Long way up 3 |book 3|

Chapter 5

,,Pojď.. Jdeme.." Řekl Mike a chytil mě za předloktí. Klopýtal jsem za ním. Cestou jsem stihl popadnout mikinu, která visela na věšáku. Mike mě vytáhl na chodbu a zamkl za mnou dveře. Seběhli jsme schody a vyšli na ulici. Před naším domem, kde jsme měli byt, stálo Mikovo auto. Otevřel dveře a sedl si za volat. Potom se skrz okénko podíval i na mě. ,,Čekáš na něco?" Zeptal se bez sebemenší emoce. Rychle jsem se probral a sedl si vedle něj. Nečekal jsem, že Mike vyjede z ulice tak rychle. Musel jet přes zde maximální povolenou rychlost. Jel na červenou, nedával přednost. Sakra má vůbec řidičák? Protože si nejsem jistej že prošel u autoškoly. A jestli jo, kdo ho sakra kontroloval? Jestli to byl někdo jako je třeba Jason, kterej neustále chlastá a je na každý kalbě o který zaslechne, tak to dneska nedopadne moc dobře.

Vyjel z města. Slunce zapadalo a Mike trochu zvolnil tempo. Bylo příjemné teplo. Měli jsme otevřené okýnka a já si tak užíval čerstvého vzduchu a taky toho, jak na mě foukal ten vzduch. S Mikem jsme za celou dobu vůbec nemluvili. Každý se zajímal o svoje myšlenky a hlavně já jsem si nedovolil ho u řízení jakkoliv rozptylovat a to už jen kvůli tomu co předvedl za divadlo ve městě. Taky bychom mohli skončit někde ve škarpě u silnice. To ticho mi nevadilo. Vlastně jsem si ho užíval. Mohl jsem si tak srovnat veškeré svoje myšlenky a také se alespoň z části uvolnit, protože dnešek byl pro mě psychicky náročný.

Mike zatočil na nějaké staré odpočívadlo. Neměl jsem nejmenší ponětí o tom co tady děláme. Doufal jsem, že si chce třeba jen něco zkontrolovat v autě, ale opak byl pravdou. Mike vystoupil z auta a čekal až vystoupím také. Udělal jsem to a popošel vedle něho. Chtěl jsem se zeptat, co tu vlastně děláme, ale než jsem to stačil udělat, Mike se rozešel blíž ke polorozpadlé chatě která tady stála. Šel jsem těsně za ním. Všude kolem nás bylo hrobové ticho a ani auta tu nejezdila. Myslel jsem, že je to třeba tím, že nikde v okolí není žádné větší město nebo tak. Ale tohle byla taková pustina, že člověk by tu jen tak málokdy někoho potkal. Natož teď večer. Slunce zapadalo a obloha pomalu tmavla. Mike někde z kapsy vytáhl mobil a zapnul baterku. Chtěl jsem udělat přesně to samé, abychom měli více světla, ale uvědomil jsem si, že svůj mobil jsem nechal doma.

Stáli jsme u dveří onoho starého domečku. Dřevěná bouda- lépe řečeno. Mike se ohnul a zpod prkna na zápraží vytáhl malý kovový klíč, který následně strčil do zámku a otočil jím. Sledoval jsem jak Mike pomalu otvírá dveře staré boudy a vstupuje dovnitř. Cítil jsem, že tuhle boudu nikdo moc neobývá, protože prach byl takřka všude. Z toho co tam bylo, jsem toho moc neviděl. Maximálně schody, které byly v roku místnosti, a také proužky světla, které zářily skrz popraskané okenice. Mike se blížil blíž a blíž k těm schodům. Nakonec po nich začal šlapat nahoru. Říkal jsem si že to není dobrý nápad, ale věřil jsem mu a tak jsem se vydal za ním.