First Passion

Už se to blíží

"P-počkat dva ? Jako dvojčata ?" vyděšeně jsem stiskla Shawnovi ruku a podívala se na něj.Ten jako by se a ni nehnul a jen se usmíval na ultrazvuk.Potom se podíval na mě a řekl "Budeme mít dvojčátka".Stisk mi opětoval a políbil mě na čelo. Ze začátku jsem z toho byla hodně vyděšená - myslím jako fakt hodně, ale když jsem je ucítila poprvé kopnou, byl to nezapomenutelný pocit.

Pohlaví miminek jsme jsme pořád nevěděli, ale po Vánocívh jsme se rozhodli, že by jsme jsme mohli zařídit pokojíček. Vybrali jsme neutrální barvy s tím, že to potom ještě nějak doladíme.Cítit ty dva malé drobečky jak rostou bylo něco úžasného, ale zároveň to byla docela fuška...

"Panebože já snad umřu !" zaklela jsem když jsem se konečně dobelhala ke vchodovým dveřím."Ale notak lásko, hlavu vzhůru" řekla Shawn a jemně mě podepřel. Zrovna jsme přišli od doktora.Byl začátek března a to znamenalo, že jsem končila osmý měsíc těhotenství a měla jsem před sebou už jenom te devátý.Dýchala jsem jako po maratonu.

Dávalo mi to pořádně zabrat a hrozně mě boleli záda. Na začátek devátého měsíce bylo moje břicho obří - i na dvojčítka.Konečně jsem se dostala do kuchyně pro vodu. "Příště už nejdeme pěšky,ale pojedeme autem jo ?" usmála jsem se na Shawna a konečně si sedla na sedačku.Shawn se jenom uchechtl a než jsem se nadála už u mě byl Mac.

Podrbala jsem ho a sklonil si hlavu do mého klína. Shawn si přisedl k nám a v ruce měl fotku z posledního ultrazvuku. Pečlivě jí zkoumal a pak prohlásil "Holčičky ?" a podíval se s úsměvem na mě. Vzala jsem si od nějtu folku a taky si jí prohlédla. "Kluci" odpověděla jsem. "Myslíš ?" zasmál se. "Nevím ...."pokrčila jsem rameny"....ale zkus to uhodnout" řekla jsem.

Vzala jsem mu ruku a položila jí na mé bříško.Cítila jsem jak mě to maličké kope a pak i to druhé,musela jsem se zasmát. Hned jak to Shawn ucítil rosvítili se mu oči jako když to ucítil poprvé. "Neboj se, za chviličku, už tady budete s náma a já vám všechno ukážu" řekl Shawn.Bylo to vážně sladké jak se o mě a o ty maličké staral.

"Myslím že miminka mají chuť na sladké" zasmála jsem se a pokusila jsme se vstát, ale stejně mi musel pomoct Shawn."Děkuju" prohodila jsem a usmála se na něj. "I tatínek by si něco dal "přitakal a šel za mnou do kuchyně. "Dobře teda, upečeme si muffiny" vyndala jsem všechny potřebné suroviny a k tomu ještě nějaké ovoce a čokoládu.

Rychle jsem upatlala těsto, nandala ho do košíčku a šoupla jsem je do touby.Některé byly s čokoládou a některé s ovoce.Shawn mi samozdřejmě se vším statečně pomáhal... A jelikož jsem měla vážně chuť na sladké, hned jak jsemje vyndala z trouby dala jsem je vychladit, abych si je mohla co nejrychleji sníst.

Celý byt nám voněl po muffinech.Hned jak vychladly vzali jsme si je ven a všichni čtyři - s Macem pět - jsme si je šli sníst na naší menší zahrádku. Zahrádka nebyla ještě úplně dodělaná, ale už jsem přesně věděli co bych na ní chtěla. Dokonce jsem si představovala jak bude Shawn stavět domeček na stromě pro dvojčátka.

Devátý měsíc utikal strašně rychle, ale taky pro mě byl ten nejhorší. Strašně mě boleli záda a měla jsem problémi s dýcháním. Samozdřejmě už jsem se na miminka těšila a Shawn už se taky nemohl dočkat...

Hned jak jsem jsem se ráno probudila citíla jsem se divně.Pomalu jsem vstala z postele a hned jsem se chytla za bříško. "Páni,vy dneska ale kopete" šeptla jsem,protože Shawn ještě spal.Došla jsem do kopelny a dala jsem si rychlou sprchu.Když jsem vylezla omotala jsem si kolem sebe ručník a v tu chvíli vešel do koupelny Shawn.

"Ahoj" řekla jsem. "Ahoj, tak jak si se dneska vyspala ?" usmál se. "No, bývalo to i lepší" povzdychla jsem si. "Koukám,že dáváte mamce zabrat" zasmál se a položil obě ruce na mé bříško.Převlékla jsem se do volného trička a černých legín a rychle jsem si vyfoukala vlasy.Stáhla jsem si je volného drdolu a potom jsme se společně se Shawnem a Macem vydali na snídani.

Shawn nám udělal míchaná vajíčka-snad jediné jídlo na které je odborník- a k tomu tousty s pomerančovým dažusem. Snědla jsem ale jenom trošku,protože jsem se necítila dobře. Dopila jsem svůj pomerančový džus a chystala se sklidit mádobí. "To je dobrá zlato,já to udělám" řekl Shawn. "Děkuju" vděčně jsem se na něj podívala a polívila ho na tvář.

Než jsem ale stihla dojít do obýváku abych se posadila na sedačku, ucítila jsem takový divný pocit. Podívala jsem se dolů - praskla mi voda. "S-Shawne !" zakřičela jsem. Přiběhl ke mně a jaksi mi nedocházelo co se děje. "Praskla mi voda,už je to tady!" a hned jak jsem to dořekla, ucítila jsem ostrou bolest.

Shawn mě rychle podepřel a pomohl mi se dostat ke dveřím. "Neboj lásko, všechno bude v pořádku" šeptal. Rychle doběhl pro tašku do porodnice, kterou jsem si se štěstím zbalila už minulý týden. Znovu ta ostrá bolest."Tak jo, měli by jsme vyrazit" řekla jsem a chytla jsem se za bříško.

Cesta do nemocnice pro mě byla nekonečná a ta bolest nesnesitelná. Když jsme konečně dorazili, převzal si mě nějaký doktor. Ptal se na několik otázek a já myslela že po něm něco hodím. Potom přišla moje doktorka.Vlídně se na mě usmála a řekla "To jste vy, čekali jsm evás sice až za dva týdny, ale podíváme se na vás."

Momentálně mi bylo jedno kdy jsem tam měla být, ale už jsme to chtěla mít za sebou.Shawna odvedl nějaký doktor a taky se ho na něco ptal. Už se mě chystali vést na sál"Ne ne ne ne ne! Bez Shawna nikam nejdu!" odporovala jsem."Musíme hned začít, nebo by se mohli vyskytnout komplikace, miminka se měli narodit až za dva týdny" řekla doktorka.

Zase ta ostrá bolest.Chytla jsem se za bříško."Tak fajn musíme jít" řekla mi. "Ne" šeptla jsem, ale úplně mě ignorovala. Než se ale stačili zavřít dveře přiřítil se do nich Shawn "Stát !Jdu s ní" oddychla jsem si. Bolest byla nesnesitelná, ale hned jak mě chytil za ruku bylo mi o něco líp - ale jen trošku ...

Myslela jsem si že je to nekonečné.Bolest se stupňovala, ale šesti hodinách se konečně na svět klubalo první miminko. "Tak a teď pořádně zatlačit" řekla doktorka. Udělala jsem přesně to co po mně chtěla a pak jsem uslyšela pláč. "Je to chlapeček" řekla. "Máme chlapečky" řekla jsem vyčerpaně. Shawn se úplně rozzářil.

"A teď ještě jednou" řekla. Netrvalo dlouho a uslyšela jsem další pláč. "Holčička" řekla. Zmateně jsem se podívala na Shawna. "Holčička a chlapeček" vydechla jsem a unaveně položila hlavu.Shawn mě políbil na čelo a něco říkal. Ale já ho neslyšela protožela se mi zavírali oči a pak už si nevím...

Probudila jsem se druhý den ráno. Pomalu jsem otevřela oči a zjistila jsem,že jsem v nemocničním pokoji. Shawn mě držel za ruku a smál se na mě. "Ahoj" pohladil mě po tváří. "Co se stalo?" zeptala jsem se. "Měla si silné krvácení, ale doktoři ho zastavili a teď by si měla být v pořádku.Pár dní tady, ale zůstaneš s maličkými na pozorováni"

"Kde jsou ?-" zeptala jsem se.Shawn se usmál a šel k postýlce u okna,které jsem si předtím nevšimla. Opatrně vzal jedno miminko a donesl ho ke mně.Byl to chlapeček.Hned jak jsem ho uviděla dala jsem se do breku.Byl tak maličký a tak krásný.Vzala jsem si do náručí a Shawn se vrátil pro holčičku. Byla kouzelná.Sedl si vedle mě do křesla a jemně jí svíral v náručí.

"To jsou naše děti" vydechla jsem a otřela jsem si slzu."Nepřemýšleli jsme na jmény" řekl a dál se kochal naší holčičkou. Zamyslela jsem se a řekla "Co třeba Mia ?" usmála jsem se. "A co třeba Max" podíval se na spícího chlapečka v mé náručí."Takže Max a Mia" zašeptala jsem.Shawn si přisedl ke mně na postel a dal mi pusu do vlasů. "Max a Mia" zopakoval a usmál se na mě ...

.............................................................................................................................................................................................

Tááááááákže blíží se nám konec, takže doufám že se líbí ;)

Nikča*