The girl he never noticed | h.s.,l.t.

thirteen

H A R R Y

Chovala se zvláštně. Přišlo mi, jakoby mnou opovrhovala. Po škole jsem si s Holland sedl na obědě. Mlčky jsme seděli a jedli ten blivajz, který nám dneska uvařili.
„Máš dneska čas? Já - jdu si totiž dneska něco vytetovat." Odkašlal jsem si a ona odvrátila pohled a usmála se. Miloval jsem její úsměv.
„Jasně. Půjdeme rovnou po škole?" Zeptala se s radostí v hlase a já si oddychl. Čekal jsem, že se na mě vykašle.
„Jo. Nejspíš jo." Zamumlal jsem a dál se věnoval tomu "jídlu".
Dojedli jsme a společně jsme vyšli z jídelny. Holland zapípal mobil a ta ho ihned odemkla. Chvíli do něj hleděla a usmívala se. Poté do něj něco naťukala a mobil znovu zamkla. Zajímalo mě, kdo ji donutil se usmát. Vyšli jsme ze školy a Holland se najednou zastavila. Podívala se na mě a lítostně se usmála.
„Harry? Vadilo by ti kdybychom šli do toho salónu až zítra?" Zeptala se a já se zarazil. Bylo to tou zprávou, kterou dostala? Sklopil jsem pohled a přikývl.
Ona se usmála a zamávala mi.
„Uvidíme se zítra!" Vyjekla a mířila na parkoviště. Šel jsem stejným směrem, protože jsem dneska taky přijel autem. Hned, co jsem ji zahlédl s ním jsem se zarazil.

Odkdy se baví s Tomlinsonem?

Celou dobu se usmívala a on také. Jednu ruku mě obmotanou kolem jejího boku. Další věc, kterou udělal po tom, moje srdce rozdrtila na kusy. Naklonil se k ní a políbil ji. Tak moc jsem si vždycky přál přitisknout své rty na ty její. A teď to za mě udělal on. Bylo to jako by do mě někdo zabodávál tisíce dýk. Přesně taková bolest to byla. Cítil jsem se, jako nějaká žárlivá ex přítelkyně. Horší je, že jsem s Holly nikdy nechodil. Okamžitě jsem se rozběhl k mému autu do kterého jsem nastoupil a silně třísknul dveřmi. Okamžitě mě oči začali štípat od slz. Snažil jsem se to potlačit, ale nešlo to. Kdyby mě teď někdo viděl, nejspíš by se na mě hodně pobavil. Poté, co jsem se vzpamatoval, vyjel jsem na mé místo.

Dojel jsem k lesu a vytáhl jsem si z tašky blok a tužku. Vystoupil jsem z auta, které jsem hned zamkl. Nasadil jsem si kapuci a vešel jsem na cestičku, která vedla k mému místu.
Po patnácti minutách jsem tam konečně došel. Pohled se mi naskytl na průzračné jezero. Sedl jsem si do zelené trávy a chvíli jsem sledoval vodu jak se jemně vlnila. Poté jsem vzal blok a tužku, začal jsem kreslit.
Nepřemýšlel jsem, prostě jsem kreslil.
Ani nevím jak dlouho jsem to kreslil, ale nejspíš hodně dlouho, protože už mě docela bolel zadek z té tvrdé země. Kdo by řekl, že tráva nebude zrovna pohodlné místo na dvou hodinové sezení. Podíval jsem se na dílo, které jsem nakreslil. Byla to dívka, která stála na nějaké louce. Měla na sobě černé dlouhé šaty a vlasy ji vlály ve větru. Na nebi po kterém létaly blesky, byla taktéž obrovská šedá mračna. Celkově obrázek působil hodně depresivně. Odložil jsem blok a dál jsem jen pozoroval vodu. Občas k vodě přiletěla nějaká ta labuť a plula po průzračné vodě. Hrozně mě lákalo do té vody skočit a zaplavat si, protože miluju plavání. Ještě k tomu v jezerech. Prostě jsem seděl a přemýšlel. Nad vším. Nad Holland převážně. Zajímalo mě, proč se takhle najednou začala chovat. Celou dobu jsem si myslel, že bychom mohli být dobří přátelé a ona se na mě vykašle kvůli Tomlinsonovi? Louis je hrozný člověk. Chodil s mou sestrou a hodně nemilým způsobem ji odkopl. Nemůžu ani říct, že se s ní rozešel, protože to nebyl rozchod, bylo to odkopnutí. Pamatuju si, že z toho byla Gemma hodně dlouho zlomená. Každý den byla u mě a plakala mi do náruče. Teď si konečně našla pořádného přítele, který se o ni moc hezky stará a já jsem mu za to vděčný.
Opět se mi před očima objevil obraz Holland a Louise. Štípaly mě oči a já věděl, že zase budu brečet.

Ještě jsem sledoval západ slunce. Miluju západy slunce. Tolik odstínů červené, oranžové, růžové a žluté. Miluju to. Čekal jsem dokud slunce úplně nezapadlo a poté jsem se vydal k autu.
H O L L A N D

Louis mě dneska chtěl vzít někam do kina. Byla jsem šťastná. Zastavili jsme před mým domem a oba dva jsme vstoupili.
„Pojď dál. Musím se převléct." Pozvala jsem ho a zavřela za ním dveře od domu.
„Líbíš se mi v tom, v čem jsi teď." Usmál se a já opět uctítila ten skvělý pocit v břiše. Stydlivě jsem se usmívala a nakonec jsem se vydala nahoru. Ještě jsem mu řekla, ať se chová jako doma.
Oblékla jsem si bílou sukni s černými proužky, která byla někde do půlky stehen a měla vysoký pas. K tomu jsem si dala croptop, který vypadal úplně stejně. Také byl bílý s černými proužky a měl dlouhý rukáv.

Ještě jsem popadla kabelku a vydala se dolů za Louisem. Stál v obýváku a prohlížel si obrázky, kde jsem já s Liamem jako malá.
„Byla si moc roztomilá." Řekl a u toho si dále prohlížel obrázky.
„Děkuju." Šeptla jsem.
Odvrátil pohled od obrázků a podíval se na mě. Přejel si mě pohledem od paty až k hlavě, ale nic neřekl. Bála jsem se, že se mu to, co mám na sobě nelíbí.
„Páni. Vypadáš naprosto skvěle." Vyhrkl a já se ihned začervenala. Ty slova mě hodně potěšila a rozhodně jsem nikdy nečekala, že by mohly někdy vůbec vyjít z jeho úst.
„Děkuju." Usmála jsem se a on ke mě přešel. Chytl mě za boky a začal se přibližovat k mé tváři. Na nic nečekal a ihned přitiskl své rty na ty mé. Milovala jsem jeho rty. Naše rty do sebe skvěle zapadaly. Byl to skvělý pocit. Docela dlouho jsme se líbali a poté jsme se odtrhli.
„S takovou ani nestihneme to kino." Zachichotala jsem se a Louis mi dal pusu na spánek.
„Nemůžu za to že jsi tak neodolatelná." Mrkl na mě.
Jo, tak tohle se mi líbí.