité krknutí. Vstal jsem a zamračil se. ,,Ty seš prase.." Procedil jsem skrz zuby a ironicky se zasmál. Mike zvedl nechápavě hlavu a svraštil obočí. Pořád jsem byl zvyklý na přítomnost Kelly, před kterou jsem si to nikdy nedovolil. Klučičí život je hold pro mě zase trochu 'povolení otěží'. ,,Začni si zvykat.." Řekl Mike. Jo.. Asi by vážně bylo dobrý se na všechno vykašlat a žít bez pravidel jako to tak bylo vždycky. Bez závazků, bez omezení, bez pravidel.. Ten starej život co jsem žil. ,,Fajn.. Večer jdeme do baru jo?" Zeptal jsem se ho a šel do pokoje. ,,Tak se mi líbíš!" Zakřičel ještě z obýváku, ale na to já už nereagoval. Vzal jsem si mikinu a klíče a šel pryč z bytu. Ven do ulic tohodle rušného města. Mobil jsem nechal doma. Na co si ho taky brát že? Nikdo mi nic potřebovat nebude a čím míň věcí, tím líp..

Posadil jsem se na lavičku. Ruce jsem měl v kapsách a jen tak jsem si přemýšlel o mém starém životě. O tom jak jsem žil, jak jsem se měl dobře a jaký jsem měl známosti. Spoustu propitých nocí s Jasonem a Ruby.. Sakra to byly dobrý časy! Vracím se zpátky.. Vrací se zpátky ten Even, jakého všichni znali. Ten Even, kterému bylo všechno jedna, ten Even co neznal pravidla, ten Even který nepotřeboval nikoho a nic. Jsem za Ruby rád. Myslím tím, že jsem rád za to jak to dopadlo. Ona mi konečně ukázala, že je fajn být zase volný a svobodný. Myslela to se mnou dobře. Škoda no, že to Kelly nepochopila. Byl to s námi jeden velký omyl. Náhodné setkání.. Její chyba, že se do mě zamilovala. Moje chyba že jsem se nechal unést a zamiloval se do ní. Oba si teď žijeme své spokojené životy, protože mezi námi je rozdíl. Ona potřebuje s někým být a někoho milovat. Potřebuje někoho komu bude patřit a s kým bude trávit čas.

,,To snad nemyslíš vážně?!" Zakřičel někdo mým směrem. Zvedl jsem hlavu od svých špiček bot a zadíval se na osobu co křičela. Málem jsem se zbláznil když jsem zjistil kdo to je. Co ta tady kur*a dělá?!