The girl he never noticed | h.s.,l.t.

nine

Famfáry prosím! Po dlouhé době další část, musím přiznat, že jsem se teď hodně soustředila na Swimming pool a na tuhle story jsem vůbec neměla čas. Tady je další část, tentokrát delší než obvykle. Snad se bude líbit.

H O L L A N D

„Tato práce byla opravdu výborná, nejlepší ze všech." Řekl učitel s úsměvem a já jen děkovně přikývla. Na Louise jsem se radši ani nedívala.

„Moc vás chválím. Jednoznačně za jedna." Řekl učitel a okamžitě si něco zapisoval do sešitu. Pobídl nás, ať se posadíme. Nenápadně jsem se podívala na Louise, který se na mě usmál a poté na mě mrkl. Ihned jsem odvrátila pohled a podívala se na své nohy. Poté jsem zapadla do poslední lavice a snažila se poslouchat výklad učitele.

Poslední hodinu byl tělocvik, který mám znova s celou Louisovou partou. Vešla jsem do dívčí šatny, kde se holky v mém věku promenádovaly v krajkových kalhotkách a podprsenkách. Šla jsem do rohu šatny a převlékla se do tílka a kraťas. Mé tetování šlo vidět, ale nijak mi to nevadilo.

Vešla jsem do tělocvičny a uviděla jsem ostatní holky v legínách a tílkách. Kluci je hladově sledovali a poté, co nám učitel zadal tři kolečka na rozběhání, ovšem všichni běželi za holkama a sledovali jejich pozadí. Ignorovala jsem i hladové pohledy Louise, které mířily na Danielle, „nejkrásnější" dívku naší třídy. Ovšem nebyla nejkrásnější ona, ale její pozadí v úzkých legínách.

Při rozcvičce se všichni kluci postavili do zadu, aby měli nejlepší výhled. Na naše zadky, ovšem.

„Takže dneska si zahrajeme volejbal." Řekl učitel a později si nás rozdělil do týmů. Byla jsem v týmu s Niallem, Lukem a dalšíma lidma, které ani neznám jménem. 

Postavila jsem se na své místo a sledovala hru. Po chvilce se vedle mě postavil Luke. Ignorovala jsem to, že byl až moc blízko mě a dělala jsem, že tam není. Občas jsem zabloudila pohledem k němu, ale vždycky mě donutil uhnout, protože hned, co jsem se na něj podívala, podíval se na mě také.

Zrovna rozehrával Louis, balón letěl přímo mým směrem, natáhla jsem se že ho odpálím a to se mi také povedlo. Doletěl na stranu od Louise, ale nikdo ho nechytil. Všichni, co byli s semnou v týmu, vystřelili radostí ruce do vzduchu.

„Páni, tobě to jde." Ozval se Luke vedle mě. Podívala jsem se na něj a usmála se.

„Díky." Pošeptala jsem a podívala se do země. Zvedla jsem pohled a všimla si, že mě pozoruje. Chvíli jsem se na něj podezíravě dívala a on si vtáhl mezi zuby svůj piercing. Odvrátila jsem pohled a dál se věnovala hře.

Balón opět letěl ke mně a já udělala smeč. Opět jsme získali bod.

Nakonec hru vyhrál tým, ve kterém jsem byla já. Luke mě pořád chválil, jak mi to jde a jednou se k němu dokonce přidal i Niall.

Chystala jsem se k odchodu do šaten, ale někdo mě chytil za předloktí, za to předloktí, kde bylo mé tetování. Byl to Luke. Nejdřív se podíval na mě a poté na moji ruku. Sledoval mou ruku a u toho nadzvedl obočí.

„Ty máš tetování?" zeptal se mě nechápavě.

Vytrhla jsem ruku z jeho sevření a svraštila obočí.

„No a?" odsekla jsem a on odvrátil pohled od mé ruky. Podíval se na mě se zvláštním výrazem, nedalo se z něj nic vyčíst. Čekala jsem, že mě seřve, ale on nic.

„Jenom, že mě to překvapilo. Do holky jako ty bych to nikdy neřekl.." odmlčel se a opět vrátil pohled na mou ruku. „Ještě k tomu Pink Floyd. Překvapila si mě." Mrkl na mě a s těmito slovy odešel. Pohladila jsem si místo, kde se nacházelo mé tetování a poté, co jsem se vzpamatovala, jsem se šla převléct do šatny.

Vyšla jsem ze školy a uviděla jsem Harryho, jak stál u svého auta a zíral do mobilu.

„Ahoj Harry." Řekla jsem a tím jsem ho donutila začít vnímat. Odvrátil pohled od mobilu a usmál se.

„Holly, ahoj." pozdravil a já se nad tím oslovením usmála.

„Co máš dneska v plánu?" zeptala jsem se ho a on nadzvedl obočí.

„No, nic. Proč?" zeptal se nechápavě.

„Protože s semnou dneska půjdeš na další tetování." Řekla jsem rozhodně a on znovu nadzvedl obočí.

„Vážně? A jsi si jistá?" zeptal se starostlivě a já protočila očima.

„Ano Harry. Vezmeš mě tam prosím?" zaprosila jsem a on přikývl. Pobídl mě ať si nastoupím a já tak učinila.

Po deseti minutách jsme dojeli k salonu. Vystoupila jsem z auta a Harry mě následoval.

Vešli jsme do čekárny a sedli si na černou koženkovou sedačku. Později nás zavolala opět ta stejná paní, která zde byla minule. Potetovaný muž, který si s Harrym tykal, mě vyzval, abych si sedla do křesla.

„Tak, co to bude mladá dámo?" zeptal se mě s úsměvem na rtech.

„Chtěla bych nápis „different"." Řekla jsem a poté jsem ukázala na mé předloktí, přesněji na místo kde se předloktí ohýbá. (snad chápete)

„Sem." Řekla jsem a on přikývl.

„Ale vzhledem k významu toho slova, bych chtěla aby byla písmenka někdy velká a někdy malá. Snad mě chápete." Zasmála jsem a on také. Něco načmáral na papír a poté mi to ukázal. „Takhle?" podíval se na papír a já přikývla. Bylo to přesně to, co jsem chtěla. Harry mě opět chytil za ruku, i když jsem tu bolest moc nevnímala, přesto to bylo hezké gesto.

Asi po dvaceti minutách bylo tetování hotovo a já mohla opět s úsměvem na rtech odejít.

H A R R Y

Kdybych Holland neznal, nikdy bych do ní neřekl, že by šla do tatérského salonu a odcházela s úsměvem na rtech. Ale ona je jiná než ostatní holky. Věděl jsem, že to tetování pro ni něco znamená, rozhodně by si ho nenechala vytetovat jen tak. Byl jsem strašně šťastný, že spolu trávíme tolik času.

Miluju ji a nikdy nebudu milovat někoho jiného.