Long way up 3 |book 3|

Chapter 23

Stála před mým domem. Loučili jsme se. Čekali jsme, než přijede její mamka. ,,Chci aby jsi jel s náma." Prohlásila a přitiskla se ke mně. Své ruce jsem jí položil na záda a jemně jí hladil. Nemohl jsem jí nechat jít. ,,Jsem domluvenej s Mikem. Vždyť víš, že byt máme napůl." Políbil jsem jí do vlasů. Zhluboka se nadechla. Věděl jsem, že pokud jí nechám odejít, tak to všechno co jsme znovu vybudovali, se zboří a my budeme muset začít od znova. A nebo je tu druhá možnost, že už ji neuvidím. ,,Prosím.." Zaškemrala. Ale copak můžu? ,,Přijedu za tebou co nejdřív to půjde." Slíbil jsem a snažil se najít způsob, jakým by se to dalo vyřešit. ,,Slibuješ?" Zeptala se a zvedla hlavu aby mi viděla do očí. Přikývl jsem.

Na její mamku jsme čekali zhruba dvacet minut a to jenom kvůli tomu, že prokličkovat s autem ulicemi Londýna, je dost obtížná věc. Na každém rohu na vás čeká dav turistů. No.. Co na každém rohu.. Ti turisté jsou všude. Kellyina mamka zaparkovala a vystoupila. Od doby co jsem ji viděl naposled se moc nezměnila. ,,Dobrý den." Pozdravil jsem a přátelsky na ni mávnul.

Kelly

Even se pozdravil s mojí mámou. Pozorovala jsem ho jak se s ní baví a jak se usmívají. Nechtěla jsem ho opouštět. Byla jsem na něm závislá. Věděla jsem, že každá chvilka bez něj mě bude užírat a trápit. Nemůžu se od něj odloučit. Proč jenom to takhle musí být? Proč nám neustále musí stát něco v cestě. ,,Zavolám Amber, jestli o někom neví." Vyhrkla jsem zničehonic. Tím jsem na sebe strhla veškerou pozornost Evena i mojí mamky. Oba na mě koukali s otevřenou pusou. Teprve teď mi došlo, že jsem za celou tu dobu nic neřekla a že oni mi myšlenky číst nedokážou aby věděli, na co reaguju. ,,uhm.." Odkašlala jsem si. ,,Chtěla jsem říct, že zavolám Amber kvůli tomu, jestli neví o někom, kdo shání byt v Londýně." Řekla jsem. Even se podíval na mojí mamku. Čekal. že bude mít nějaké námitky. ,,Něco mě napadlo." Nadskočil Even a začal něco hledat v kapse. Mobil. Vytáhl mobil. ,,Mami?" Řekl do telefonu a ustoupil trochu od nás, aby nás nerušil. ,,Chtěl jsem se tě zeptat. Je furt volný... Jo?.. V Londýně.. Kelly.." Slyšela jsem jenom útržky. Nechtěla jsem odposlouchávat, ale já byla tak strašně zvědavá, že jsem hold musela. ,,Jo.. Tak ahoj." Rozloučil se, zamknul mobil a vrátil ho do kapsy. Popošel blíž k nám a nadechl se. Čekala jsem co řekne. ,,Mluvil jsem s mámou." Začal.

,,A?" Zeptala jsem se nedočkavě. Už jsem to hold nemohla vydržet. Chtěla jsem znát řešení.

,,Víš jak jsme na byli na Floridě?" Zeptal se a nadzvedl obočí o něco výš. Tak trochu jsem začala tušit co mi chce říct a tak jsem přikývla. Podrbal se zezadu na krku a potom se pousmál. Spustil. ,,Jak by se ti líbilo, kdyby ses nastěhovala ke mně na Floridu?" Usmál se. Tímhle si mě získal. Podívala jsem se na mamku a doufala, že řekne alespoň že o tom popřemýšlí.