Long way up 3 |book 3|

Chapter 18

Vzal mě na opuštěné odpočívadlo, kde byla pouze nějaká stará budova. Podle mě nějaké suvenýry nebo rychlé občerstvení. No ale to bývávalo. Even vystoupil z auta a já ho následovala abych nebyla pozadu. ,,Co to je za místo?" Zeptala jsem se ho a snažila se s ním držet krok. Moc ne mi to ale nedařilo, takže jsem každou chvílí musela popoběhnout abych zase šla vedle něj. Even otevřel dveře dovnitř a nechal mě vejít jako první. ,,Mike mi ho ukázal." Odpověděl mi jednoduše, chytil mě za zápěstí a táhl po schodech za sebou. Divím se že jsem na těch schodech nezakopla, protože ačkoliv ještě bylo světlo, neviděla jsem v tmavé místnosti ani na krok, natož na to kam šlapu. Nerada bych spadla. To by bylo "Proč padáš?"  Dlouhé zamyšlení. "Omm.. Zaútočila jsem na zem"  Takže o důvod víc, proč nespadnout- vyhnout se Evenovým otázkám. "Celkem pěkný místo na přemýšlení." Zamyslel se a otevřel jakýsi poklop nad námi. Vyskočil nahoru, takže pustil mou ruku a následně mi opět pomohl.

Oba jsme stáli na střeše s výhledem na všechno kolem nás. Tahle budova ačkoli se to nezdá, byla jedním z největších objektů v téhle části. Za námi byl les, před námi silnice a za ní dlouho nic. Louka? Pole? Něco co leží ladem? Možná. Každopádně vzadu za tím NĚČÍM se objevovaly vrcholky budov města. Even si odkašlal- tím si získal mou pozornost a já zjistila, že sedí vedle mě na zemi. Nebo spíše na střeše. Posadila jsem se také. Vedle něj. Brala jsem to jako povel k tomu, abych se také posadila. Foukal jemný větřík. Podívala jsem se na Evena. Vítr si pohrával s jeho světlými vlasy, které již nebyly zdaleka tak blond jako předtím. Teď tam byl nádech světle hnědé, ale stále byly jeho vlasy světlé. V jeho zelených očích se odráželo světle ze slunce. Koukal se do dálky. A v tu chvíli jsem si doopravdy uvědomila, jak moc mi na něm záleží a co pro mě vlastně znamená. ,,Co ti říkala Amber?" Zeptala jsem se zničehonic. Pomalu otočil hlavu směrem ke mně a bradu si opřel o své rameno. ,,Nic důležitého." Odpověděl s vážnou tváří. Věděla jsem že lže. Určitě přemýšlel nad tím co mu Amber řekla. Ale co to bylo? Ti dva mě jednou zabijou.

Even

Vzal jsem ji sem, protože jsem věděl, že tohle místo bude skvělé na přemýšlení. Díky Miku. Také jsem tak nějak doufal, že ona začne mluvit o nás dvou. Nechtěl jsem o tom začít mluvit ačkoliv jsem chtěl. Hlava mi říkala, že to není dobrý nápad, že se naštve, bude brečet a nebo se akorát tak pohádáme. A to nechci. Zvlášť né teď když sedí vedle mě a snažíme se svázat zpřetrhané provázky. Snažil jsem se vypadat v pohodě a dělat, že se věnuju svým klidným myšlenkám. No pravda byla taková, že moje myšlenky byly tak divoké, že by mi nejraději vyskákaly z hlavy. I přes to jsem dál hrál, že jsem ok. A potom jsem udělal něco, o čem jsem ani nepřemýšlel. Prostě jsem ji bez jediného slova vzal za ruku.