The girl he never noticed | h.s.,l.t.

four

H A R R Y

Do čajovny vešla Holland. Na tváři se mi vykouzlil úsměv. Byl jsem šťastný, že je v pořádku. Sedla si na její obvyklé místo, ale tentokrát si nevytáhla knížku, ale dala si sluchátka do uší a začala si něco zapisovat. Byla tak překrásná, když se soustředila.
Když jsem jí tak pozoroval, rozhodl jsem se, že za ní půjdu. Zvedl jsem se a přešel k jejímu stolu. Pohledem byla stále upřená do sešitu a něco si zapisovala. Potichounku si pobrukovala píseň od Green Day. To jsem poznal, protože měla sluchátka opět moc nahlas. Na stole měla hrnek se zeleným čajem a s citronem.
Poklepal jsem ji jemně na rameno. Vytrhla si jedno sluchátko a podívala se na mě. Usmála se a poté si vytáhla i to druhé sluchátko.
„Ahoj. Harry, že?" Zeptala se nejistě a já přikývl. To jak vyslovila mé jméno, řekla ho tak mile, díky tomu jejímu líbeznému hlásku jsem se malém na místě roztekl.
„Mohu si přisednout?" Zeptal jsem se ze slušnosti a ona přikývla. Pobídla mne, ať se posadím. Pohledem skenovala mé triko, které spolu sdílíme.
„Máme stejná trika. Ty posloucháš Green Day?" Zeptala se s upřímným úsměvem na tváři. Úsměv jsem jí oplatil.
„To je skvělé. Ano, poslouchám je. Poslouchám i Pink Floyd. Chceš vidět moje tetování?" Zeptal jsem se s úsměvem na rtech. Ona jen přikývla. Vyhrnul jsem si rukáv mého trika a jí se naskytl pohled na mé tetování Pink Floyd, natočil jsem se tak, aby šla pořádně moje paže vidět. (Média - je to ten trohúhelníček, který má Harry nad jeho tetováním s tou kartou. Snad chápete.)
Otevřela pusu do O.
„Páni! Tohle jsou nejhezčí tetování co jsem kdy viděla!" Řekla a já se uchechtl.
„Děkuji."
Ty jsi zase ta nejhezčí osoba na světě. Pomyslel jsem si.
„Hm.. Takže Green Day, Pink Floyd. Čteš rád knihy?" Zeptala se s nadějí v hlase.
„Ano, mám doma v knihovně snad přes sto knih." Řekl jsem a ona otevřela pusu dokořán.

H O L L A N D

Wow, ten kluk byl jako moje kopie. A ty tetování, které má skoro po celé paži? Ta loď přes jeho biceps? Tetování Pink Floyd? Páni. Má rád stejný druh hudby a k tomu má přes sto knih v knihovně? Páni.
Otevřela jsem pusu dokořán a zakroutila jsem hlavou, abych se vzpamatovala, jestli náhodou tohle není sen.
„P - Počkej to myslíš vážně?" Zeptala jsem se a upřeně ho sledovala, v očekáváních co mi odpoví. Jen přikývl s úsměvem od ucha k uchu.
„To mě musíš někdy pozvat k tobě domů! Páni! Ani nevíš, jak ti závidím." Řekla jsem s údivem v hlase. Právě jsem musela vypadat jako nějaké dítě, které dostalo svou oblíbenou hračku.
„Neboj, určitě se dočkáš." Zasmál se a já s ním. Chtěla jsem si ho trošku vyzkoušet, jestli si třeba ve všem nevymýšlí a vytváří si názor podle toho mého.
„Jaký je tvůj oblíbený film?" Řekla jsem poté, co jsem se napila mého zeleného čaje s citronem.
„No.. Já se vlastně ani nedívám na filmy, preferuji spíš knihy. Filmy jsou jen pohyblivé, namluvené obrázky. To není nic pro mě." Řekl a zamračil se.
Tak tenhle kluk se mi fakt líbí. Ihned, co tohle řekl, mi div brada nespadla ke kolenům.
„Páni. Harry! Já mám úplně stejný názor! Nikdy bych neveřila, že potkám člověka, který nemá rád filmy stejně jako já a najednou vrazím na chodbě do tebe a bum! Jsi tady a máš stejné názory!" Řekla jsem upřímně a on se jen usmíval. „Já jsem taky rád, že jsem někoho takového potkal." Řekl potichounku a usmíval se u toho.
„Hele nechceš si vyměnit čísla? Můžeš mě někdy pozvat do té tvé knihovny!" Řekla jsem. Ano právě zvu sama sebe, ale on nevypadal že si to bere nějak osobně. Zasmál se nade mnou a přikývl. Vyměnili jsme si čísla. Byl to fakt sympatický kluk.

Po asi dvou hodinách našeho seznamování se, mě Harry zavezl domů. Rozloučili jsme se a domluvili jsme se na zítra, že se sejdeme v čajovně a potom půjdeme do té jeho knihovny. Nemohla jsem se dočkat.

Tady je další část. Ano je kratší a takhle krátké části budu vydávat pořád. Ale bude jich zase víc. Snad se Vám část líbila. Napište nějaký komentář a dejte vote!
Děkuju
Eva