The girl he never noticed | h.s.,l.t.

two

H O L L A N D

S údivem jsem si prohlížela to na vlas stejné triko, které mám v mém vlastním šatníku.
Odvrátila jsem pohled a vzhlédla jsem té osobě do očí. Byl to kluk. Měl zelené oči a kaštanově hnědé vlasy. Na tváři měl zvláštní výraz.
„Promiň... Pěkné triko." Řekla jsem s nervozitou v hlase a pomalu se zvedala, on taktéž.
„To já se omlouvám. Máš ráda Green Day?" Zeptal se se zájmem v hlase a já se usmála.
„Jasně." Odvětila jsem a věnovala mu úsměv, on mi ho opětoval. Byl velmi přitažlivý.

H A R R Y

„Já se omlouvám. Máš ráda Green Day?" Zeptal jsem se a usmál se na ni.

Samozřejmě, že je má ráda.

„Jasně." Odvětila a věnovala mi její krásný úsměv. Páni.
„Já jsem Harry." Řekl jsem a podal jsem ji ruku. Ona mi ji také podala a já s ní jemně potřásl.
„Já jsem Holland." Já vím. Pomyslel jsem si. Usmála se a poté mou ruku pustila.
„J-Já musím jít na hodinu. Tak zatím Harry." Řekla a odešla. Tak tohle mi zlepšilo den. A nic ho nemůže zkazit.

H O L L A N D

Vešla jsem do třídy. Teď mám hodinu s Louisem.
Sakra.
Sedla jsem si na mé obvyklé místo - do poslední lavice u okna - a dala si jedno sluchátko do ucha. Máme literaturu a učitel nás dnes bude rozdělovat do skupin, protože máme dělat nějaký projekt, či co.
Asi po pěti minutách jsem zaslechla přes tóny hudby, které mi proudily do uší, zvonek. Se zvoněním do třídy vešel on. Po boku se svým kamarádem si sedl do poslední lavice a hodil si batoh pod nohy. Měl překrásný úsměv. Když jsem ho sledovala, najednou se všichni začali zvedat, a to znamenalo že do třídy vešel učitel. Upřímně, je to můj nejoblíbenější učitel, protože učí literaturu - kterou zbožňuju - a líbí se mu podobný žánr knih.
Zadal nám o čem bude naše skupinová práce. A pak nás měl rozdělit do skupin.
Všechny rozdělil, ale mé jméno jsem zatím nezaslechla.
„Holland Roden a...Louis Tomlinson." oznámil učitel a mně málem spadla brada ke kolenům. To mám dělat společnou práci s klukem, do kterého jsem zamilovaná dva roky? Podívala jsem se na Louise a ten se jen usmíval. Doufala jsem, že mi řekne, ať tu práci udělám sama, jedna má část doufala v tohle a ta druhá doufala v to, že tu práci budeme dělat společně a já s ním strávím odpoledne.

Po hodině, ve které jsem skoro nedýchala jsem vyšla na chodbu k mé skřínce. U mé skříňky stál on. S úsměvem od ucha k uchu mě pozoroval, jak se k němu přibližuji.
„Ahoj 'partnerko'." řekl s pobavením v hlase. „Ahoj Louisi." Pozdravila jsem stydlivě.

Tak tady je druhá část. Snad se líbí. V médiích je Holland.

Eva