The girl he never noticed | h.s.,l.t.

eight

H A R R Y
Přijel jsem domů, lehl jsem si do postele a přemýšlel. Ležel jsem na své dvoulůžkové posteli s rukama za hlavou a přemýšlel.
Nad čím jsem přemýšlel?
Jedno slovo.
Holland.
Po dlouhé době jsem byl šťastný. Pořád jsem měl před očima její úsměv. Její výraz, když vyšla z tatérského salónu, kde jsem ji mimochodem držel za ruku. Mám pocit, že víc jsem se do ní zamilovat nemohl.
Ale byl jsem šťastný i smutný zároveň.
Opět jedno slovo.
Louis.
Ano, on. Nikdy u Holland nebudu mít šanci, protože je do něj bezhlavě zamilovaná. Viděl jsem její výraz, když ho viděla v tatérském salónu a poté ještě v čajovně.
Byl to zamilovaný výraz.
Takový výraz, který mám já, když jsem s Holly.
Zvedl jsem se z postele a přešel jsem k mému malířskému plátnu.
Vzal jsem si štětce a paletu a maloval jsem.
Nijak jsem u toho nepřemýšlel prostě jsem maloval to, co moje ruka chtěla.
Ve finále z toho vznikla rudovlasá dívka, stála na písečné pláži a za obzorem byl západ slunce.
Dívce vlály vlasy ve větru, měla na sobě tílko, takže šlo vidět její nové tetováni.
Usmívala se. Byla šťastná.
Nevím jestli je doopravdy šťastná, ale na tom obrazu byla.
Počkal jsem až obraz uschne a potom jsem si ho vystavil.

Usnul jsem s myšlenkou směřovanou na ní.

H O L L A N D
Po tom, co jsem snědla krabici čokoládové zmrzliny, jsem si jen namazala krémem nové tetování, jak mi řekl tatér. Liam nebyl doma, protože byl u své holky.

Jsem ráda, že je Harry můj kamarád.
Ten obraz na jeho zdi mě docela překvapil, protože mám neustále pocit, že ta dívka jsem já, ale třeba se mýlím.
Jen jsem se nachystala do školy a s prázdnou hlavou jsem usla.

Další den..

Ráno mě vzbudil budík, který jsem si nastavila než jsem šla spát.
Po mé obvyklé raní rutině jsem vyšla směr škola.
Dneska jsme měli odevzdávat ty skupinové práce, takže je šance, že se uvidím s Louisem.

První hodinu je bohužel literatura.
Vešla jsem do třídy a sedla si na mé obvyklé místo.
Přesně se zvoněním vešel do třídy Louis s jeho "partou", nedalo se tomu říkat parta, protože byli jenom čtyři.
Zayn - kluk s havraníma vlasama a hnědýma očima. Jeho obvyklý outfit, který byl složen z kožené bundy, bílého tílka a černých díravích kalhot.
Niall - myslím, že ten z nich byl nejrozumnější. Byl blonďák.
A potom tady je ten nejhorší - Luke.
Luke je největší debil na této planetě. Má takové špinavé blond vlasy a ve rtu má piercing, se kterým si neustále hraje. Každou holku hladově sleduje, včetně mě. Kdyby se nechoval, jak největší slizoun, myslím že by to mohl být docela v pohodě kluk. Nikdo si s ním raději nezahrává, protože s ním si zahrávat, se nevyplatí.
A potom tady je Louis, ale o tom snad nic říkat nemusím.
Vešli a sedli si do svých lavic.
Došlo mi, že musíme tu práci prezentovat společně, takže Louis bude stát přímo vedle mě a bude číst práci, kterou jsem z části dělala sama.
Pár minut po zvonění, přišel do třídy učitel.

Asi po dvaceti minutách všichni přečetli své práce a teď už byla řada na mně Louisovi.
„Roden a Tommlinson, pojďte přečíst vaši práci." Řekl učitel a já se opatrně zvedla ze židle. Podívala jsem se na Louise a ten taky vstával.
Stoupla jsem si k tabuli, Louis vedle mě.
Po očku jsem se podívala na Louise, který se díval do třídy a usmíval se. Nevěděla jsem, co dělat.
„Holland, můžeš začít." Vyrušil mě z přemýšlení učitel. Prudce jsme se nadechla a začla číst.
Přečetla jsem polovinu práce a učitel mě přerušil.
„Dobře, Louisi pokračuj." Pobídl Louise a ten začal číst zbytek textu. Pozorně jsem poslouchala jeho hlas. Sledovala jsem jak svýma studánkovýma očima, projíždí řádky naši "společné" práce.

Tady je další část, snad se Vám líbila. Dnes přidám ještě jednu.
Eva