Long way up 3 |book 3|

Chapter 10

Stál jsem tam jako tělo bez duše. Hypnotizoval jsem jí svým pohledem a ona zase mě tím svým. Co tu dělá? A jak se vlastně má? Konečně jsem jí našel! Co? Nemiluju jí? Ahh.. Nevěděl jsem jak na to mám reagovat. Chtělo se mi brečet. Nezměnila se. Byla stále stejná. Taková drobná. Bylo to takové rychlé.

Konečně jsem ji uviděl.

Ale něco bylo špatně.

Jako kdyby to nebyla ona..

Mám za ní jít? Co jí řeknu? Proč bych jí vlastně měl něco říkat? Posadil jsem se hned k prvnímu stolu, který mi byl nejblíž. Sedl jsem si čelem k ní. Sledoval jsem jí. A ona sledovala mě. Ani na chvilku neuhnula pohledem, za to já jsem uhnul hned několikrát. Oči měla podlité slzami. Viděl jsem to na ní, že to, že tu jsem jí překvapilo. Neseděla tam sama. Toho jsem si všiml až když se směrem ke mně otočila nějaká postava. Amber.. Vlastně mě to ani nepřekvapovalo. Spolčily se. Jak jinak.

Kelly

Byl to pro mě šok, vidět ho tu. Nejdřív jsem si říkala, jestli to je vůbec on a jestli se mi jenom nezdá, ale opak byl pravdou. Vypadal, že se nezměnil. Vlasy měl o něco delší než když jsme se naposled viděli, ale jinak to byl ten samý Even jakého jsem znala. Sedl si přes uličku ke vzdálenějšímu stolu od nás. Sledovala jsem ho. Chtěla jsem aby věděl jak mi je a taky jsem se snažila z jeho výrazu vyčíst nějaké emoce a pocity. Několikrát uhnul pohledem. Dal mi tím najevo, že je mu náš oční kontakt nepříjemný a nebo to bylo tím, že on nikdy neudržel tak dlouho oční kontakt. Obsluha mu přinesla kafe. Poděkoval, usmál se na ní a napil se. Byl to falešný úsměv. Poznala jsem to. Poznala bych jakýkoliv jeho falešný úsměv. Znám ho natolik dobře, že to dokážu poznat. Měla jsem na něj spoustu otázek a chtěla jsem s ním mluvit, ale na druhou stranu jsem byla naštvaná a nechtěla s ním mluvit. Poprvé za tu dobu jsem se podívala na Amber. Čekala na mojí reakci.

,,Já.." Začala jsem, ale z mých úst nevyšla ani hláska. Setřela jsem si slzu.

,,Chceš s ním mluvit?" Zeptala se Amber a podala mi na papírku napsané telefonní číslo. Vypadalo to, že bylo jeho. Přijmula jsem ho a vzala si ho tedy k sobě. ,,Miluješ ho?" Vypadlo z ní. Hodila jsem po ní nechápavý výraz. Co si myslí? On se tu jen tak najednou objeví, já jsem z toho překvapená, mám smíšené pocity a ona se mě zeptá, jestli ho miluju? To nemyslí vážně..

Pokrčila jsem rameny. ,,Nevím.." Zamumlala jsem a opět obrátila svůj pohled k němu a navázala s ním oční kontakt. Jsem si jistá, že se na mě díval po celou tu dobu, co jsem se bavila s Amber. ,,Domluvili jste se?" Zeptala jsem se jí naštvaným tónem. Ani nevím, co mě to tak najednou popadlo, ale musela jsem se zeptat. Amber se zakuckala a zavrtěla hlavou. ,,Obviňuješ mě? Myslíš, že bych ti ho sem poslala, aby jste se 'náhodou' potkaly?" Procedila nevrle.