Long way up 3 |book 3|

Chapter 11

,,Promiň.. Tak jsem to nemyslela.." Omluvila jsem se a dala si pramínek vlasů za ucho. Amber se nahlas nadechla a protočila očima. Koukala na svoje boty pod stolem. Věděla jsem přesně co chce říct. Chce abych mu zavolala, nebo mu alespoň něco řekla.

,,Na to zapomeň.." Vykulila jsem na ní oči a zavrtěla hlavou. Nemůžu s ním mluvit. Oba jsme úplně rozdílní lidé, oba jsme se změnili a oba si jdeme v životě svou vlastní cestou. A ta cesta se nám právě teď zkřížila. Potom se zase rozdělí. To je koloběh.

,,Hele.." začala a dala si ruce na stůl. ,,..vím že ho furt miluješ." Zkrátila to. Všimla jsem si jak už se nadechuje na dlouhý proslov, ale nakonec si to rozmyslela. Asi věděla proč. Copak jí nedojde že o něj nemám zájem?

,,Ne.. Nemiluju." Moje pocity byly smíšené takže těžko říct, jestli jsem lhala nebo říkala naprostou pravdu. Amber se ironicky zasmála. ,,Nelži mi." Usmála se. Nadzvedla jsem ramena a potom je spustila volně zase dolů. ,,Nebudu s ním mluvit." Protestovala jsem. Amber vstala a oblékla se. Překvapeně jsem se na ní zezdola dívala. Co to sakra dělá?! ,,Odcházíš?" Zeptala jsem se. Ticho. Dopíjela svůj koktejl. Žádná odpověď. Jen mě pozorovala. ,,Chci aby jsi mu zavolala." Šeptla, rozloučila se a vydala se na odchod z kavárny. Zůstala jsem tam sama.

Even

Chtěl jsem už konečně sebrat tu odvahu k tomu abych za ní šel a něco jí řekl. Amber procházela kolem mě, a málem bych si nevšiml malého papírku, který položila na kraj stolu. Ani se na mě nepodívala. Byla sebejistá a nedělala nic, čeho by si mohla Kelly všimnout. Z toho jsem odvodil, že se Kelly neměla dozvědět ani o tomhle papírku. Je to sice jen malý papírek, ale určitě by mohl hodně zamíchat budoucností. Nadechl jsem se a spustil oči z Kelly, která sledovala Amber, co odcházela pryč. Pravděpodobně doufala, že si to Amber rozmyslí a vrátí se, ale na to byla Amber moc cílevědomá a věděla co dělá. Vždy musela všechno dotáhnout do konce.

Opatrně jsem nakoukl do papírku. Nechtěl jsem dát na sobě nic zdát. Žádný prudký pohyb, aby si Kelly nevšimla toho, že mi Amber něco zanechala. Na papírku bylo telefonní číslo. Muselo to být telefonní číslo. Co jiného? To nebyla suma na jejím bankovním účtu, nýbrž to bylo číslo na Kelly. To mi došlo. Podíval jsem se na Kelly. Upřeně hleděla do stolu, a přemýšlela. To dělala vždycky. Vždycky když jsme byli ještě spolu. Teď už nevypadala tak překvapeně, ale spíš zaraženě.

Číslo jsem si dal do peněženky. Zaplatil jsem a bez jakéhokoliv pohledu, věnovaný JÍ, jsem odešel. Cestou jsem se sice rozmýšlel o tom, jestli bych se tam neměl vrátit ale.. Nechtěl jsem se vrátit. Co bych jí řekl? Vždyť už je konec. Každý si jde v poklidu vlastní cestou. Nic nemusíme řešit. Co bylo to bylo. Nemiluju jí. Nemohl bych. Je to minulost. Ona je minulost. My jsme minulost. Ale když jsem si jí vybavil, když jsem si vzpomněl na NÁS..

Moje nohy mě automaticky otočili a já se vydal zpět ke kavárně.