Long way up 3 |book 3|

Chapter 21

Vzal jsem špagety v které byly zavřené v nějaké misce co mi Lena dala a šel domů za Kelly. Nebudu lhát, už jsem měl docela hlad a chladná noc tomu ještě víc dodávala šťávu, takže něco teplého by se mi šiklo.

Kelly

Když Even dorazil, všimla jsem si, že opravdu koupil něco k jídlu. Nenechala jsem ho ani aby se zul a už jsem mu brala jednu z misek z ruky. Even ji ale nepouštěl a tak jsem po něm hodila rozzlobený pohled. ,,Počkej si.." Řekl klidně i když věděl, že mě to naštve a že z toho budu nervózní. Zkřížila jsem si ruce na prsou. ,,Ale já mám hlad!" Zaúpěla jsem a znovu se natahovala pro misku. Even dal ruku s miskou nad sebe, čímž mi totálně překazil plány, protože je minimálně o hlavu vyšší. Tudíž moje šance na to abych měla tu možnost natáhnout se pro misku, je nula celá žádná.

,,Prosím!" Zaprosila jsem a při tom se tvářila jako malé dítě, kterému někdo nechce něco koupit. Even se zasmál při pohledu na mě. ,,A co za to?" Zeptal se. Po celou tu dobu co jsem se natahovala pro misku, jsem stála na špičkách. No teď jsem si zase stoupla zpátky i na paty. ,,Já nevím." Pokrčila jsem rameny a šla si sednout k pultu do kuchyně. Even to už vzdal a naservíroval mi před nos misku. Hodila jsem po něm děkovný pohled, označující to, jak moc jsem ráda za to, že mě tady nenechal vyhladovět až na kost. Otevřela jsem poklop misky a nadechla se vůně špaget. ,,Mňam špagety!!" Zajásala jsem a vidličkou si namotala pořádné sousto. Even který seděl vedle mě, mě se zájmem pozoroval. Nebudu zmiňovat ani fakt, že zadržoval smích. Koutky se mu cukaly a oči doslova zářily. ,,Ty jíst nebudeš?" Otočila jsem se na něj a dál mluvila s plnou pusou. Přikývl.

,,Budu.." Odpověděl a otevřel své víko od misky špaget. Mohlo být kolem desáté hodiny a mi teprve večeřeli. Já jsem normálně zvyklá večeřet v sedm, maximálně v osm. Ale večeřet takhle pozdě.. Jsem si skoro jistá, že kdyby mě tu nechal hladovět ještě hodinu, asi bych doopravdy a vážně umřela hlady. Takhle mě trápit..

Even 

Usmíval jsem se. Celou pusu měla od špaget. Nechtěl jsem jí to říkat, protože by se cítila trapně a byla by potom nesvá, ale právě tohle mě tak rozesmálo. Musela mít opravdu velký hlad, když do sebe cpala špagety, jako kdyby týden nejedla. Připadalo mi to jako kdyby naše role byly prohozené. Ona jedla jako kdyby na ničem nezáleželo. Kdyby byla ve společnosti, už by ji vyrazila. Pusu měla celou od tomatové omáčky a nevypadala na to, že by si chtěla utřít pusu. Další věc bylo, že strašně hltala a jedla rychle. Divím se že se neudusí. Kdežto já, já jím pomalu. Pusu mám špinavou jen decentně a to maximálně jen v koutcích pusy. Jím pomalu a nikam nespěchám. Mám sice hlad ale to na věci nic nemění. Každé sousto jsem přežvýkal pomalu a pečlivě, jako kdybych se měl udusit. Jenže tímhle způsobem jí vždy ona. A já jím vždycky jako ona dneska.