The girl he never noticed | h.s.,l.t.

twelve

Dnešní část je věnovaná mojemu nemocnému Louisovi (Inside joke) LuccyTomlinson
Brzo se uzdrav Tommo, chybíš mi.
H O L L A N D
Zakryla jsem si červený flíček make - upem a poté si šla lehnou zpět do postele. Liam pořád nepřišel, tak jsem si četla Pýchu a předsudek. Převalila jsem se na bok a nevnímala jsem okolní svět.
Asi po dvou hodinách vešel do mého pokoje Liam.
„Ahoj Holly." Usmál se na mě, já zavřela knihu a posadila jsem se.
„Ahoj, jak bylo se Soph?" Zeptala jsem se zvědavě.
„Bylo to fajn. Kde si byla ty?" Zeptal se mě podezíravě. Nevím jestli mu zvládnu lhát.
„Byla jsem v čajovně a pak jsem byla celou dobu doma." Zalhala jsem a sklopila jsem pohled. Nyní byly moje ruce zajímavější než celá tahle situace.
„Ehm..." Odkašlal si Liam a já odvrátila pohled. Celou dobu sledoval můj krk.
„A od čeho je teda tohle?" Nadzvedl obočí a u toho sledoval můj krk. Vzpomněla jsem si na ten cucflek. Nejspíš se mi rozmazal ten make-up, který mi flíček zakrýval.
„No..J-já... Udělala se mi vy-vyrážka." Vykoktala jsem a dívala jsem se různě po místnosti, abych se vyhnula jeho pohledu.
„Výrážka? Není to náhodou cucflek?" Zeptal se mě a já se ironicky zasmála.
„Prosímtě, od koho by byl?" Podívala jsem se na něj a u toho se smála. Liam se ale moc nesmál.
Sakra. Pomyslela jsem si a kousla se nervózně do rtu.
„Nevím.. Třeba od Harryho?" Zeptal se a já nesouhlasně zakývala hlavou.
„S Harrym jsme jen kamarádi. Opravdu je to jen vyrážka." Ujistila jsem ho. No, lhala jsem.
„Hele, si ve čtvrťáku a jestli je to cucflek, tak tě ujišťuji, že mi to fakt nevadí. Já dělal takové věci taky." Zasmál se a já si oddychla.
Liam odešel k sobě a já se začala smát. Otevřela jsem knihu a začala si číst. Nevnímala jsem ani kolik je hodin, ale začala jsem mít hlad.
Došla jsem do kuchyně, podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že je půl desáté a jelikož mám zítra školu na sedm, namatlala si chleba s marmeládou, a šla jsem si lehnout.
Chtěla jsem napsat Louisovi.
Mobil jsem hledala v bundě, kalhotech prostě všude možně, ale nikde jsem ho nenašla. Nejspíš jsem ho zapomněla u Louise. Vykašlala jsem se na to a rozhodla se, že pro něj zajdu k němu domů zítra před školou. Ještě jsem si nachystala věci do školy a poté jsem si lehla, po chvilce jsem spokojeně usnula.
------
Vzbudil mě budík, který jsem si musela nastavit na hodinách. Pomalu jsem vstala a vydala se do koupelny, kde jsem provedla raní hygienu. Potom jsem se oblékla do černých džínů, šedého trika a na to jsem si dala černou adidas mikinu s bílými pruhy.
Liam nejspíš ještě spal, protože dole v kuchyni nebyl. Vzala jsem si tedy na snídani jablko a vyšla z domu. Namířila jsem si to rovnou k Louisovi. Věděla jsem že má dneska taky na sedm, takže jsem se nebála že bych ho náhodou vzbudila. Došla jsem k jeho domu a zazvonila na zvonek. Dveře se ihned otevřeli a v nich stál už připravený Louis s batohem přes jedno rameno.
„Ahoj Louisi. Promiň za tu přepadovku, ale včera jsem si u tebe nechala mobil." Mile jsem se usmála a on mi úsměv oplatil. Z jeho úsměvu se mi podlamovaly kolena.
„Ahoj Holly. Jo zůstal tady. Počkej, hned ti ho donesu." Oznámil mi a poté rychle odešel pryč. Po chvilce se vrátil s mým mobilem v ruce.
„Děkuju moc. Uvidíme se ve škole, ahoj." Rozloučila jsem se s ním a otočila se na odchod. Najednou mě chytl za paži a otočil si mě k sobě čelem. Zmateně jsem se na něj dívala a on se usmíval od ucha k uchu.
„Můžu tě odvézt, jestli chceš." Nabídl mi mile a já přikývla.
„To bys byl moc hodný. Děkuju." Poděkovala jsem a čekala až vyleze z domu, protože doteď stál na prahu dveří.
„Za málo." Mrkl na mě a já se ihned začervenala. Nesnáším tuhle vlastnost. Sklopila jsem hlavu, aby si nevšiml rudé barvy v mých tvářích. Pozdě.
„Ty se červenáš? To je roztomilé." Panebože. Louis Tomlinson mi právě řekl že jsem roztomilá? Usmíval se a u toho mě sledoval. Nervózně jsem se kousla do rtu a ihned nastoupila do auta, které před chvilkou odemkl. Louis nastoupil hned za mnou a poté jsme vyjeli do školy.

Vylezli jsme z auta a všechny pohledy padly na nás. Bylo to velmi nepříjemné. Pohledy byly hlavně udivené.
„Nevšímej si jich." Upozornil mě Louis, protože si nejspíš všiml, že jsem z těch lidí nervózní. Jen jsem přikývla a dívala se do země. Vešli jsme do školy a opět ty pohledy. Louis mě doprovodil ke skříňce.
„Tak já už jdu. Pa, Holly." Dal mi pusu do vlasů a já se ihned začervenala. Myslím, že moje láska k němu narostla ještě víc.
„Pa." Šeptla jsem a jen sledovala záda od Louise, jak se ztrácely v dálce. Dívala jsem se do země a mířila k učebně dějepisu. Jak já nesnáším tenhle předmět. K čemu mi bude historie? Neměli bychom se spíš učit to, co se děje ve světě právě teď? A ne to, co se stalo před tisíci lety.
#Don'tStayInSchool
Sedla jsem si na své obvyklé místo a přečetla si něco, co jsme dělali minulou hodinu, kdyby náhodou zkoušela. Tahle učitelka naprosto zbožňuje zkoušení a zkouší snad každou hodinu. S mým štěstím jsem nebyla ještě nikdy zkoušená.
Přejížděla jsem očima řádky a snažila si učivo aspoň trochu vrýt do hlavy.
„Ahoj, Holly." Vyrušil mě něčí hlas a já odvrátila pohled od sešitu. První co jsem zahlédla bylo Rolling Stones triko.

Podívala jsem se na majitele tohoto trika a usmála jsem se.
„Ahoj Harry." Pozdravila jsem ho a on si vedle mě sedl. Úplně jsem zapomněla, že spolu máme dějepis.
„Jak ses včera měla?" Zeptal se mě a já znervózněla.
„Jo fajn. Ty?" Zeptala jsem se se zájmem v hlase.
„Docela jsem se nudil. Jinak fajn." Řekl a já přikývla. Do konce přestávky jsme mlčeli, protože jsem se snažila aspoň trochu učivo zopakovat, vzhledem k tomu, že dějepis nesnáším, tak nedávám pozor v hodinách. Harrymu to nejspíš došlo a tak na mě nemluvil. Po zazvonění do třídy vešla učitelka. Posadila se za katedru a výtáhla ten její bloček.
„Takže dneska si vyzkouším někoho, komu to tady chybí." Začala prstem projíždět jména. Modlila jsem se ať mě nevyvolá.
„Tak...Roden." Znechuceně jsem zamrčela a zvedla se ze židle.

Harry se mě pokusil povzbudit. No moc se mu to nedařilo. Došla jsem ke katedře a čekala, co vymyslí za záludnou otázku.
„Takže, pověz mi něco o Habsburcích." Řekla a u toho si prohlížela můj sešit. K čemu mi tohle bude?
„Prvním panovníkem byl hm... Ferdinand I., který byl schopný a vzdělaný vládce. Poté na trůn usedl jeho vnuk Rudolf II., který hodně podporoval umění. Po něm byl Matyáš pak Ferdinand II. A nakonec Ferdinand III." Řekla jsem to, co jsem o Habsburcích věděla. Učitelka přikyvovala.
„Jak se dělila Habsburská monarchie?" Zeptala se mě a já si povzdechla. Přesně tohle jsem si nečetla.
Zašmátrala jsem hluboko do paměti.
„Rakouské země, Uhry a Země koruny české...?" Typla jsem si a učitelka přikývla. Díky Bohu.
„Myslím, že se orientuješ, ale dám ti poslední otázku. Kdy byla třetí pražská defenestrace?" Zeptala se a já se snažila vzpomenout.
„1618..?" Přikývla.
„Ještě jednu ti dám.. Bitva na Bílé hoře byla kdy?" Taková primitivní otázka.
„1620." Přikývla a poté mi zapsala známku.
„Výborně, máš za jedna." Řekla a já s úsměvem na rtech zapadla zpět to lavice. Harry mě pochválil. Zbytek hodiny jsem nevnímala a myslela jsem na Louise. Dostával se mi čím dál tím víc do hlavy a já ho od tama nemohla vyhnat. Hodně mě překvapilo, jak se teď chová.
Ne, že by mi ty polibky vadily.