First Passion

Díky bohu

Nevěděla jsem co dělat, všude propukl zmatek. Posadila jsem se a hned jsem hledala Shawna. "Shawne ?" ještě nikdy jsem nebyla tak vystrašená. Otočila jsem se a stál tam. Rychle jsem šlak němu a obejmula jsem ho . "Shawne." odtáhl se ode mě a začal vyšilovat. Na boku jsem měla skvrnu krve. Ale nic mě nebolelo.

"Shawne, uklidni se, ta krev není moje...." podívala jsem se na něj ... "Panebože, ta je tvoje !!!" začala jsem vyšilovat. Podlomili se mu kolena a začal padat na zem. Snažila jsem se ten pád zmírnit ale moc se mi to nepodařilo. "Vydrž !" brečela jsem. Přitiskla jsem mu ruce na ránu, ale pořád z ní teklo strašně krve.

"Pomozte nám někdo !" křičela jsem. Nevěděla jsem co nám dělat. "Neboj, všechno dobře dopadne, jenom ještě chvilku vydrž " pořád jsem brečela a Shawnovi se zavírali oči. "Ne ne ne, zůstaň se mnou, podívej se na mě ." zvedla jsem mu hlavu a donutila jsem ho aby se mi podíval do očí."Nenechávej mě tady."

Pozhlédla jsem se kolem a všude byl zmatek. Pořád jsem mu držela tu ránu a čekala jsem až nám někdo přijde pomoct,protože jsem nevěděůa co jiného dělat. Nevím jak dlouho to trvalo ale najednou se objevila sanitka a pak se všechno semlelo hrozně rychle. Shawna odnesli do sanitky a já jsem šla hned za nimi. Nemohla jsem jet s nimi, ale policisté mi hned zajistili odvoz.

Byla jsem mimo,pořád jsem brečela a nemohla jsem myslet na nic jiného. Když jsem dorazila do nemocnice Shawna si převzal nějaký doktor a jel s ním hned na sál. Nikdo mi nechtěl nic říct a tak mi nezbývalo nic jiněho než jenom čekat a čekat. Seděla jsem na chodbě asi dvacet minut a pak jsem uviděla kluky - Jacka J, Jacka G, Camerona, Aarona,Matta,Nashe,Cartera a Taylora.

Padla jsem Cameronovi kolem ramen a znova jsem se rozbrečela."Všechno víme" řekl Carter. "jak je na tom ?" zeptal se Jacj G. "Já nevím" zavzlykala jsem. "Neboj určitě to zvládne " zašeptam mi Cameron. "Jak jsme se sem tak rychle dostali ?" zeptala jsem se ale nevím jestli mi přes ten brek rozumněli.

"Čekali jsme na vás v hotelu. Mělo to být překvapení na zakončení turné , ale hned jak jsem uslyšeli co se stalo..." vysvětlil mi Aaron. "Pojď posaďse" řekl Cameron.Všichni jsme si sedli. Podívala jsem se na svoje ruce a rozklepala jsem se. Neuvědomila jsem si to, ale měla jsem na rukou Shawnovi krev.Rozbrečela jsem se ještě víc a snažila jsem se jí dostat z rukou.

Cameron mě vzal za ruce a podíval se na mě . "Pojď se mnou" vzal mě za ruku a zavedl mě záchody. "Všechno bude dobrý, uklidni se ano ?" obejmul se a já jsem se na nic nezmohla. "Pomůžu ti" řekl. Šli jsme k umyvadlu a já jsem si konečně mohla smýt krev z rukou. To mi ale moc nepomohlo, podívala jsem se do zrcadla a na boku jsem měla skvrnu Shawnovi krve.

"Sundej si ty šaty" řekl Cameron. Možná vám to přijde divný že jsem si ty šaty před Cameronem sundala ale za prví - Cameron je jako můj brácha a za druhý - bylo mi to v týhle situaci naprosto jedn protože jsem myslela jenom na Shawna. Cameron si sundal mikinu a podal mi jí. Oblékla jsem si jí a byla mi pod kolena.

Vyšli jsme a Cameron ve zavedl na sesternu. "Myslím že tady by jsme být neměli" řekla jsem a utřela jsem si poslední slzu. To jsem ale nečekala že do dveří vejde Natalie. "Ahoj " pozdravila mě a obejmula mě. ameron si všiml mémo nechápajícího pohledu a řekl "Natalie tady dělá zdravotní sestřičku. Byla tady jen na měsíc a pak se vrací zase domů".

"Pojď" otočila se na mně Natalie. "Můžu ti dát moje oblečení. Poslechla jsem jí a šl ajsem za ní. Vzala jsem si její džíny a její tričko. Měli jsem stejnou velikost takže mi všechno bylo akorát. Půjčila mi i její kecky. Znovu jsem se převlékla a šla jsem za nimi. "Děkuju" špitla jsem. "Ale teď už bych chtěla jít zpátky, třeba kluci vědí něco nového" dodala jsem.

Podala jsem Cameronovi jeho mikynu a ten si jí hned zase oblékl. Natalie mš obejmula a řekla "Drž se" nic jsem jí na to neodpověděla ale místo toho mi stekla slza po tváři. Cameron jí dal letmou pusu na a řekl "Děkuju". Natalie jen kývla a usmála se na nás. Vyšli jsme s Cameronem na chodbu a vydali jsem se zpátky za klukama.

"Něco nového ?" zeptala jsem se. Taylor jen smutně zakroutil hlavou. Posadila jsem se vedle něj a vedle mě si sedl Cameron. "Kde je Jack a Jack ?" zeptala jsem se. "Šli pro kafe" odpověděl Nash. Hned jak se vrátili Jack J. mi podal jedno kafe. Poděkovala jsem mu a nevřítomně jsem se napila.

Nedokázala jsem chvilku sedět, pořád jsem musela něco dělat. Když uběhla další půlhodina zvezla jsem se a začala jsem se procházet po chodbě. Už to byla hodina a půl a pořád jsme nic nevěděli. Skoro každých deset minut jsem ptala náhodných doktorů a sestřiček jestli něco nevědí. Nakonec jsem to vzdala.

Sedla jsem si zpátky a porozhlédla jsem se.Všichni kromě Jacka G. spali. Zapořila jsem hlavu do dlaní a znova se rozbrečela. Už to budou dvě hodiny a nic nového. Co když to nezvládne ? Co bez něj budu dělat ? Nemůžu ho ztratit. On je to nejlepší co mě v životě mohlo potkat.Nesmím ho stratit...

Ucítila jsem něčí ruce na ramenou a zvedla jsem hlavu. "Hej, bude v pohodě" řekl Jack G. "Zvládne to, nenechal by tě tady samotnou, na to tě má až moc rád" uřela jsem si slzy. "Myslíš ?" řekla jsem. "Jasně že jo, zvládne to jasný" kývla jsem a trochu jsem se uklidnila. Sedl si zpátky a pochvilve zase usnul. Já jsem se napila svého kafe a čekala jsem dál.

Uběhlo dalších deset minut,patnáct minut a konecně po dalších dvaceti minutách se objevil doktor. rychle jsemvstala a šla jsem za ním. "Ja je na tom ?" zaptala jsem se. "Je stabilizovaná..."oddychla jsem si "... ale stratil hodně krve takže bude teď nějakou dobu spát" řekl. "A můžu jít za ním ?" zeptala jsem se s nadějí v očích. "Klidně, ale stejně bude spát, je to pokoj 235" řekl a odešel.

Chtěla jsem vzbudit kluky ale než jsem to stihla už byly vzhůru."Slyšeli jsme to" řekl Nash. Cameron vstal a odejmul mě. "Říkal jsem ti to." pokusila jsem se usmál, ale pořád mi to moc nešlo. "Jdu za ním " řekla jsem. "Jdeme s tebou " řekl Matt. Vyšli jsme a já jsem skoro běžela. Chvilku mi trvalo než jsem ten pokoj našla ale dokázala jsem to.

Když jsem vešla do pokoje zase mi vhrkly slzy do očí. Nehybně tam ležel a bylo slyšet je pravidelné pípání přístrojů. Zakryla jsem si pusu rukou a slzy mi volně stékali po tváři. Hned jak vešli do pokoje kluci měli podobný výraz jako já . Všichni jsme se nasoukali do toho pokoje a Natalie nám zařídila že u něj můžeme zůstat.

Po dvou hodinách se mě kluky snažili přesvědčit o tom aby jsem s nima jela zpátky do hotelu a že se sem vrátíme ráno, ale já jsem chtěla zůstat u Shawna. Rozloučila jsem se s nima slíbili mi že hned ráno sem zase přijedou. Vzala jsem si deku a polštář co leželi na křesle a usadila jsemse tam. Ještě předtím jsem si to přišoupla blíž k Shawnovi.

Vzala jsem ho za ruku a čekala jsem že se něco stalo, ale nestalo se. Povzdechla jsem si . Přikryla jsem se dekou a pořád čekala na ten zázrak až Shawn otevře oči..

....................................................................................................................................................................................................................

Nová kapitolka ;) Měla jsem to naplánu všechno trošku jinak, ale jak se říká, změna je život... takže tady to je a snad se vám to bude líbit ;)

Nikča*