Long way up 3 |book 3|

Chapter 20

Kelly

Po nějaké době jsem vyšla z koupelny. Okolo sebe jsem měla obmotaný ručník. Even seděl na gauči a koukal na televizi. Nechtěla jsem ho proto rušit, ale potřebovala jsem něco na sebe. ,,Evene?" Na to se otočil a jeho pohled padl na moje tělo zabalené v ručníku. ,,Můžu si půjčit něco na spaní?" Zeptala jsem se a nadzvedla obočí. Přikývl, vstal a šel do pokoje, kde měl oblečení. Ze skříně vyndal šedivé triko s potiskem Green Day a podal mi ho. Bylo trochu vytahanější a taky trochu větší než jsem čekala. To už to tričko můžu rovnou nosit jako košili. ,,Díky.." Šeptla jsem a darovala mu malý úsměv, který mi oplatil. ,,Nerada bych tě vyháněla z tvého vlastního pokoje, ale ráda bych se převlékla, tak jestli bys mohl.." Zasmála jsem se a rukou naznačila aby se klidil z pokoje pryč. Podrbal se na zátylku. ,,Jo jasně.." Řekl to způsobem jako kdyby se probral z přemýšlení nebo nedával pozor. Usmála jsem se a čekala až odejde.

Tričko bylo vskutku delší. A tím delší myslím dlouhé do půlky mých stehen. Pod tím tričkem jsem měla ještě spodní prádlo, takže si nemyslete že jsem tam chodila JENOM v tričku. Vešla jsem do obýváku a pohledem hledala Evena. Nikde. Stoupla jsem si do kuchyně a nalila si do skleničky trochu džusu. Venku už byla černočerná tma a byly vidět jen světýlka budov Londýna. Položila jsem skleničku na pult a všimla si papírku, který tam ležel.

Šel jsem pro něco k jídlu. Vrátím se brzo. :)

Zkousla jsem si ret a usmála se.

Even

Navštívil jsem jednu zdejší restauraci, kde pracovala moje kámoška z Floridy. Odstěhovala se sem kvůli škole a teď tu má brigádu. Vešel jsem dovnitř a restaurací se rozcinkal zvonek oznamující příchod nového zákazníka. Lena- kamarádka z Floridy, která za pultem právě přijímala objednávky-se otočila čelem ke dveřím kde jsem stál já. Do široka se usmála a já jí to oplatil. Zařadil jsem se nakonec fronty a čekal, než na mě přijde řada. Přede mnou stáli asi tři zákazníci, ale jinak restaurace působila plně. Spoustu lidí tu obsadilo místa k sezení a ládovali se jídlem. Kdo by to řekl, že takhle pozdě tu bude tolik lidí?

Po pár minutách se na mě dostala konečně řada. ,,Ahoj." Pozdravil jsem Lenu načež mě pozdravila také.
,,Co si dáš?" Zeptala se a vzala si svůj bloček na objednávky. Zamyslel jsem se a nakonec jí nadiktoval dvoje špagety. Kývla hlavou, odtrhla papírek a položila ho na pult. ,,Budeš to chtít sebou?" Zeptala se mě. ,,Jo.. Doma na mě čeká přítelkyně." Usmál jsem se od ucha k uchu a doufal, že se nečervenám. Udiveně se na mě podívala. ,,Takže momentálně zadaný?" Zeptala se se smíchem. Ušklíbl jsem se. ,,Už to tak bude."

,,Škoda." Odpověděla, ale řekla to jenom pro efekt. Má přeci přítele, tak trochu zavtipkovala a já to pochopil. ,,Někdy zavolej, ať pokecáme. Vůbec nevím jak se máš a tak. Někam vyrazíme, tak můžeš vzít i tu tvojí princeznu." Zasmála se načež jsem zavrtěl hlavou. ,,To radši půjdu sám. Ona by to špatně pochopila." Vysvětlil jsem situaci a ona chápavě kývla.