Long way up 3 |book 3|

Chapter 8

Stála jsem v parku Londýna a čekala na Amber. Neklidně jsem poklepávala nohou. Svůj pohled jsem věnovala mým botám a uvažovala nad tím, jestli Amber vůbec přijde. Jestli třeba náhodou nezapomněla. nezapomněla.. Na malých avšak vysokých podpatcích se přihnala krátkovlasá Amber a hned mě objala. ,,Promíň.." Vypískla a odtáhla se ode mně. Měla hezky udělané oční linky a na sobě měla né příliš výraznou rtěnku. Bylo fajn jí po dlouhé době zase vidět. ,,Musíš mi toho hodně říct.." Začala svojí ukecanou povahou a já tak nějak tušila, že tohle bude na dlouho. Hlavní věc je Amber nikdy nepustit ke slovu. Je schopná vám z odpovědi udělat dlouhý příběh, dokonce delší než všechny díly Twilight. ,,Co tě zajímá?" Usmála jsem se na ni, a snažila se nevypadat nějak podezřele, aby to nemusela řešit. Přeměřila si mě několikrát pohledem a pokoušela se z mé tváře dostat jakýkoliv pro ní divný rys, který by značil o tom, že nejsem v pohodě. Prošlo mi to.. ,,Tak co třeba tady vlastně děláš? Jak se máš? A tak?"  Zazubila se na mě a pohodila svojí obarvenou patkou. Vypadala úžasně. To jak vypadala, jsem jí hrozně záviděla. Vlasy.. Obličej.. Všechno. Byla naprosto dokonalá. Ani se nedivím Lukasovi, že s ní je. Tím nechci říct, že mu jde jen o vzhled. To mu možná ze začátku šlo, ale když jí poznal, tak změnil názor. ,,Mám se dobře.." Začala jsem a kulišácky jsem se usmála. Amber se také usmála a čekala co jí řeknu dál. Tak jsem tedy pokračovala. ,,Mamka tu dostala nabídku k práci.." Vysvětlila jsem a pokrčila rameny. Chápavě kývla hlavou. ,,A Even?" Šeptla a snažila se aby to nevyznělo tak, aby se mě to nějak dotklo. Otázka která padla na Evena mě znepokojila a vzbudila ve mě lehké překvapení a rozrušení. ,,Je konec.." Zvedla jsem koutky do úsměvu, který se snažil zakrýt všechno to trápení kolem něj. Tušila jsem, že mě Amber hned prokoukne. Nakrčila obočí. Čekala vysvětlení a zároveň mi to ani v nejmenším nevěřila. ,,Nemiluju ho.. Nemělo to cenu. Celý náš vztah je jeden velký omyl. Vlastně jsme se nikdy neměli dát dohromady." Usoudila jsem a snažila se ovládnout svoje slzy aby se mi neskutálely po mých lících. Samozřejmě že jsem lhala, ale nestála jsem o žádné utěšování ani nic podobného. Vždyť je to jedno. Já se s tím srovnám. Jen to nebude tak jednoduché a za tak krátkou dobu. ,,Kelly.." Otočila se na mě a zastavila mě rukou, kterou mě chytla za mé levé předloktí. ,,..kdybych chtěla lež, řeknu to hned. Tak mi řekni pravdu." Z jejích rtů se na chvilku vyrýsoval malý a rychlý úsměv, který odešel tak rychle jako přišel. Skoro jsem si ho nevšimla. Bylo mi jasné, že to udělala jenom kvůli tomu, aby mezi námi nepanovala taková temná nálada, a taky aby mi dodala trochu toho kamarádského podpoření. ,,Já jsem ti ale pravdu řekla." Trvala jsem na své lži. Měla jsem v plánu držet se toho a doufat, že ji to alespoň z části přesvědčí o tom, že to tak je, i když vlastně není.